Michálek - @ 29.06.2013 | #

Sweet - hudba pro kojence. Tak nějak podobně zněl titulek v Melodii, někdy v roce 76 - 77. Už nevím, kdo to měl na svědomí (Dorůžka?), ale v podstatě je to jedno. Možná to někomu vytane na mysli stejně jako mně, když jsem na Progboardu zabrousil do Sweetů a přečetl recenze dnes již důstojných pánů v letech, nikoliv však starců, kteří, mnohdy coby žáci prvních stupňů základních devítiletých škol, hltali tuto muziku ze všech možných i nemožných nosičů - kotoučů, kazet a, ti nejšťastnější, z LP desek. I já jsem vlastnil jednu kopii na své CC90 NORMAL, pravděpodobně nahranou přes mikrofon z nějakého kotoučáku B4. Bohužel mi ji sežral můj super japonský JVC NIVICO, který mi rodiče koupili za nekřesťanských 4.500 Kčs přes známeho v Kotvě, a který se pyšnil nápisem ANTI-ROLLING SYSTEM, což v překladu asi znamenalo, jednou ti tu tvou zamilovanou kazetu sežeru a budeš mít zase kulový!
Dnešní doba nám naštěstí dává možnost plně uspokojit svoje předpubertální sny, získat všechnu muziku na kvalitních nosičích, a díky youtube a torrentům občas postahovat i dokumentární filmy o svých miláčcích, jejichž hudbu naše dětské mozky na dobu neurčitou vypálily do svých závitů.
Sweety jsem si osobně znovu nahodil s nástupem CD, i když pamětníci vědí, že Fanny Adams trvalo hezkých pár let, než na CD vyšla. Dost mne to štvalo, protože tuhle desku prostě zbožňuju, nikdy se mi neoposlouchá a vždy mně nabudí.
Set me free, Rebel rouser, ale i Peppermint twist až nekriticky obdivuju, protože jsem po létech došel k závěru, právě tyhle songy mě někdy kolem roku 76 přivedly natrvalo k rockové muzice. Samozřejmě zde chybí další fláky typu Action, Fox a Sixteens, které přišly o něco později a jenom upevnily pozici The Sweet na žebříčcích po celém světě (nemluvě o Burn on the flame, mém osobním favoritu).
Škoda, že s prvními velkými úspěchy přišly i neshody s producenty a dvorními skladateli, protože pád z výšin byl krutý a devastující. Krásně o tom vypráví dokument Glitz,Blitz and Hitz, který každému doporučuju (torrent).
I přes neslavný konec tahle kapela se touto deskou zapsala nesmazatelně do historie světového rocku a ovlivnila tisíce muzikantů. Proto zasluhuje bezvýhradných a nostalgických 5 hvězd!
P.S.: Kdyby mi někdo sdělil nějaké přesnější informace o tom článku, který cituji v úvodu, byl bych mu vděčen. Docela rád bych si to ještě jednou přečetl!

Michálek @ 29.06.2013 19:06:52 | #
Děkuji pánové za informace, docela jsem to po těch letech trefil... Když už jsme u těch informací, ještě si pamatuji, že článek obsahoval větu ve smyslu že Steve Priest byl původně kytarista, který byl rychle přeškolen na baskytaristu. Tuto informaci jsem již nikde jinde nikdy neslyšel a Steve byl vždy i na nejstarších fotkách zobrazován s basou..
Co se týče Chinnichapu, tak oficiální pořad uvádí 2 skladby z jejich dílny na této desce, Andy Scott pak říká 2-3.