luk63 - @ 22.06.2011 | #

Ještě v témže roce jako svou první regulérní velkou desku, vydali britští Sweet i toto album (1974). A opět plné výborného hardrocku s typickými vokály, který dával zapomenout na nedávné bublegumové začátky či blyštivý glamrockový přechod do této úrovně.

The Six Teens je svižná balada na úvod - velký hit (nejen své doby) od dvojice na velkovýrobu hitů Nicky Chinna & Mika Chapmana (psali písničky i pro Suzi Quatro, Mud, Smokie a další), který se po pravdě opravdu povedl.

Solid Gold Brass už navazuje na to lepší z předchozí LP Sweet Fanny Adams. Jde o výbornou šlapající hardrockovku, za kterou by se nemusela stydět řada tehdy již renomovaných tvrdě rockových kapel.

Druhou a poslední věcí z dílny Chinn-Chapman je Turn It Down. Opět řinčivá kytara, skotačící basa a důrazné bicí - ani se nechce věřit, že by sladkobolní hitmakeři tohle dokázali napsat. Konečná verze je asi víc dílem aranží kapely, která si do toho v té době už nenechala mluvit a proto tato věc dobře zapadá do hardrockové koncepce alba.

Ještě dále jde nejlepší věc na Boulevardu - Medussa. Jde o progresívní skladbu s řadou nápaditých pasáží a změn. Pro mě zde má stejné postavení, jako na předchozí desce skladba Sweet FA.

První stranu LP uzavírá pomalá Lady Starlight zpívaná kytaristou Andy Scottem - příjemná záležitost.

Na úvod druhé strany "Svíti" připravili překvapení v podobě známé filmové melodie The Man With The Horn. Řízné dechové riffující části lemující skladbu okořenili tvrdou střední pasáží, která se pyšní pětiminutovým sólem na bicí - musím přiznat, že poslouchateným.

S albovou verzí Fox On The Run přichází mírný pokles kvality, i když i tentokrát se kapela snaží o nefalšovaný hard rock a šlape náramně.

Další sešup přichází s Breakdown, která mi připadá bez nápadu a křečovitá.

Who jednou prý Sweet někde pochválili a ti na to zareagovali natočením jejich velkého hitu My Generation. V jejich podání však ve mě budí trochu rozpaky a nemůžu mu celoživotně přijít na chuť.

CD bonusy do hodnocení LP započítávat nebudu, jenom napíšu, že do koncepce tohoto alba se hodí Burn On The Flame, Someone Else Will a Miss Demeanor - všechno výborné B strany tehdejších siglů. A také I Wanna Be Committed (i když zde v nesmyslně zkrácené verzi - předčasný fade out), která ve stejné zkrácené verzi vyšla na americkém Desolation Boulevard a jedinkrát nezkrácená (pokud já vím) na kompilaci Strung Up! - dosud pouze LP.

I když na Sweet Fanny Adams tato deska opravdu důstojně navazuje, jeho kvalit tak zcela nedosahuje. I tak jde o výborný počin a čtyři * si zaslouží.

pito63 @ 27.06.2011 08:31:23 | #
Vyzerá to tak, že Paľo sa s Martinom dohodli a chcú mi "naložiť". :-)
Nie, rozumiem a chápem Vás. Skladba "Fox On The Run" je pre mňa veľký hit tejto skupiny, žiadny pokles kvality. Nemám však na mysli iba túto pieseň. Veľmi rád si vypočujem aj Tuckerovo sólo. Páčia sa mi staré nahrávky, kde svoj priestor dostal aj iný člen zostavy, nielen gitarista.