Sweet - Desolation Boulevard (1974)

„Skromná popová skupina, která se v letech 1973-1978 pravidelně objevovala v hitparádách, zejména písněmi autorské dvojice Chinn-Chapman, viz hit Blockbuster (1973)“

Toť vše, co o kapele Sweet napsali v encyklopedii rocku z roku 1998 vydané v nakladatelství Albatros. Bez toho, abych předstíral, že jsou Sweet stejně důležití jako Led Zeppelin nebo Deep Purple (jako že nejsou), se mi zdá, že mohli napsat víc. Sweet byla kapela reprezentující „rockový střední proud“ a svezla se na vlně glam-rocku, což se projevilo zejména na vizuální stránce. Přiznám se, že právě kvůli jejich oblékání a líčení se jsem měl dřív na celý glam alergii (snad kromě Marka Bolana, toho jsem měl rád vždy). Nicméně - Sweet krom singlových hitovek a zářezů do hitparád jako byly Blockbuster, The Ballroom Blitz, Action… vydaly i pár schopných alb, mezi nimi Desolation Boulevard.

Brian Connolly byl sympatický frontman, který byl než úžasným zpěvákem spíš miláčkem dívek, avšak byl to právě on, kdo dělal Sweet Sweetama.
Andy Scott byl schopný kytarista. Sice žádný Blackmore nebo Page, ale držel se rockových základů a pustil-li se někdy do nějakého sóla, rozhodně se neztrapnil.
Steve Priest a Mick Tucker byla solidní rocková rytmika, zejména pak Tucker byl dost dobrý bubeník.

Desolation Boulevard obsahuje devět poslouchatelných skladeb. Chapman s Chinnem jsou podepsáni jen pod dvěma písněmi, což kvituji, neboť si myslím, že kapela by si měla zasloužit vlastní autorské vyjádření. Pokud bych měl vyzdvihnout nějakou skladbu, tak by to byla Medussa nebo Lady Starlight, obě Scottovy, ve kterých se dostávají ke slovu i akustické kytary.

Ovšem ještě nad nimi vidím Man With Golden Arms - takovou skladbu jsem věru nečekal. To je místy skoro až jazz, u kapely jako Sweet opravdu progresivní skladba. Je pod ní podepsán americký skladatel Leonard Bernstain. Tuckerovo bubenické sólo, hutná baskytara, osmi a půl minutová stopáž, objevivší se gong... Masterpiece!

Nechybí ani hitovka Fox on the Run, kterou mám raději právě zde než v singlové verzi.

Třešničkou na dortu je dnes již klasická píseň od The Who - My Generation. Předělávka to není špatná, ale ne každému může sedět Connollyho hlas.

Album není zlé, dobře se poslouchá, má hezký obal. Já mu dám čtyři hvězdičky.

reagovat

Ještě v témže roce jako svou první regulérní velkou desku, vydali britští Sweet i toto album (1974). A opět plné výborného hardrocku s typickými vokály, který dával zapomenout na nedávné bublegumové začátky či blyštivý glamrockový přechod do této úrovně.

The Six Teens je svižná balada na úvod - velký hit (nejen své doby) od dvojice na velkovýrobu hitů Nicky Chinna & Mika Chapmana (psali písničky i pro Suzi Quatro, Mud, Smokie a další), který se po pravdě opravdu povedl.

Solid Gold Brass už navazuje na to lepší z předchozí LP Sweet Fanny Adams. Jde o výbornou šlapající hardrockovku, za kterou by se nemusela stydět řada tehdy již renomovaných tvrdě rockových kapel.

Druhou a poslední věcí z dílny Chinn-Chapman je Turn It Down. Opět řinčivá kytara, skotačící basa a důrazné bicí - ani se nechce věřit, že by sladkobolní hitmakeři tohle dokázali napsat. Konečná verze je asi víc dílem aranží kapely, která si do toho v té době už nenechala mluvit a proto tato věc dobře zapadá do hardrockové koncepce alba.

Ještě dále jde nejlepší věc na Boulevardu - Medussa. Jde o progresívní skladbu s řadou nápaditých pasáží a změn. Pro mě zde má stejné postavení, jako na předchozí desce skladba Sweet FA.

První stranu LP uzavírá pomalá Lady Starlight zpívaná kytaristou Andy Scottem - příjemná záležitost.

Na úvod druhé strany "Svíti" připravili překvapení v podobě známé filmové melodie The Man With The Horn. Řízné dechové riffující části lemující skladbu okořenili tvrdou střední pasáží, která se pyšní pětiminutovým sólem na bicí - musím přiznat, že poslouchateným.

S albovou verzí Fox On The Run přichází mírný pokles kvality, i když i tentokrát se kapela snaží o nefalšovaný hard rock a šlape náramně.

Další sešup přichází s Breakdown, která mi připadá bez nápadu a křečovitá.

Who jednou prý Sweet někde pochválili a ti na to zareagovali natočením jejich velkého hitu My Generation. V jejich podání však ve mě budí trochu rozpaky a nemůžu mu celoživotně přijít na chuť.

CD bonusy do hodnocení LP započítávat nebudu, jenom napíšu, že do koncepce tohoto alba se hodí Burn On The Flame, Someone Else Will a Miss Demeanor - všechno výborné B strany tehdejších siglů. A také I Wanna Be Committed (i když zde v nesmyslně zkrácené verzi - předčasný fade out), která ve stejné zkrácené verzi vyšla na americkém Desolation Boulevard a jedinkrát nezkrácená (pokud já vím) na kompilaci Strung Up! - dosud pouze LP.

I když na Sweet Fanny Adams tato deska opravdu důstojně navazuje, jeho kvalit tak zcela nedosahuje. I tak jde o výborný počin a čtyři * si zaslouží.
reagovat

pito63 @ 27.06.2011 07:58:09
Možno je to o prvom kontakte, spomienkach, neviem.
Táto nahrávka pre mňa znamená podstatne viac, ako "Sweet Fanny Adams". Jednoducho, dávam jej prednosť.
Luk63, vďaka za pekné čítanie!

PaloM @ 27.06.2011 08:12:41
Piťo, presne si to odhadol, lebo verím, že je to o prvom počutom. Ja sa stotožňujem s luk63, podstatne viac sa mi páči Sweet Fanny Adams. Tú LP doniesli z Jugošky spolužiak s rodičmi, spolu s LP Suzi Quatro a Nazareth - Rampant. A všetky tri mám doteraz veľmi rád. Potom niekdedy v zime (možno až ďalší rok, to si fakt nepamätám) zase iný spolužiak priniesol do triedy Desolation Boulevard. Okrem dvoch veľkých hitov ma LP nezaujala. Toto vydanie s bonusmi však vyzerá celkom zaujímavo, doma to nemám.
Sweet, Slade a Suzi Quatro, to je trio, na ktoré nezabudnem - dobrá zábava.

martin69 @ 27.06.2011 08:16:09
Sweet F.A.,mám o chloupek také raději.A to jsem Desolation Boulevard slyšel dříve. Myslím,že obě alba jsou výborná.

pito63 @ 27.06.2011 08:31:23
Vyzerá to tak, že Paľo sa s Martinom dohodli a chcú mi "naložiť". :-)
Nie, rozumiem a chápem Vás. Skladba "Fox On The Run" je pre mňa veľký hit tejto skupiny, žiadny pokles kvality. Nemám však na mysli iba túto pieseň. Veľmi rád si vypočujem aj Tuckerovo sólo. Páčia sa mi staré nahrávky, kde svoj priestor dostal aj iný člen zostavy, nielen gitarista.

PaloM @ 27.06.2011 09:33:40
Piťo, nedohodli sme sa :-) Sweet mám iba 2CD, kde jedno je výberovka kúpená a druhé som si tam priložil napálený výber na doplnenie a podľa vlastnej chute. Six Teens a Fox On The Run sú hity ako hrom.

luk63 @ 27.06.2011 10:07:30
Pozor: Píši o mírném poklesu kvality u albové verze Fox On The Run. Singlovou (ten velký hit) jsem v recenzi vůbec nevzpomínal. Tyto dvě verze jsou značně odlišné!!

pito63 @ 27.06.2011 11:44:08
Mal som na mysli album "Desolation Boulevard" a jednu z jeho častí, skladbu "Fox On The Run". Pre mňa je to veľký hit. Bonusy som neriešil.

luk63 @ 27.06.2011 12:45:40
Album Desolation Boulevar vyšlo poprvé jako LP v r. 1974 s albovou verzí (řekl bych hardrockovou) Fox On The Run. Pak kapela píseň natočila znovu s použitím syntíku a vydala jako singl. Tato druhá verze se stala hitem a když album vyšlo v reedici, byla místo původní Fox On The Run zařazena tato singlová. CD z roku 2005 nabízí původní verzi LP s původní verzí Fox..., známá a populární singlová hitová verze je mezi bonusy. Nevím Pito63, kterou verzi považuješ za velký hit, všeobecně je to ale ta singlová (co je na CD mezi bonusy). To jen pro doplnění, abychom nemluvili jeden o voze a druhen o koze. Až budu doma, mohu ještě najít nějaké odkazy a přidat je sem, pro ujasnění :-)

pito63 @ 27.06.2011 13:33:56
Tak, do tretice všetko dobré...
Pôvodná, albumová verzia "Fox On The Run" v dĺžke 4:49 je pre mňa veľký hit.

luk63 @ 27.06.2011 14:48:24
Sorry že mi to tak dlouho trvalo, chtěl jsem mít jistotu že si rozumíme.

Hoši, hoši, hoši! Copak se tady rozplýváte nad Boulevardem? Že má být jako nejlepší?! S odstupem času, jako stárnoucí fanda odkojen Sweet v době lyžařských zájezdů v 6. třídě, mohu směle prohlásit, že nejlepší pecky jsou na Strung Up! Je to sice směska ze všech možných alb, ale obsahuje např.: Blockbuster, I wanna be committed, BURN ON THE FLAME (nejlepší pecka Sweet vůbec). Je fakt, že se tahle deska nedá sehnat, ale od čeho máme net? Dá to práci, ale stojí to za to! Taky doporučuji těm, co umí anglicky, stáhnout video Glitz, Blitz and Hitz. Chinn s Chapmanem tam mluví o historii Sweet v době největší popularity.
reagovat

Šiška @ 12.10.2010 14:50:34
Míšo, míšo, míšo - stárnoucí fando! Kdybys radši tento svůj výplod přihodil jako reakci na Boulevard a na své nej Strung Up napsal recenzi. To by bylo užitečnější a na místě :-)

Podle mnohých nejlepší deska Sweet. Bodejď by ne, obsahuje Fox On The Run, The Six Teens a Teenage Rampage. Desolation Boulevard vlastně definoval glamrock, díky čemuž je tato deska opravdu zásadní. Mě osobně se líbí méně známé kousky, a sice netradiční věc Medussa, I Wanna Be Comitted, až jazzová Solid Gold Brass a nádherná balada Lady Starlight. Cover kapely The Who, My Generation, je také šťastná volba. Navíc svou myšlenkou a sdělením zapadá do této rebelské a neurvalé desky.
Možná by stálo za to říct i to, že se tu muzikanti opravdu vyřádili a vyvracejí pověsti o tom, že zvládnou jen třiakordové písničky. Vokály jsou zde na jedničku, kytara je správně vřeštivá, ale umí i pohladit, baskytara hraje nápadité linky a bicí... zkrátka Mick Tucker je jeden z nejvíce nedoceněných bubeníků rocku.
I tak dávám ***, přece jen to není tak docela MOJE muzika...pro mě je to "dobré, ne však zásadní".
reagovat

redrocker @ 16.03.2008 18:55:56
Mám tuto věc hodně rád a je to věc, kterou poslechnu na jeden zátah.

luk63 @ 05.08.2010 14:28:53
Jenom upřesním, že evropská verze Desolation Boulevard neobsahuje Teenage Rampage, I Wanna Be Comitted ani singlovou Fox On The Run (tak je zde pouze v původní, poměrně slaboučké album verzi). Tyto a další skladby jsou přidány jako bonusy na zatím posledním CD vydání z roku 2005, předchozí vydání mělo bonusy trochu jinak, méně logicky (některé spíš zcela nelogicky) přiřazené :-(

Pro přehled americké vydání Desoaltion Boulevard:
1. Ballroom Blitz (Chapman, Chinn) 4:06
2. The Six Teens (Chapman, Chinn) 4:05
3. No You Don't (Chapman, Chinn) 4:36
4. AC-DC (Chapman, Chinn) 3:28
5. I Wanna Be Committed (Chapman, Chinn) 3:13
6. Sweet F.A. (Connolly, Priest, Scott, Tucker) 6:15
7. Fox on the Run - single version (Connolly, Priest, Scott, Tucker) 3:27
8. Set Me Free (Scott) 3:59
9. Into the Night (Scott) 4:25
10. Solid Gold Brass (Connolly, Priest, Scott, Tucker) 5:35

Jak vidno, spoždění Amíci si to zase sesmolili po svém, něco z evropského originálu (2x), něco z předchozí desky Fanny Adams (5x) a singly (3x z let 73 až 75).

Tak tahle deska mě provázela mojí začínající pubertou a spolu s KISS rozhodla o mém rockovém cítění na delší dobu, než jsem zakotvil u artrocku.Jasně, dnes je to cukrkandl, ale pro nás to tehdy byla zásadní věc.Slyšel jsem od SWEET pouze tuto fošnu a myslím, že jsem o nic dalšího nepřišel.SWEET řekli vše, co chtěli říci, vydali světu svědectví, co že je glamrock a odešli do historické nostalgie.Takže za tři a sbohem a šáteček.
PS: Trochu mě překvapuje umístění SWEET na tomto fóru, stává se nám z toho multiformátový hudební blog.Zdravím všechny artrockové fandy, Walker.
reagovat

Po dnešní diskuzi u desky Sweet Fanny Adams snad nešlo nepustit si něco od Sweet. A jestli deska od Sweet, tak jediná rozumná volba může být Desolation Boulevard.

Ale ne, nejedná se o přelomové rockové dílo ke kterému vzhlíží generace, ale na druhou stranu se rozhodně nedá říct, že by tahle deska patřila do odpadu, ba naopak.

Na DB se podle mě Sweet jedinkrát povedlo natočit opravnou solidní a vyrovnanou deskou, která dovedla převýšit úspěch a úroveň jejich singlů. Koneckonců máme tu vše, co dělá Sweet Sweet. Jádro pochopitelně tvoří popově tvrdé kytary, namachrovaný zpěv, sem tam nějaká ta křečovitá póza, to vše smíchané v klasické Sweet úderné vypalovačky (např. Turn It Down, Fox on the Run). Ale na druhou stranu něco jako bubenická estráda Man With The Golden Gun se u glitter kapel vážně snad nikde nevyskytuje. No a takové Lady Starlight rozhodně nemůžete upřít, že jo vážně roztomilá baladka. :)

Deska končí My Generation (v nijak objevné úpravě), kterou sem Sweet umístili, jako dík Townshendovi, že o nic prohlásili cosi ve smyslu, že jsou dobrá kapela. Nejen tahle skladba, ale i vyznění celé desky vyřazuje zoufalou (a nutno říct, že i poměrně marnou) snahu bývalých načančaných primadon o uznání kolegů muzikantů z rockerských řad popř. kritiky.

Z mého pohledu jediná více nadprůměrná deska Sweet, které dám bych měl spíše dát *** a kus, ale dám ****. Nemyslím si, že tahle kapela si zaslouží svoji neumětelskou pověst a jak jsem již řekl: Když Sweet , tak Desolation Boulevard. Téhle kapele tato deska ostudu rozhodně nedělá.
reagovat

Orel @ 11.10.2009 18:14:05
Nebojte sa, revolúcia dorazila aj do Šariša. Mnohí z Vás si však ani dnes nepriznajú, že všetci do jedného sme spadli do ďalšieho hovna. Len s tým rozdielom, že má iný rozmer a inak zapácha... Pito přečetl jsem tvou reakci .. co dodat: naprostý souhlas! Pionýr, SSM, BSP či KSČ ... svědomí čisté, ale v dnešní době? Nejsem žádný hrdina, ale pár "bojovníků" by si mělo poslechnout mé kámoše "z prajzké" Waltry, Hansy, Gintry atd. To byli němci aji za komoušů jak poleno! Já čuměl jak puk co si myslí dnes!