Reakce na recenzi:

kamila - @ 27.09.2016

Za všechno dobrý můžou těžký(tažní) koně :) , aneb jak jsem ke štěstí zvaném Jethro Tull přišla. Je to tak, vlastně hlavně díky těžkým koním, jsem začala pošilhávat po další muzice od této kapely. Do té doby jsem znala Aqualung a Thick as a Brick, pak přišely Heavy..., dlouho nic a naráz obrovská touha začít mnohem důkladněj poznávat tuto kapelu. Prostě tohle album mě tenkrát nadobro přivedlo na jejich cestu a dodnes pomalými kroky zkouším, sbírám, poslouchám, obdivuju a hlavně se jich nemůžu nabažit. Diskografie je dost velká a kvalitní (v 70tých snad bez černého petra, teda neznám ještě všechna, třeba do War Child se mě nějak nechce, ale láká mě i Passion Play) a tak čas ukáže co všechno z ní postupně vlastně sesbírám. Teď mě zaujala léta devadesátá a tak zkusím i něco odtamtud, ale zpěk ke koníkům.

...And The Mouse Police Never Sleeps a Acres Wild, se snad fanouškovi kapely nemůžou nelíbit, španělky duní do vesnických dálav staré dobré Anglie a Ianův hlas je pěkně naléhavý a ostrý, flétna si s náma pohrává, stejně jako basa Johna Glascocka, nádhera. No Lullaby mi vždy přišla přetěžkaná až depresivní, je to ale částečný omyl, není jen tak zkočná a lidová jako předchozí repertoár. Moths obrací pozornost zpátky, až do časů, kdy po lesích běhala družině Robina Hooda. Má překrásnou melodii, jak kytarovou, tak flétnovou, o vokální lince škoda vyprávět, to se musí slyšet, je to taková albová parádnice. Journeyman vyznívá dost progresivně, opět skvělá basa i hodně zajímavý klávesový zvuky. Maškarní rej a veselí na středověkém panství lorda Famfulína, taková je melodicky rozverná a instrumentálně mega bohatá Rover. One Brown Mouse, asociace skotské dálavy a simultánní představy v folkrockovém duchu. Napětím napěchovaný titulní track Heavy Horses nahrávku korunuje, jde o velice sugestivní artově vybudovanou skladbu, se silnou a zapamatovatelnou hlavní melodií, které předchází dojemné piánové sloky. Svůdná Weathercock album ukončí. Na remasteru mám ještě dva hodně dobré bonusy.

Co mě na nahrávce taky přitahuje, je její dokonalý a dynamický zvuk a čitelný folkový záměr, ne nepodobný předešlým písním z lesa, na které koně jakoby navazujou, ale snaha posunout se dál a odlišit je tu přeci jen patrná.