Jethro Tull - Too Old to Rock 'n' Roll: Too Young to Die (1976)

Má-li chronologická poslechová sága v něčem významný přínos, pak je to kontext objevování jednotlivých alb. Někde se jedná o ozřejmění již známého, jinde jde ale o nečekané posuny. U War Child jsem tak trochu doufal v jeho renesanci, konal se propad. Zde jsem nečekal nic, a album se objevilo jako zahrabaný poklad, který pěkně kousek po kousku rozkrývám a nestačím se divit.

Nesnáším stupidně schematické recenze po jednotlivých skladbách, ovšem jednou za sto případů po tomto formátu programově sáhnu, abych jej z legrace vyzkoušel. Tato mechanická a strojově neinvenční pruda si častější zopakování nezaslouží. Recenze je literární útvar, a pokud se razí furt stejně podle jedné pitevní formičky, stane se z něj produkt řemesla neumětelů. Což může poměrně často korespondovat s hudbou, že áno. Ne však v tomto případě.

Quizz Kid - Na obalech některých CD je chybně uváděná jako "Quiz Kid", včetně Wilsoního. Profesionální kazič originálů navíc měl potřebu intro vyčlenit samostatně, takže v jeho podání se jmenuje "Prelude / Quiz Kid". To jsou ale kydy... Počáteční citace motivu titulní skladby navodí atmosféru, už v něm je náznak větší akustické vzdušnosti. První skladba je ještě celkem tvrdá, trochu klame tělem, dominuje rytmika (ta basa!), ale akustická kytara je dost vepředu, bohatě aranžované další nástroje, byť se jen na chvilku objevující, opravdu kouzlí. Vskutku bohatý rozjezd plný změn a mnoha motivů, které se až v refrénu potkávají v jednotném zástupu.

Crazed Institution - Lehoučká a filigránskými vyhrávkami propletená skladba s roztomilou melodií, až lidovou. Zde se ukazuje Anderson jako mistr trylků flétny, které se jen míhají hustým předivem ostatních nástrojů. Pozitivně laděná píseň, krásně vystavěná, svižně a lehce ubíhající do naléhavého závěru.

Salamander - Akustická kytara je pro Iana stejně příznačná jako flétna. V této skladbě jí přímo hýří, tak jako na celém albu. Zasněný zpěv vnořený v melodii se houpá a ovíjí v harmonii. Pak se přidá flétna, intenzita hudebního zážitku vrchlí, a konec.

Taxi Grab - Rytmická paráda, jako od pouličních muzikantů. Foukací harmonika je bašta (dlouho tady nebyla), výkřiky, pevné kontury a hrany této skladby dávají připomenout rockové jádro kapely. Tato skladba klidně mohla být na Benefit.

From A Dead Beat To An Old Greaser - Z podobného soudku jako Salamander, ale ještě více vroucí. Smyčce na pozadí, utlumený zpěv, extrémně působivý text, saxofon. Hluboké a dojímavé sdělení. Hudba z duše, ohromující niternost.

Bad-Eyed And Loveless - Minstrelův morytát z kategorie rozervaných balad. Kytara a zpěv, jako mnohde na albu, a jaká síla!

Big Dipper - Silná melodie, od začátku jedou všechny Tullovské znaky naplno, naléhavá až hutná hned zkraje. Vtipně aranžovaná, je tady zase mozaika mnoha motivů co poletují prostorem, vše zasazeno do pevné struktury. JETHRO TULL nelze nemilovat, když dělají tohle. Nevíš, co bude příští vteřinu, přitom se na to těšíš jako na další kousek bonboniéry.

Too Old To Rock N' Roll: Too Young To Die - notoricky známá píseň, co se samozřejmostí sobě vlastní z mysteriózní úvodní pasáže vystaví grandiózní obelisk a pak to překlopí do závěrečného tanečního bigbítu, a zpět, jakoby se nechumelilo. Střídání kontrastních nálad nepřestane bavit ani po padesáté, ani po stopadesáté. Na pozadí smyčce s trumpetkami proklatě dobře přizvukují.

Pied Piper - Opět kouzelná melodie v neodolatelném přednesu, kde se s divadelní marnotratností předvádějí v rychlém sledu role mnoha motivů. Rej skřítků, co každý nese jednu, dvě notičky. Hlas se pohupuje, domlouvá, rozmlouvá, chce se tančit, středověk, šašci, pištec tu cházku někam vede...

The Chequered Flag (Dead Or Alive) - Roztáhlejší pomalá píseň, která dá odpočinout, a nechat se jen tak relaxačně hladit smyčci, zpěvem, plující soundtrackovou melodií, jako z černobílého velkofilmu šedesátých let. Konejšivý závěr alba. Smířlivý a dávající naději.

CD má ještě dva bonusy, konkrétně potemněle chansonovou A Small Cigar s krásným pianem ve finále, a Strip Cartoon, která je rozvernou písničkou plnou popěvků a štiplavé kytary, v tom nejlepším slova smyslu.

Dříve bych Rokenrolu dal přinejlepším průměrnou známku. Teď se ho nedokážu nabažit. Čtyři poslechy v řadě nestačily, s touhle deskou mám domluvených ještě hodně setkání a zážitků.

Je to prostě bomba!
reagovat

zdenek2512 @ 04.04.2024 12:42:38
Tehdy jsem si tuhle desku nenahrál a slyšel jsem jí až když jsem si koupil CD, cca před deseti lety. Docela mě překvapila, nedivím se, že ji má kolega na rockovici jako logo. Co se týká desek skupiny, tak u mě kraluje prvních pět desek do Living In The Past. Pro mě se jedná vedle Songs From The Wood, Heavy Horses o nejzajímavější desky Jethro Tull v sedmdesátých letech

hejkal @ 04.04.2024 15:03:36
Album lepší, ako si myslela dobová kritika. Mal som ho rád a dnes ho priam milujem.

zdenek2512 @ 04.04.2024 15:43:04
hejkal souhlas, ani Jiří Černý v Melodii tohle album moc nevyzdvihoval, s odstupem se mi líbí víc než A Passion Play i Minstrel In The Gallery.

Antony @ 04.04.2024 15:59:32
Soukromý názor jakéhokoli kritika mne naštěstí nemůže nijak ovlivnit. Vždy si vytvořím svůj, jediný správný.

jiří schwarz @ 07.04.2024 23:51:11
Jo, i tohle album měl Jirka Černý hned po vydání na Antidiskotéce, a já po pár týdnech na kazetě. Na rozdíl od Minstrela pro mě tullí nirvána, a tak to zase zůstalo. Asi pro mě nejposlouchanější album po Aqualungu, Warchild a později Heavy Horses. Najednou hudba plyne, není přerývaná. Spousta motivků, které se zabydlí v hlavě celoživotně. Tematicky se v textech posouvá k současnosti, včetně kritického pohledu na "upper middle class" v severozápadním Londýně (tam žili i mí příbuzní, tuším, o čem Ian zpívá), obdaruje potřebného malým doutníčkem. Z hlediska vývoje JT asi žádný extra milník (ten se ostatně nekonal ani dál; jen se usadil ten typický zvuk Jethro). Ale za mě skvělé album.

Antony @ 08.04.2024 12:13:13
jiří schwarz:
Hezky napsáno, takhle hudba působí.

Po rockově živém, syrovém a folkem samozřejmě zhusta osahaném albu Minstrel in the Gallery přišli pánové s nápadem na další příběhové album. Odklonili zvuk zajímavým orchestrálním směrem, nepochybně je ovlivnil úspěch queenovské Noci v opeře, jejíž dosah byl znát všude.

Quizz Kid přináší hlavní melodii, na kterém stojí albový příběh, pak nám ale Anderosonova parta přinese svěží rockový vichr. Je to ale technicky hodně náročná a nevyzpytatelná skladba, osciluje mezi teatrálnem a drsností. Mistrova flétna tu má trochu méně prostoru.

Dramatické tóny akustiky přivanou v ospalém tempu Crazed Institution. Hodně dlouho se mi tahle věc líbila, teď se ale možná občas přistihnu u pocitu, že by ji slušelo více energie. Refrén je ale neodbytný a srdečně teplý.

Salamander, to je klasická něžná i divoká přehlídka folkových akustických nálad, jethrovské podání v nejlepší formě. Zapadlo by na předchozí, ale hlavně následující skvělé album.

Ale už je tu syrový Barreho riff Taxi Grab, odpálený s ohnivou intenzitou a spalujícím žárem, jako by se sem snad přikradl mistr Page. Hardrocková hmotnost a Andersonovo skvělé představení nejen v hrdle, ale i s rozfajrovanou harmonikou a flétnou...

From a Dead Beat To an Old Greaser už také lehce předstihuje další desku - komorní, posmutnělá nálada, folkový, skoro až tradicionálový otisk. Mnoho mají na svědomí orchestrální aranže a Evansovy klavírní dotyky. Na konci parádní práce s flétnou a těžké Barlowovy údery.

Bad-Eyed and Loveless vychází ze syrového, černého bluesového prazákladu. Jako kdyby sem zavítal na prvotině Mick Abrahams a vložil sem svůj bluesový odzemek. Krásně procítěné akustiky a stejně žhavě spalující stylový Anderson.

Přichází ostré riffové přejezdy, Andersonův intenzívní, vše vyplňující hlas a skutečně odvázaná Barlowova dělostřelba. Big Dipper dupe po okolí jako stádo slonů, buď uskočíte, nebo si někde vyrazíte zuby. Všechny hudební složky JT tu jedou na maximum...

Titulní skladba je svým motivem a vyzněním natolik profláklá, že ji asi netřeba nějak představovat. Jasný a trefný pokus o hit, Evans se tu neomylně podepsal klavírem, orchestralita to posunula ke queenovské teatralitě, což se mi zrovna nezamlouvá. Problém je, že už na ni po tom milionu poslechu musím mít nějak náladu. Základní motivy jsou ale kanonicky známé.

Pied Piper je akustickou procházkou na pozadí rytmické přehlídky. Už by mě to skoro nudilo, ale Anderson sem vtipně vstoupí s výbornou flétnou a hravým zpěvem... folkový, snad až pradávný hospodský duch...

Studený Evansův klavír začíná The Chequered Flag (Dead or Alive) - závěr je v orchestrálně-teatrálním stylu titulní skladby. Rytmika je ale přece jen výrazně střídmější, takže vyniká posmutnělá, baladická nálada. Tady jsem schizofrenní - někdy mi ty aranže vadí, jindy mi sednou bez obtíží. JT tu směřují někam mezi Queen a Blue Öyster Cult v závěru sedmdesátek.

Na bonusovce je dále teatrální, klavírní A Small Cigar, jak z dílny Davida Bowieho, a uvolněný poloakustický závěr Strip Cartoon s pomlaskávající basou Johna Glascocka.

Dal-li jsem Aqualungu 5, následujícímu albu, jednomu z mých nejzásadnějších, mezi 4 a 5, a Minstrelu 4, musím tady v rámci objektivity střihnout trojku. Snad mi nevadí ani tak příklon k orchestraci, ale mám pocit, že skladby trochu postrádají silnější nosné motivy, snad mám trochu pocit překombinovanosti a těžkosti. Doufám, že jde jen o můj pocit.

reagovat

Balů @ 28.05.2017 06:54:04
U mne tedy všechna alba do konce sedmdesátých let mají hodnotu nejméně 4 *
Co se týče bonusů, tak jejich alba mám naposlouchaná v základním formátu.
Proto mě bonusy na reedicích narušují hudební zážitech.

PaloM @ 28.05.2017 08:48:09
Jethro Tull v 70. rokoch? Každý album za 5 bodov.
EasyRocker, páčia sa mi tvoje písačky dlhodobo, i keď niekdy menej (textu) by bolo viac. Rešpektujem tvoje názory.

john l @ 28.05.2017 08:59:53
Nějakou doby mě trvalo, než jsem se tímhle zvláštní albem proposlouchal. Dnes mi přijde stejně výborné jako například Minstrel.

EasyRocker @ 28.05.2017 15:55:11
PaloM: ano, vlastně souhlas, koukám na starší recenze a texty mi tam sedí o chlup víc :-) Zkusím, co to dá, díky za podnět.

zdenek3 @ 29.05.2017 15:21:26
V tvorbě JT je tolik proměnných jen v jedné skladbě, natož placce a x krát v jejich tvorbě.

Dala by se shrnout do tří hlavních směrů, ale i v nich jsou prolínány, takže vlastně to valného smyslu JT škatulkovat nemá.

Je mi celkem jedno, jak je kdo hodnotí, jestli
Catfish Rising za 2 nebo Too Old To Rock'N'Roll: Too Young To Die někdo za 3 hvězdy.

Pro někoho jsou všechna alba Beatles přelomová a diví se, že se jinému něco nelíbí.
Ovšem u JT je jejich obrovská mozaika skladeb, hudby a textů tak různorodá, že buď by se měli líbit jako celek, nebo vůbec. To by mělo smysl. Protože v každé placce je něco z té minulé a něco už z té budoucí. Prolnutí na druhou. Srovnávat to s Aqualungem nebo Minstrelem mi přijde divný. Protože jak jsem napsal, co placka , tak jakoby někdo jinej.
CD "A" se mi na první poslech jako jediný nelíbilo. Dnes patří mezi vyhledávané. JT nejsou na první dobrou. Ale ani na 10-tou.
Musí se k nim člověk proposlouchat. A buď to půjde, nebo ne.

stargazer @ 20.12.2022 10:40:42
Perfektní obal. Na Discogs jsem si našel fotky vinylu, je to velmi nápadité. Hudba se mi kdysi moc nelíbila, odstupem času jsem si desku docela oblíbil. Někdo ztrácí po nějaké době svá milovaná alba a jiný, ty zatracovaná, po nějaké době objevuje. A to je můj případ k desce Too Old.....

Jethro Tull prodělali uprostřed sedmé dekády několikrát "zástavu srdce". Jen samotní hudebníci a především Ian Anderson vědí, jaké pohnutky je vedly k produkci řekněme netypických (divných) alb, která se během rychlého desetiletí, kdy právě oni chrlili jednu desku za druhou, dají v jejich tvorbě vystopovat. Ať už to byl A Passion Play, War Child, nebo deska zmiňovaná, všechny se nacházeli jaksi "mimo" zorný úhel fanoušků, ale i folkově laděného klasického spektra této výsostné kapely.

Aby nedošlo k mýlce - tahle nahrávka rozhodně není špatná. Jejím prvotním úkolem je odlišovací strategie kterou kapela možná pod tíhou svého okolí zkusila opět použít a na rozdíl od zmíněných případů se tentokrát konečně všechno povedlo dotáhnout na výbornou. V prvé řadě jde o přístup. Pokud si někdo přeje vlastnit x-tou kopii Aqualung, nepochodí - písně jako Quizz Kid či Taxi Grab sítem, nastaveným na folkovou hrubost a atmosféru z desek Thick as a Brick nebo Songs From the Wood nepropadnou. Velká výhoda ale čeká na pozorného vnímavého člověka, který k Jethro Tull přistupuje nezaujatě, možná až odosobněně. Rád pak uvěřím jeho názoru, který hovoří stejným jazykem jako v případě zmiňovaných opusů a jde o podobně silný zásah do bušícího srdce.

Bohužel si tyto velké desky během následujících let samy vytyčily posuzovací kritéria, od kterých se bude odvíjet následné posuzování každého, byť sebemenšího přehmatu. From A Dead Beat To An Old Greaser, Bad-Eyed and Loveless, Too Old To Rock 'n' Roll: Too Young To Die . Pokud tyto tři panáky vypijete a žaludkem se rozleje velebený pocit štěstí, nebude problém dopít celou lahev.
reagovat

dan @ 05.03.2017 14:18:31
Jedna z nejlepších recenzí co jsem tady zatím četl. S ořovým názorem dokážu žít, vlastně se ztotožnit. Metr podle kterého posuzujem produkci J.T. je vázán na jejich nejsilnější díla až příliš uzce a sebemenší odchylka se těžce (ne)toleruje. Tady bych ale jednu * přeci ubral.

Petr_70 @ 06.03.2017 09:15:24
To album rozhodně špatné není (jako ostatně žádné dílo J.T.), ale v kontextu jejich tvorby v sedmdesátých letech opravdu slabší je. Na 5* opravdu nedosáhne..

bullb @ 07.03.2017 09:14:14
Kedysi dávno som si tento album obľúbil kvôli titulnej skladbe, ktorá odrážala aj moje pocity presne ako spieva Anderson. Napriek nostalgii nie je to špička tvorby Jethro.

Nahrávku Too Old To Rock'N'Roll: Too Young To Die znám dlouho, mělajsem ju půjčenou už v teenagerovským věku. Společně s Aqualungem ji poslouchali moji známí a jelikož se mě tahle do té doby neznáma kapela vcelku rychle zalíbila, cédéčka z přehrávače nešly dlouho vyndat. Kromě zvláštní pobudovské image a nezaměnitelnýho Ianova hlasu, mě upoutalo především zařazení fétny jako rovnoceného nástroje. Po vrácení nahrávky původnímu majiteli jsem ji pustila ze zřetele a až teď se k ní vracím.

O tom, že je deska jiná, vlastně úplně jiná než Minstrel nebo Songs, mezi kterejma vychází, jsem veděla a její návrat do přehrávače to okamžitě potvrdil. Fléten je tu míň na úkor kytar, folk přepouští pole rockovým výbojům a Martin Barre pro jednou zase pěkně řádí, no kdy tenhleten hošík hrál špatně(nudně), určitě nikdy.

Vůbec bych neřekla že je deska slabší (jak nějací kolegové), je jen jíná, ne tolik artová, ale copak jí to na zajímavosti nějak ubírá? Ty písničky jsou natolik dobrý, aby si pozornost zasloužili. Těžko se něco vyloupne před ostatní, album působí spíš jako celek a když bych měla upozornit, nebo někomu našeptat, kterou skladbu vyzkoušet, tak třeba akustickou Salamander, její opak, elektriku Taxi Grab se zajímavou foukací harmonikou, starodávnou From A Dead Beat To An Old Greaser(dokonce jsem zaslechla saxofon), folkovou baladu Bad-Eyed and Loveless a jako zlatý hřeb Big Dipper s houstnoucí flétnovou melodií. A samozřejmě titulní hit, který zná jistě i spousta malých dětí.

Nevím jestli si deska zaslouží vysoká hodnocení, u každýho nejspíš ne, ale u člověka který má kapelu léta v oblibě obstojí určitě.4,5
reagovat

Martin H @ 25.10.2016 13:24:45
Ahoj Kamilo, s chutí jsem si přečetl tvou další práci na téma Jethro Tull. K tvému postřehu o obyčejných rockových písničkách na albu bych jen dodal, že Anderson snad tuhle desku zamýšlel jako svou sólovku, údajně netušil, kam by skupina měla po Minstrelovi dál směřovat. Nakonec však chystaný materiál opět vyšel pod zavedenou značkou, což je nakonec dobře. U mě za 4*.

kamila @ 25.10.2016 13:49:30
Martin H: zdravím tě a kvituju další obohacující informace nejen z oblasti Too Old... když nad deskou zpětně přemýšlím, vlastně nemá slabší, nebo snad průměrnou skladbu, je to další velmi dobrá sbírka 70 let

EasyRocker @ 25.10.2016 13:52:53
Mezi skvostnými alby Minstrel... a SOngs from the Wood je pro mě tohle bohužel slabší kousek... je tam pokus o pompézní zvuk, snad jakási odpověď na Queen, ale bohužel hodně hluchých míst.... 3/5

Tomáš Rojt @ 25.10.2016 19:04:01
Pro mně osobně jsou všechny tři placky neoficiální trilogie , tj. "Too old for Rock´N´Roll..." (1976), "Songs from the Wood" (1977) a "Heavy Horses"(1978) jedním z vrcholů tvorby JETHTRO TULL.
Vůbeccelá 70 léta byla pro JT , resp. pro nás, tj. jejich fanoušky velmi, velmi výživná. Jen málo kapel si dokázalo držet tak vysoký standard tak dlouho a vzhledem k tomu, že téměř vše je autorským dílem Iana Andersona, tak klobouk dolů.

Petr_70 @ 25.10.2016 20:03:26
V jejich mimořádně silné sedmé dekádě se jedná pravděpodobně o nejslabší kousek, ale pořad je to velmi solidní počin.
Já s tou deskou nemám vlastně žádný problém, snad až na tu kýčovitou titulní skladbu, kterou ještě umocňuje ten příšerný videoklip s Andersonem na letícím motocyklu mezi hejnem divokých hus...

Martin H @ 25.10.2016 20:11:54
Já bych netvrdil, že tato deska je nejslabší z tvorby sedmdesátých let. Co třeba War Child? Každopádně každý to může slyšet jinak.

Jarda P @ 26.10.2016 04:48:31
Videoklip jsem neviděl, ale možná se stal inspirací pro Putina, který taky letěl v čele divokých husí :-))

Petr_70 @ 26.10.2016 07:11:09
Jarda P:
Není nic tak těžkého si to dohledat..

>> odkaz

PaloM @ 26.10.2016 11:08:06
Jethro Tull v 70. rokoch? Čo album, to skvost.
Správne si zhodnotila, a neboj sa dať 5 hviezd.

horyna @ 27.10.2016 10:51:08
Na plný počet to tentokrát nevidím, přeci jen, jsou okolo ní a hlavně pak po silnější nahrávky.

Too old to rock n roll, too young to die je album, ktorý na mňa pôsobí v určitom zmysle ako War Child. Konkrétne tu opäť cítim viac citeľné rozdelenie na tých, čo toto album nemusia a tých, ktorým sa veľmi páči. Málokedy medzi tým.
Album otvára skladba Quizz kid, veľmi príjemná skladbička, ktorú vystrieda Crazed institution, takisto príjemná. Skladba Salamander má úchvatné akustické vyhrávky, ktorých sa nikdy neviem dosť nabažiť. Taxi grab je potom taká typická tullovka. Nasleduje vrchol albumu - krásna, melancholická a zadumaná From a dead beat to an old greaser. Krása... Potom tu mám kratšiu akustickú Bad-eyed n' loveless. Big dipper to trochu rozbehne a po ňom už prichádza celkom často hraná v rádiu skladba Too old to rock n' roll, too young to die. Pied piper má zaujímavú a peknú atmosféru a album uzavrie The chcequered Flag. Nasledujú ešte dva bonusy - vydarené singlové béčko Strip Cartoon a akustická skladba A small cigar.
Z môjho pohľadu sa jedná opäť o album Jethro Tull, ktorý ma zaujal. Jasné, že to nie je pecka typu Minstrel alebo Aqualung, ale mne sa páči a má u mňa poctivé 4 hviezdy.
reagovat

Toto album považuju za nejslabší, které Jethro Tull v sedmdesátých letech vydali. Podle mě je to tápání a omílání již řečeného (vyzpívaného). Prostě je zde na můj vkus hodně toho nemastného a neslaného. Ale popořádku.

Quizz Kid- začíná jako titulní skladba, ale najednou změna- tvrdší kytara s jemnou flétnou změní ráz celé skladby. Docela příjemně se to poslouchá.

Crazed Institution- pro mě nevýrazná nezapamatovatelná skladba, která se táááááhne negraduje, najednou končí- uf- ještě že tak.

Salamander- ten začátek na akustickou kytaru mi něco až moc připomíná- aha- Cold Wind the Valhalla z předešlého alba. Typický folk od JT.

Taxi Grab - ach jo... Taaxi Graab nééé. Zní mi to jako by Jethro Tull parodovali Rolling Stones- nevím proč...

From A Dead Beat To An Old Greaser - pro mě jasně nejlepší skladba na albu. Vím, že někam směřuje, že každým dalším tónem roste. Krásně ucajdaná, se smyčci v pozadí. No a když se v druhé polovině přidá saxofón tak to už se mi dělá přímo husí kůže.

Bad-Eyed and Loveless - další akustická skladbička, pro někoho možná vata, ale příjemná. Velice příjemná.

Big Dipper - ..... :-(

Too Old To Rock \'n\' Roll: Too Young To Die - když zapomenu na šíleně nevkusný klip k této písni na DVD Nothing is Easy, tak mi zůstane chytlavá (možná trochu podbízivá) věc, která se snadno vetře hluboko do mozku, člověku něco připomíná a neví co. Možná je to celé už na pomezí nevkusu a kýče. Ale jsou to přece Jethro Tull.

Pied Piper - hmm- to já můžu. Akustika plus flétna, Ian Anderson se tu krásně poslouchá.

The Chequered Flag (Dead or Alive)- hezká pomalá tečka, která toto album sice do výšin mezi ostatní sedmdesátková alba JT nedostane, ale loučení je to důstojné.
Těžco se mi o tomto počinu píše pane Andersone. Příště zkuste něco jiného - třeba víc folkového, převlečte se z kůže do vestičky a klobouku, sedněte si na pařez...

(dvě nebo tři? Dávám tří)

reagovat

Borek @ 06.08.2008 20:12:46
Pro mě jedno ze tří nejlepších (spolu s Thick As A Brick a Heavy Horses) 70's alb - tedy i z celé diskografie - kapely.
Ray Lomas is the last of the old rocker...!

PaloM @ 07.08.2008 11:05:17
Nikdy som neuvažoval o albumoch J.Tull zo 70.rokov akože je čo len jedno slabé alebo priemerné, to skôr z 80. - 90. rokov (nie slabé, ale nudné).
"Too Old..." som vždy vnímal ako iné, a zapadá mi do pestrej mozaiky. Mne sa páči aj ten chladný Minstrel v galérii. Zaujímavé, že nikto nespomenul Aqualunga, asi to majú ľudia už dosť obohraté.
"Thick as a Brick" pokladám za najprepracovanejšie,
asi "najumeleckejšie". Z tej doby zo štúdioviek ma najviac oslovili "Heavy Horses" a "Songs from the Wood". "Live bursting out" bolo moje prvé LP (vlastne 2LP) s nimi, dlho sa nedalo zohnať na CD, našťastie už to mám.
Ja mám na každom albume J.Tull obľúbené skladby, aj na nudných sa niečo nájde.

Ahoj @ 27.10.2008 09:23:31
Tak blbou charakteristiku na jednoho s nejlepších a nejsmutnějších alb rocknrolu jsem ještě neslyšel....tímhle albem žilo spousta lidí v sedmdesátých letech..je to intelektuální výpověď jedné generace nekonformních lidí.Fakt opravdu díky...už nic nepiš.Amour

Medzi pomerne zaznávanými doskami Jethro Tull je možné okrem tých z 80-tych rokov nájsť predovšetkým túto. Podľa mňa celkom neprávom.

Kvázikonceptuálna doska, od ktorej si Anderson veľa sľuboval, býva často označovaná ako príliš popová, bez nápadov, jednoducho des.

Po mega opusoch typu Thick as a brick, Passion Play a po zvláštom chladnom Minstrelovi prišiel Ian s albumom, ktorý podľa mňa mal nádej na oslovenie širšej poslucháčskej obce.

Úvodná Quiz kid začína povedomou Too old... melódiou, aby sa pretavila do ráznej rockovky á la ranný Jethro Tull. rozhodne dobrý začiatok. Avšak, Crazed institution a Salamander, dve akustické, pomalšie a vcelku nudné skladbičky, ukazujú, že ďalšie veľdielo to asi nebude. Taxi grab je výborná rázna skladba s pekným motívom a obsahuje zaujímavú "bluesovú" harmoniku. From a dead beat je zdarilý slaďáčik so saxofónovými vyhrávkami. A ďalší akustický slaďák - Bed-eyed and loveless, možno pre toto je album tak neuznávané, príliš veľa jednoduchých akustických slaďáčikov...
Big dipper - srandovný popevok "ho-ho" ma vždy zaklincuje, hoci je to kvázi tvrdšia skladba, dajako jej nemôžem prísť na chuť. Titulný song je parádny, refrén je poslucháčsky príťažlivý, právom hitovka. Pied piper a The chequered flag - opäť akustické slaďáky doplnené nejakými slákmi...

Na mojom CD sú dva bonusy - A small cigar a Strip cartoon - vcelku nudné skladby, dobre, že neboli na albume.

Suma-sumárum - ide o príjemný, ničím nerušený posluch, čistý priemer. Ale čo by za to iné skupiny dali, keby ich veľdiela boli aspoň ako priemer od Jethro Tull.
reagovat