Sweet - Sweet Fanny Adams (1974)

21.11.2023 hejkal | #

Glamrocková legenda Sweet fungovala v dvoch rovinách. Jedna bola singlová, druhá albumová. A pretínali sa vzácne. Druhý album kapely – Sweet Fanny Adams (1974) – priniesol šokujúci príklon k hard rocku párplovského strihu, čím je v diskografii skupiny takmer ojedinelý.

Zaujímavý je názov, Fanny Adams bolo osemročné dievča, ktoré brutálne zavraždil Frederick Baker v roku 1867. Z jej mena sa stal slangový výraz pre „vôbec nič“ a skratka F.A. sa úpoužívala na označenie „fuck all“, a teda, preložené slušne – srať na všetko.

Inak, nepamätám si presne, kedy som zaregistroval existenciu kapely, určite bolo v rádiu, nejaké hity. Prvou skladbou, ktorú som si vryl do pamäti, bola hitovka Ballroom Blitz. Dodnes ju milujem. Okrem iného som si v nej všímal nesmierne dobrého bubeníka Micka Tuckera. Neviem, či to bolo mojim vzrastajúcim záujmom o tento nástroj, ale je fakt, že z kapely vyčnieval. Prvý album, ktorý som si kúpil do zbierky, bol Desolation Boulevard, ale hoci obsahoval jedno z najlepších bubeníckych sól v rockovej hudbe, The Man With The Golden Arm, ako celok ma až tak nepresvedčil. Naveľa mi môj, ako vraví jeden miestny kolega, díler odporučil tento album, že to je parádna hardrocková jazda... a ja som neodolal.

A už pri úvodnej jazde Set Me Free som vedel, že som dobre urobil. Jasné, sú tu aj také tie spevné, ba priam queenovské kúsky, Heartbreak Today končí otrasným funky, ešte že je to tak krátke. Prím však hrajú tvrdé pecky ako No You Don’t, Sweet F.A., Restless a Into The Night.

Samozrejme, od glamovej kapely nemožno očakávať iba hard rock. Glam vystrkuje rožky v typických odrhovačkách ako Rebel Rouser a Peppermint Twist, čo je taká tá tancovačková rokenrolová veselka, nečudo, že ide o cover. Z podobného súdka je aj AC-DC.

V bonusoch sa nachádza šesť singloviek vrátane Ballroom Blitz. Sú to viac glamové veci, ale neprekážajú mi. A taká temná hardrocková riffovica Burning je božská!

Celkovo sa mi album Sweet Fanny Adams páči, je vynikajúci a za mňa aj najlepší od Sweet.

reagovat

Apache @ 21.11.2023 10:58:21
Snad nebude vadit pár (většinou) faktických připomínek...
Určitě bych rád reagoval na ty dvě roviny, singlovou a alb(um)ovou. Ona totiž už samotná singlová tvorba kapely měla dvě roviny, přesněji řečeno strany. (A to doslova.) Od začátku 70. let se totiž na A stranách jejich singlů objevovaly hity skladatelské dvojice Chapman / Chinn, zatímco na B strany dávala kapela svou vlastní tvorbu. A ta byla nepokrytě hard rocková.
Stačí si poslechnout, co bylo na béčku ultrachytlavé bubblegumové odrhovačky "Co-Co", vydané v červnu 1971 (téměř půl roku před debutovým albem): Done Me Wrong All Right je hard rocková paráda, jasně ukazující, že Sweet byli od samého začátku prostě dobří. A takhle to pokračuje prakticky singl za singlem. "Little Willy" (což sama o sobě není vůbec špatná věc) má na béčku další skvělou tvrďárnu Man from Mecca, Odvrácená strana "Wig Wam Bam" nabídne New York Connection. Atd, atd. Od roku 1973 se pak tvrdší pecky objevují pravidelně už rovnou na obou stranách malých desek, viz skvosty jako "Hell Raiser" nebo "Ballroom Blitz".
Z výborných songů, které Sweet nahráli v letech 1971 - 1973, tedy ještě před vydáním Sweet Fanny Adams, by se dalo naprosto v pohodě poskládat alternativní debutové album, které by to oficiální smetlo jako nic. A kvalitativně by se jejich druhé desce hodně přiblížilo. (Něco podobného vlastně platí pro jejich oficiální americký debut, který je jedním z důvodů, proč byli Sweet v USA bráni od začátku jako tvrdá rocková parta a proč tolik ovlivnili budoucí osmdesátkové glam metalisty z L.A.)
Co se týče přímo alba Sweet Fanny Adams, tak na něm se kapela rozhodla úplně distancovat od svých bubblegumových začátků a dokonce naprosto záměrně z něj nevydala žádný singl. (Přitom kandidátů na něj tam byla celá hromada.)
S dalšími deskami už se Sweet singlové tvorbě sice zase nebránili (koneckonců, nevydat takovou "Fox on the Run" na singlu, museli by být úplně blbí), ale nelze si nevšimnout, že kapela na následujících deskách určitě nevyměkla, spíš právě naopak - některá alba (nejvíce Give Us a Wink z roku 1976) jsou podle mě už regulérní heavy metal.
Chci tím vším jen říct, že ten příklon k hard rocku na S. F. Addams nebyl u Sweet zdaleka tak šokující jak by se mohlo zdát....
Jinak mi z tvé recenze jasné vyplývá to, že zatímco já beru a oceňuju obě ty jejich hard rockové polohy (alespoň tedy pro mě jsou obě skutečně hard rockové), tedy jak tu chytlavou, která je pro tebe neurážejícím glamem, případně rovnou odrhovačkou ("Rebel Rouser" mi-lu-ju! :-), tak tu razantnější, ne tolik melodickou, která mě baví úplně stejně.
Prostě pro mě je obojí parádní libový rock 'n' roll a užívám si ho naplno. (V některých těch "glam odrhovačkách" navíc jasně cítím i punk, což pro tebe nejspíš nebude znamenat mnoho, ale pro mě určitě ano.)
V mých očích (uších) jsou Sweet (když vynechám těch pár bubblegumů z počátku jejich kariéry) skvělým glam metalem, ktery o nějakých deset let předstihl svou dobu (tedy dobu, kdy skutečný glam metal přišel do kursu).
Ale to vše, co jsem tu napsal, neznamená, že bych snad nějak prskal. :-) Naopak, jsem moc rád, že bereš tyhle fenomenální (a bohužel poněkud nedoceněné) pravěké glam metalisty nejen na milost, ale dokonce jsi tenhle jejich počin zařadil do svého přehledu nejlepších hard rockových desek.
PS: Reakce pomalu delší než samotná recenze. Holt jsem k tomu měl co říct. ;-)

Apache @ 21.11.2023 11:01:19
Oprava: Ha! Tak ta moje reakce je opravdu delší než tvoje recenze. Marné, Sweet jsou prostě takové moje potěšeníćko. :-)

hejkal @ 21.11.2023 11:50:48
B-strany singlov sú samostatná kapitola v živote rockových skupín, nielen Sweet. Ale súhlasím, je to bezonkurenčne najtvrdšia kapela z tých "glamových", a preto mi sedí asi najviac, i keď Slade mám skrátka rád, takže je to veľmi tesné. :)

Apache @ 21.11.2023 12:31:49
Slade taky miluju, tam není co řešit. Jeden čas jsem je poslouchal furt dokola, Trvalo to pár let než se mi trochu přejedli.
Přitom obě ty kapely od S jsem dlouhá předlouhá léta až skoro ignoroval. Fenomenálnost Slade jsem teda odhalil o dost dříve než libovost Sweet. U nich jsem měl totiž furt zafixované to "húčí kakáo" (Co-Co) a přes to nejel vlak. Dnes si dávám Co-Co obvykle jako takovou závěrečnou znělku, když mám zrovna Sweet období. A možná je to hrozné, ale nakonec jsem tomu kakau přišel i na chuť. :-) Jako takové úletové finále mě ten song docela baví.

Apache @ 21.11.2023 12:41:47
Ty máš S. F. Addams vydání z roku 2005 od Sony BMG?
Ty bonusy jsou tam super všechny - co skladba, to pojem!
Já jsem si nejdřív obstaral všechna jejich alba z téhle edice za neuvěřitelné prachy. A jen co jsem to všechno posháněl, tak vyšel parádní box set Sensational Sweet: The Wild Bunch, kde je to úplně všechno pohromadě. Ten jsem samozřejmě koupil taky. Vyšel mě pomalu levněji než´každá jedna z těch draze zaplacených řadovek. :-)

Apache @ 21.11.2023 12:51:27
Jednu z těch řadovek se mi "povedlo" dokonce splašit v jakémsi (pravděpodobně) ruském pirátském vydání, které je k nerozeznání od originálu, až na jednu věc... Všechno je tam dokonalé - booklet, potisk, prostě všechno. Jen je tam překlep v názvu: Desolation Boulevadr. Nekecám. To mi hlava nebere jak mohli soudruzi u tak dokonalé kopie udělat takovou chybu. Samozřejmě jsem to tehdy hned nahradil originálem. Ale ten ruský pirát s překlepem mi dodnes leží na skříni. Třeba to bude nějaká sběratelská rarita, kdo ví.

Apache @ 21.11.2023 12:52:58
...jsem si na to vzpomněl, když jsem se teď sám překlepl u toho Sweet Fanny Ad(d)ams.

Jarda P @ 21.11.2023 14:00:10
Ještě před tímto albem jsem měl 2 singly, na jejichž B stranách byly skvělé skladby Need a Lot Of Lovin' a Own Up, Take a Look At Yourself. Sweet Fanny Adams je skvělá celá, pak už žádné album nedosáhlo stejných kvalit. 

Apache @ 21.11.2023 16:45:38
Jarda P: Own Up, Take a Look At Yourself je vynikající záležitost, jedno z mnoha jejich legendárních béček.

hejkal @ 21.11.2023 17:19:06
Apache - Áno, to vydanie mám, aj s Desolation Boulevard. Kúpil som ich dávno, za normálnu cenu. Nedávno som si ešte doplnil 2CD Strung Up, lebo je to polovičný koncert (vydanie z roka 2016, tiež s bonusmi). To mi od Sweet stačí, nič viac neplánujem a ani mi nechýba.

Apache @ 21.11.2023 18:52:15
Když započítám tamní bonusy, máš to nejlepší. Není co řešit.

Apache @ 22.11.2023 05:25:49
Jsou vlastně tři druhy fanoušků Sweet. Jedni, tam patří hejkal, kterým stačí mít ve sbírce ta dvě nejslavnější alba, tzn. Sweet F. A. a Desolation Boulevard. Druzí, tam patřím já, kterým stačí mít ve sbírce všechno s Connollym. A pak je třetí skupina (je to možná divné, ale i ta opravdu existuje - mám ověřeno) a ti musí mít ve sbírce úplně všechno.
Ještě dodám takovou zajímavost, která se málo ví.
Někdy kolem roku 1985, když v USA naplno frčel glam metal a kdejaká nová hvězda (např. Mötley Crüe) zmiňovala Sweet jako svou velkou inspiraci, byl připravován comeback v původní sestavě. V L.A. byl zamluven producent a studio k nahrání nového alba, které mělo vrátit kapelu na aktuální hudební mapu.
Bylo by určitě zajímavé, kdyby se to povedlo. Ale ukázalo se, že bohové rock and rollu už od Sweet navždy odvrátili svou tvář. Jen několika tehdy polozapomenutým sedmdesátkovým hvězdám bylo dopřáno se díky glam metalu doopravdy vrátit na výsluní: Heart, Aerosmith, Alice Cooper. Tím to končí.
Sweet byli sice na seznamu, ale realita byla neúprosná. 
Když tehdy všichni dorazili do L.A. a producent, který měl na starosti jejich comeback, je vítal na letišti, z letadla vylezli tři maníci a jakýsi roztřesený dědek. "Vítejte hoši," ŕíká producent. "A kde máte Briana?" Hoši ukázali na vetchého staříka: "To je Brian." Léta v chlastací superlize změnila kdysi fešáckého blonďáka k nepoznání.
Nějaká nahrávací session tenkrát proběhla, ale ukázalo se, že Connolly fyzicky absolutně není schopen celý ten comebackový proces ustát. Takže nakonec z toho nic pořádného nebylo.

bullb @ 03.12.2023 11:51:38
Nám, v prvej polovici sedemdesiatych rokov bolo prekvapením, keď sme sa "nejako" dozvedeli, že predskakovali Deep Purple, vtedajšiu ikonu... Sweet a konkrétne práve toto LP často išlo na večierkoch poriadaných v triede na počesť "mesiaca československo-sovietskeho priateľstva". CHa Cha.
Celkom dobrá hudba. Ekvivalent populárnych Slade, ale myslím si, že technicky boli Sweet minimálne o triedu lepší (ak nie o dve).

hejkal @ 03.01.2024 14:56:52
Súhlasím s lepšími hudobníkmi zo Sweet. Ale Slade majú správnejšie namiešaný pomer chytľavosti a znesiteľnosti. Hlavne spev tomu veľmi pomáha.

zdenek2512 @ 03.12.2023 12:30:54
hejkal souhlas, Slade na Slayed jsou takoví syrovější a drsnější. Sweet jsou dost uřvaní.

29.06.2013 Michálek | #

Sweet - hudba pro kojence. Tak nějak podobně zněl titulek v Melodii, někdy v roce 76 - 77. Už nevím, kdo to měl na svědomí (Dorůžka?), ale v podstatě je to jedno. Možná to někomu vytane na mysli stejně jako mně, když jsem na Progboardu zabrousil do Sweetů a přečetl recenze dnes již důstojných pánů v letech, nikoliv však starců, kteří, mnohdy coby žáci prvních stupňů základních devítiletých škol, hltali tuto muziku ze všech možných i nemožných nosičů - kotoučů, kazet a, ti nejšťastnější, z LP desek. I já jsem vlastnil jednu kopii na své CC90 NORMAL, pravděpodobně nahranou přes mikrofon z nějakého kotoučáku B4. Bohužel mi ji sežral můj super japonský JVC NIVICO, který mi rodiče koupili za nekřesťanských 4.500 Kčs přes známeho v Kotvě, a který se pyšnil nápisem ANTI-ROLLING SYSTEM, což v překladu asi znamenalo, jednou ti tu tvou zamilovanou kazetu sežeru a budeš mít zase kulový!
Dnešní doba nám naštěstí dává možnost plně uspokojit svoje předpubertální sny, získat všechnu muziku na kvalitních nosičích, a díky youtube a torrentům občas postahovat i dokumentární filmy o svých miláčcích, jejichž hudbu naše dětské mozky na dobu neurčitou vypálily do svých závitů.
Sweety jsem si osobně znovu nahodil s nástupem CD, i když pamětníci vědí, že Fanny Adams trvalo hezkých pár let, než na CD vyšla. Dost mne to štvalo, protože tuhle desku prostě zbožňuju, nikdy se mi neoposlouchá a vždy mně nabudí.
Set me free, Rebel rouser, ale i Peppermint twist až nekriticky obdivuju, protože jsem po létech došel k závěru, právě tyhle songy mě někdy kolem roku 76 přivedly natrvalo k rockové muzice. Samozřejmě zde chybí další fláky typu Action, Fox a Sixteens, které přišly o něco později a jenom upevnily pozici The Sweet na žebříčcích po celém světě (nemluvě o Burn on the flame, mém osobním favoritu).
Škoda, že s prvními velkými úspěchy přišly i neshody s producenty a dvorními skladateli, protože pád z výšin byl krutý a devastující. Krásně o tom vypráví dokument Glitz,Blitz and Hitz, který každému doporučuju (torrent).
I přes neslavný konec tahle kapela se touto deskou zapsala nesmazatelně do historie světového rocku a ovlivnila tisíce muzikantů. Proto zasluhuje bezvýhradných a nostalgických 5 hvězd!
P.S.: Kdyby mi někdo sdělil nějaké přesnější informace o tom článku, který cituji v úvodu, byl bych mu vděčen. Docela rád bych si to ještě jednou přečetl!
reagovat

Michálek @ 28.06.2013 23:42:51
Tak jsem to hodil do googlu a vyšlo mi, že to již tady zmiňuje Zdeněk2512 - byl to článek v Melodii a zněl "Sweet hard rock pro kojence" a fakt to spáchal Dorůžka. :o) Neuvěřitzelný, co člověk drží v palici přes 35 let a přitom neví, co dělal minulý týden....

zdenek2512 @ 29.06.2013 03:28:52
Dorůžka to nebyl, byl to Jaromír Tůma. On tam napsal, že hard rockovým kojencem není ten kdo poslouchá Sweet, ale ten kdo poslouchá jenom Sweet. Já měl z téhle desky nahrané na konec pásku první dvě skladby. Tahle deska byla bez produkce hitmakerů Chinn Chappman. Něco podobného byl článek tady si sem jistý od Jiřího Černého " Fotbalová hudba Slade" a pro mě nezapomenutelná věta "Koho bolela hlava ze Zappových a Hendrixových sól tak ten ožil a zajuchal" a druhá "Fotbalová hudba Slade dokope na taneční parket i toho, kdo je z tanečních kroků schopen pouze těch pochodových" :-)

jpos @ 29.06.2013 18:39:41
Byla to Melocie 1976,cislo 7,byl jsem rad i za tento clanek,aspon nejake informace.

Michálek @ 29.06.2013 19:06:52
Děkuji pánové za informace, docela jsem to po těch letech trefil... Když už jsme u těch informací, ještě si pamatuji, že článek obsahoval větu ve smyslu že Steve Priest byl původně kytarista, který byl rychle přeškolen na baskytaristu. Tuto informaci jsem již nikde jinde nikdy neslyšel a Steve byl vždy i na nejstarších fotkách zobrazován s basou..
Co se týče Chinnichapu, tak oficiální pořad uvádí 2 skladby z jejich dílny na této desce, Andy Scott pak říká 2-3.

alienshore @ 29.06.2013 20:45:58
aj mňa kedysi chytila hudba Sweet, albumy Fanny Adams a Desolation Boulevard sa mi páčili asi najviac, prvá skladba Set Me Free je na tú dobu celkom dobrá šupa ...

Gattolino @ 19.07.2013 16:37:12
Díky této recenzi jsem opět po cca 35 letech rozezněl doma obě zmiňovaná alba - Fanny Adams a Boulevard - a ejhle, je to opravdu pěkná a vzrušující, nabušená hudba, která potěší a dá se stále poslouchat, navzdory tomu, co člověk od té doby poznal nového. To dobré na Sweetech prostě nezestárlo.

Becher @ 19.07.2016 19:34:16
Zdar chlapi! Je to teď právě 40 let, co vyšel onen článek od Tůmy v Melodii. Dávám odkaz na sken stránky:

>> odkaz

Mějte se!

EasyRocker @ 20.07.2016 04:54:51
Celá glamrocková scéna mě minula velkým obloukem. Mám od nich doma desku Give Us a Wink, ale bratru deset let jsem ji neslyšel. Zkrátka tenhle styl mi nic neříká...

Jarda P @ 20.07.2016 05:10:18
Ono je něco jiného zažít éru glam rocku x let po a zažít ji on line v šestnácti na pařbách. I když na něm svět nestojí, něco od kapel Sweet, Slade, T.Rex, Bowieho si vždycky rád poslechnu. A zrovna Sweet F.A. je skvělá.

Mayak @ 20.07.2016 10:41:29
EasyRocker: Ty si ročník 81 a proste netušíš, čo to bola éra glamrocku v dobe, keď bol človek aktuálne puberťák (iných alternatív vtedy nebolo viac). Považujem za prirodzené, že nás, prakticky o generáciu starších to zasiahlo priamo do čela...
Vývoj sa stejne nezastavil a postupne cez vtedy štandardný hardrock ľudia, ako my, dospeli predovšetkým k počúvaniu artrocku ...

EasyRocker @ 20.07.2016 10:49:37
Ano, souhlasím, nostalgie dělá svoje, my už holt na kalbách v 90kách poslouchali zcela něco jiného - alternativním rockem počínaje a metalem konče. Nostalgický a osobní dopad je ale zcela samozřejmě zcela shodný. Uvádím ale, že mě glamrock mnoho nezaujal jako celek, což asi nebude náhoda a není divu, protože vyhledávám mnohem více bluesovou větev rocku, která přesně tady není.

Michálek @ 20.07.2016 17:25:22
Tak Sweet zasáhli nejenom Československo, ale prakticky celou Evropu, v nejlepších letech nebylo žebříčku, kde by se neumístili na prvních místech. Desky FA a DB se dají poslouchat i dnes a vůbec to nezestárlo. Skvělé písničky, výborné vokály a fantastický bubeník. Nálepka glam rock jim sice patří, ale nikoliv v pejorativním smyslu. Chinn s Chapmanem byli neskuteční borci, kteří prakticky ovládli popovou scénu a, byť typicky ve své době vysmívaní, čas prokázal, že jejich tvorba byla skvělá a nejedna slza ukápne, když si na tu dobu zavzpomínám....

merhaut @ 20.07.2016 17:46:01
V letech 1972-1975 neexistoval mejdan bez Sweet:-)

04.08.2010 luk63 | #

Sweet jsou moje dávná (před)pubertální láska, která sice zestárla a je už značně oposlouchaná (což já taky), ale nevetší (na rozdíl ode mě). A zvláště tahle deska, která dokonala odklon mých oblíbenců od všech těch bublegumovejch sračiček a glamrockovech hitů zn. Chinn-Chapman k pořádnýmu hardrocku, jaký jsme do té doby hltali pouze z bé stran jejich singlů. Proto předesílám, že v případě této kapely neumím a ani nechci být zcela objektivní.

Set Me Free je parádní otvírák a vypalovačka, která byla s určitostí ovlivněna Párplama a jejich In Rock - jeden z vrcholů alba hned na úvod. Heartbreak Today pokračuje v nastoleném trendu, i když to už není taková jízda. Sympatická je mi brnkačka v závěru. No You Don´t je sice jedna ze dvou písní tohoto LP napsaná zmíněnými hitmakery, ale v tomto případě se jedná o skladbičku vyloženě rockovou a tudíž mě sympatickou. Rebel Rouser se seč může tváří jako rocková záležitost, ale spíš na mě působí jako ohlédnutí se za popovější minulostí skupiny. První stranu uzavírá peprmintový twistík, který také vnímám jako trochu nostalgie pánů nyní rockerů.

Ovšem hned na úvod druhé strany si to u mě Svíťáci vyžehlili nejprokomponovanější a nejdelší skladbou na desce Sweet F.A. - druhým vrcholem. Restless nemohu nic vyčíst, ale je to jen odrazový můstek k další parádičce a poslednímu vrcholu Fanny Adams - In To The Night. Závěrečná odrhovačka AC-DC je opět z dílny dvojice Nicky Chinn a Mike Chapman a nijak zvlášť se nesnaží zapadnout do rockově ambiciózní koncepce alba.

Dávám plný počet, i když tři písničky to tomuto pamětihodnému počinu trochu kazí. Ale v tvorbě této kapely jde o zásadní a nejlepší dílo.

PS: Na mém CD je šest bonusů - A a B stran singlů z roku 1973, které dokládají to, co jsem již nastínil. Na A stranách Sweet vydávali neautorské hity z jejichž prodejů si ládovali konta, na B stranách jim vydavatelská firma dávala prostor ukázat svou vlastní a zajímavější hardrockovou tvář.

reagovat

luk63 @ 21.11.2023 17:45:19
Po třinácti letech jsem si, na popud Hejakolovo recenze, připomněl tu svou. A jen dodám, že jsem si na stará kolena, asi před měsícem, k CD s bonusama pořídil i LP (dost opotřebovanou, asi jako jsem měl kdysi v pubertě). Klasika, která mi dává kupu radosti.

16.03.2008 DeaconJohn | #

Jízda pokračuje tam, kde Boulevard skončil.
Set Me Free je jasná vypalovačka, která prostě jede! Heartbreak Today je hitovka, která neurazí. Hodně se mi líbí Sweet F. A., která je taky dostatečně tvrdá. Ostatně na celé desce tlačí hoši dost na pilu. Zkrátka vlastní tvorba má něco do sebe...ubylo šminek a přibylo vlastní invence. V Restless se předvede Steve a Into the Night je dalším majstrštykem mého oblíbence Andyho Scotta.
S.F.A. mám rád asi nastejno jako předchozí desku, takže tři hvězdičky.
reagovat

luk63 @ 01.03.2010 12:41:01
Jízda nemůže pokračovat tam, kde skončil Boulevard, protože ten vyšel až po Fanny Adams, i když v témže roce.

honanek.@seznam.cz @ 19.07.2010 15:44:33
Bezva deska na tu dobu dost tvrdá-a nádherná.Od prvních tónů.Patří mezi 10 nej.Dodneška nedoceněná,v těch letech povinná znalost,špony z drážek,na vandr místo usky modrej kufr plnej baterek a kazet.Nasírání páprdů u stolů,povídání se stejnejma lidičkama do rána,poznávání brunetek od blondýn,páteční stopování na Dubou a Mácháč,všude mraky mladejch,jůůů....

10.11.2007 radim | #

tohle LP se klidně mohlo jmenovat Tenkrát na Uhrovci.... taková malá "osada v Ostravě -Michálkovicích. Nevím, kdo to album tenkrát donesl-bylo nám 15 a bylo zůstane naprosto super. Čert vem mnohem lepší muziku, tohle bylo první, co jsem slyšel a byl jsem nadšen. Absolutně, jak jen v patnácti člověk může.... RUSH jsem ještě neznal a budoucí ženu taky ne....takže jako první láska byla jedna Eva a Sweet Fanny Adams.... A můžu to i dnes. Kdykoli....
reagovat

PaloM @ 05.02.2008 20:12:28
Uhrovec je aj malá osada blízko môjho bývalého bydliska Bánovce nad Bebravou. Pre Slovákov významná, rodisko Ľudovíta Štúra a v tom istom dome aj A.Dubčeka. (Sorry za úlet). Prežíval som to podobne ako radim, len som mal 16. Kamarát z dovolenky s rodičmi v Juhoslávii doniesol 3 LP: prvé LP Suzi Quatro, Nazareth Rampant a tento Sweet. Dodnes patria k mojim najobĺúbenejším, Rampant mám na originál CD, Sweet Fanny Adams som pracne zostavil z rôznych výberoviek (musel som mať rovnaké poradie, ako na LP!) no a Quatro (vďaka webu) z mp3.
Čo na tom, že človek miluje umenie: to, čo hýbalo hormónmi v puberte (okrem báb), sa nedá zabudnúť
("zachladená puberta" funguje stále).