Sweet / Desolation Boulevard (1974)

Po dnešní diskuzi u desky Sweet Fanny Adams snad nešlo nepustit si něco od Sweet. A jestli deska od Sweet, tak jediná rozumná volba může být Desolation Boulevard.

Ale ne, nejedná se o přelomové rockové dílo ke kterému vzhlíží generace, ale na druhou stranu se rozhodně nedá říct, že by tahle deska patřila do odpadu, ba naopak.

Na DB se podle mě Sweet jedinkrát povedlo natočit opravnou solidní a vyrovnanou deskou, která dovedla převýšit úspěch a úroveň jejich singlů. Koneckonců máme tu vše, co dělá Sweet Sweet. Jádro pochopitelně tvoří popově tvrdé kytary, namachrovaný zpěv, sem tam nějaká ta křečovitá póza, to vše smíchané v klasické Sweet úderné vypalovačky (např. Turn It Down, Fox on the Run). Ale na druhou stranu něco jako bubenická estráda Man With The Golden Gun se u glitter kapel vážně snad nikde nevyskytuje. No a takové Lady Starlight rozhodně nemůžete upřít, že jo vážně roztomilá baladka. :)

Deska končí My Generation (v nijak objevné úpravě), kterou sem Sweet umístili, jako dík Townshendovi, že o nic prohlásili cosi ve smyslu, že jsou dobrá kapela. Nejen tahle skladba, ale i vyznění celé desky vyřazuje zoufalou (a nutno říct, že i poměrně marnou) snahu bývalých načančaných primadon o uznání kolegů muzikantů z rockerských řad popř. kritiky.

Z mého pohledu jediná více nadprůměrná deska Sweet, které dám bych měl spíše dát *** a kus, ale dám ****. Nemyslím si, že tahle kapela si zaslouží svoji neumětelskou pověst a jak jsem již řekl: Když Sweet , tak Desolation Boulevard. Téhle kapele tato deska ostudu rozhodně nedělá.

» ostatní recenze alba Sweet - Desolation Boulevard
» popis a diskografie skupiny Sweet