Jethro Tull - Heavy Horses (1978)

Tuto desku JETHRO TULL nahrávali jako první ve vlastním novém studiu, které si Anderson nechal vybudovat v Londýně a vybavil je na tu dobu špičkovou technologií. CD Heavy Horses jsem slyšel za posledních cca 20 let mnohokrát, názor na ně se nemění. Průměrné album s několika písněmi, co mám rád. A taky s několika, které nesnáším a nejraději bych je přeskakoval.

První tři skladby patří mezi to nejhorší, co JETHRO TULL doposud vydali. Obzvláště dvojka mě trhá uši a příšerně otravuje. Andersonovo řezavé mečení postrádá melodické vrstvy, je to jakýsi syntetický derivát jeho dříve plastického vokálu. Melodie triviální, ploché. Žádný poslechově příjemný aspekt. Emocionálně placatý stín dříve tak náladami prodchnuté tvorby.

Pak se objeví první pěkná píseň, tou je Moths, na akustické kytaře stavěný model, známý ze dřívějších alb, funguje i tady. Do kategorie příjemných skladeb ještě řadím titulní, ta je povedená velice. Vůbec, tři poslední skladby na albu mají daleko vyšší kvalitu, než ostatní, s výjimkou Moths. Zbytek alba je v lepším případě únavný, v horším prudící. Zajímavostí je, že dva bonusy (Living In These Hard Times a Broadford Bazaar) z pozdějších CD vydání, patří mezi to nejlepší, co se na disku nachází. Nejspíš proto, že pocházejí z jiného období.

Z alba mám dojem, jako kdyby atributy stylu JETHRO TULL někdo narychlo naprogramoval do flašinetu a točil jej furt dokola. Obzvláště ve srovnání s předchozí deskou je zde propad kvality až zarážející. Zdá se mi, že Anderson chtěl zopakovat fungující formulku, ale takhle lacino to prostě nejde. Koně mají obvykle k lesu blízko, v tomto případě jsou to uměle vyšlechtění pakoně v ZOO ve výběhu. Opakuji, že titulní skladba si díl Tullské monstr tvorby uchovává.

Hodnotím milosrdně, tedy ***.
reagovat

hejkal @ 07.04.2024 03:07:46
Súhlasím prakticky so všetkým, ale napriek výhradám je to album, ktorý doma počúvame často. Heavy Horses, Weathercock a najmä Moths sú úžasné skladby.

Jarda P @ 08.04.2024 13:10:31
Heavy Horses byla oblíbená skladba Jiřího Černého na tehdejších antidiskotékách, stejně vysoko hodnotil celé album. Osobně ho řadím na stejnou úroveň jako Songs From the Wood.

Jedenáctá řadová deska Heavy Horses, uzavírá
nejzdařilejší období v historii Jethro Tull.

Skladby Moths, Journeyman a Rover patří ke stěžejním věcem na Heavy Horses. V mém žebříčku jsou rovněž jedněmi z nejlepších skladeb z celého katalogu Jethro Tull. Překrásné písně plné něhy a opravdového muzikálního umu. Kdyby mě někdo požádal, abych mu představil o čem že JT jsou, byla by to právě tahle trojice, kterou bych mu pustil. Vlastně celá deska těžkých koňů je poctivá. Jak její začátek ...And The Mouse Police Never Sleeps a Acres Wild, tak famózní konec s titulním veledílem Heavy Horses. Tato gurmánsky složená věc zahraná s patřičnou vervou, patří k nejzdařilejším ozdobám pana Andersona.
Kdyby se na desce nevyskytl otravně nudný utahanec No Lullaby, neměla by slabšího místa. Ale i s tím malým škobrtnutím je to pořád plně bodovatelná věc. A vlastně ani nevím, mám-li víc rád předešlou Songs From The Wood, nebo právě Heavy Horses. Každopádně pro tuto desku mluví ještě originálně pojatá obálka, na které vede se skloněnou hlavou Ian Anderson dva plnokrevné hnědáky. Osobité.
reagovat

Petr_70 @ 24.02.2021 07:45:22
Nemyslím si, že by tohle album nejzdařilejší období uzavíralo. Následující Stormwatch není nijak zásadně horší (a pro mne ani desky následující).
To, že ho kritika strhala je věc jiná...

bullb @ 24.02.2021 08:04:07
steve: ďakujem.
Hodnotenie je vždy vecou subjektívnou. Ostávam pri 4*.
Môj názor tu bol dosť jasne podaný. Aj tak je to skvelá hudba. Veď sme s ňou rástli.

pinkman @ 24.02.2021 11:54:40
Na dalších deskách JT už postrádám lehkost, lidovost a kouzlo jarmarečního reje středověku. Tohle všechno ještě HH mají.

jiří schwarz @ 24.02.2021 19:47:47
Asi poslední z vrcholů tvorby JT, miluju. Souzním s recenzí i s poznámkou Pinkmana.

Tohle album mám velmi rád a pracuje u mě při každém jeho poslechu i nostalgie, bylo totiž mezi prvním od JT v mé sbírce. Spolu s předchozím skvostem Songs from the Wood je to přesně ta kouzelná poloha JT, kterou jsem si zamiloval.

Už úvodní ...And the Mouse Police Never Sleeps je svižný, podivuhodný nástup z klidu a bezčasí - klidné a velebné akustiky a flétnové "úhozy" hlavního principála, na konci pak ovládne pole rytmika je relativně v pozadí, občas se tahle věc rozburácí, ale spíše jde o v podstatě unikátní, neslyšený model folkrocku s psycho koncem. Acres Wild je krásnou keltsky oděnou prostopášnicí, kterou miluju už léta letoucí. Žádná velká agrese, divý a emocionálně rozpoutaný hlas, do puntíku ta poloha, kterou u JT miluju. No Lullaby je pořádně drsný úvod, kde mr. Barre žhaví své struny, jako kdyby byl u Hendrixe nebo LedZep, přichází sólové palby Barlowa za baterií a velebný, až teatrální folkrockový model a krásně jemně malující, procítěnou flétnou. Zase ohromné překvapení nad tím množstvím poloh a forem, jakou je tahle jednotka schopna zpracovat. Také Glascock s basou nezůstává vůbec pozadu a žehlí a žehlí... Zajímavý, na osm minut natažený model... Moths je další krásnou, jemnou srážkou keltského folku s jen lehkým rockovým oparem, Anderson tu zůstal věrný tradicím písní z lesa, a opět mu to nesmírně sluší. Krásná omalovánka s lehkým varhanním pozadím Johna Evanse a orchestrem (David Palmer). Journeyman je založena na bytelným rockovém rytmu, spíše tu vystupuje Martin Barre s krátkými tříštivými sóly, flétna tu je, ale nedostává tak rozsáhlý prostor. Rytmicky rozhýbaná velmi propracovaná a opět trochu jinak zabarvená věc z rockovějšího těsta JT. Rychlopalné Andersonovy flétnové údery a přejezdy a krásný hladivý nástup akustických kytar a nakonec i plnohodnotné rockové jednotky, to je krásná, až komorně oděná Rover. Potvrzuje, že tohle album není primárně založeno na rockové agresi, ale na vynikající atmosféře, náladě a prokomponování jednotlivých nástrojů a motivů. Pak ovšem přichází jedna z mých nejoblíbenějších jethrovek, další keltsky skočná One Brown Mouse, ty melodie a harmonie, kytary a mandolíny, jsou prostě kouzelné a nadzemské a velmi jemně orchestrálně dobarvené. Jinak není co dodat a do juchání při Samhainu nebo Beltainu se vždy pouštím po hlavě... Devítiminutová nosná titulní věc - pohádkově kouzelný motiv propojených akustik, Barreho elektriky a i zde cítíme, že David Palmer se svým orchestrem otiskl citelně, ale krásně. Jemně, ale noblesně vedené vokální linky vytvářejí s dalšími nástroji čarovnou hudební řeku, pomalu jako bych se ocitl na albech svých milovaných hrdinů Anthonyho Phillipse či Stevea Hacketta. Jsou tu nejen orchestrální, ale i klavírní podkresy a jak Anderson hudebně vybudoval nezničitelný refrén, je hodno obdivu. Tady dostali prostor úplně všichni, jako stroje se rozpoutají i Barlow a Glascock... dovětkem je Weathercock, vyvedená v celé kráse této jedinečné desky. Akustický podkres a nostalgický vypravěčský projev starého barda, pak se vkládají Barlowovy údery, ale jen velmi jemně, opět sem nevstupuje žádná výrazná rocková tíže. Slovo mají tříštivé akustiky, báječná flétna, Glascockovy lehké přejezdy a opět jemný orchestrální podkres. Barre vystupuje až po půli. Čistokrevný šamanský rituál na závěr...


Krásná lehká, subtilní, folkrocková paráda s keltskými doteky. Vlastně nemám té křehké krása co vytknout, vzhledem k trojici mých monolitů Aqualung+Minstrel... a Songs... dám krásně vyvedenou čtyřku. Původní verze by zasluhovala remaster.
reagovat

bullb @ 01.12.2016 10:39:27
Pekná recenzia :-)
Zhodneme sa aj v hodnotení.

Martin H @ 01.12.2016 17:04:44
Zdařilá práce. Taktéž musím souhlasit. Vzpomněl jsem si, jak jsem se k titulní písni dostal. Přes verzi Roberta Křesťana, tenkrát ještě s Poutníky. Jmenovalo se to Tažný koně.

EasyRocker @ 01.12.2016 17:50:47
Martin H: díky, no vida, to si musím někdy pustit :-)

Petr_70 @ 02.12.2016 12:29:56
Cover verze Tažných koní od R. Křesťana mi nepřijde moc zdařilá, narozdíl od Telegraph Road legendárních Dire Straits, která je v podání Poutníků snad ještě lepší než originál. A to už je co říct! :))

Za všechno dobrý můžou těžký(tažní) koně :) , aneb jak jsem ke štěstí zvaném Jethro Tull přišla. Je to tak, vlastně hlavně díky těžkým koním, jsem začala pošilhávat po další muzice od této kapely. Do té doby jsem znala Aqualung a Thick as a Brick, pak přišely Heavy..., dlouho nic a naráz obrovská touha začít mnohem důkladněj poznávat tuto kapelu. Prostě tohle album mě tenkrát nadobro přivedlo na jejich cestu a dodnes pomalými kroky zkouším, sbírám, poslouchám, obdivuju a hlavně se jich nemůžu nabažit. Diskografie je dost velká a kvalitní (v 70tých snad bez černého petra, teda neznám ještě všechna, třeba do War Child se mě nějak nechce, ale láká mě i Passion Play) a tak čas ukáže co všechno z ní postupně vlastně sesbírám. Teď mě zaujala léta devadesátá a tak zkusím i něco odtamtud, ale zpěk ke koníkům.

...And The Mouse Police Never Sleeps a Acres Wild, se snad fanouškovi kapely nemůžou nelíbit, španělky duní do vesnických dálav staré dobré Anglie a Ianův hlas je pěkně naléhavý a ostrý, flétna si s náma pohrává, stejně jako basa Johna Glascocka, nádhera. No Lullaby mi vždy přišla přetěžkaná až depresivní, je to ale částečný omyl, není jen tak zkočná a lidová jako předchozí repertoár. Moths obrací pozornost zpátky, až do časů, kdy po lesích běhala družině Robina Hooda. Má překrásnou melodii, jak kytarovou, tak flétnovou, o vokální lince škoda vyprávět, to se musí slyšet, je to taková albová parádnice. Journeyman vyznívá dost progresivně, opět skvělá basa i hodně zajímavý klávesový zvuky. Maškarní rej a veselí na středověkém panství lorda Famfulína, taková je melodicky rozverná a instrumentálně mega bohatá Rover. One Brown Mouse, asociace skotské dálavy a simultánní představy v folkrockovém duchu. Napětím napěchovaný titulní track Heavy Horses nahrávku korunuje, jde o velice sugestivní artově vybudovanou skladbu, se silnou a zapamatovatelnou hlavní melodií, které předchází dojemné piánové sloky. Svůdná Weathercock album ukončí. Na remasteru mám ještě dva hodně dobré bonusy.

Co mě na nahrávce taky přitahuje, je její dokonalý a dynamický zvuk a čitelný folkový záměr, ne nepodobný předešlým písním z lesa, na které koně jakoby navazujou, ale snaha posunout se dál a odlišit je tu přeci jen patrná.
reagovat

Snake @ 28.09.2016 07:32:09
Souhlas. Podobně jako Songs From The Wood, je i Heavy Horses výborné album. Mě tahle folk rocková poloha Jethro Tull vyhovuje. Dokonce snad o chloupek lépe, než jejich artové období zaznamenané na Thick As A Brick a A Passion Play. Moje nejoblíbenější skladby jsou hned druhá "Acres Wild", nádherná "Moths"a rozsáhlejší a náladotvorná titulka "Heavy Horses". Vyloženě slabou skladbu tady neslyším, dávám čtyři.

Balů @ 28.09.2016 10:42:20
Ano toto album je dalším potvrzením statutu nejvyšší kvality J.T. v sedmdesátkách.

kamilo : teď už máš jen krok k Stormwatch...
:)

john l @ 28.09.2016 17:27:36
Koně patří k jedněm z nejlepších dět J.T. a zvuk remasteru nemá chybu, prostě nádhera, tuhle nahrávku mám moc rád, co skladba to poklad

horyna @ 29.09.2016 13:15:43
Počítám ho k vůbec tomu nejlepšímu od Andersonovců, jeho poslech je pro mne svátkem, pěkně kamila.

EasyRocker @ 30.09.2016 06:29:29
Mám tohle album rád skoro stejně jako předchůdce Songs from the Wood. Jemná, bohatě akustická a pohádková folková dvojice moje uši potěší vždy spolehlivě...

kamila @ 01.10.2016 06:28:38
na Stormwatch se už chystám, brzo bude na objednávací listině:)
folk a zase folk,
z reproduktorů se řine
a s tažnými koňmi,
píseň z lesů se tu line

Heavy Horses má byť niečo v duchu Songs from the wood. Dajme tomu, že miestami je, avšak silu a krásu Piesní z lesa to však nemá.
Album otvára zaujímavá a chytľavá skladba And the mouse police never sleeps. Nasleduje Acres wild s ozaj skvelou atmosférou a rytmikou. Ďalšia skladba No lullaby má vyššie ambície, je tam skvelá basová linka a celkovo je zaujímavá. Pre mňa je vrcholom albumu krásna, citlivá a nostalgická Moths. Journeyman nám pekne odsýpa ako typická tullovka, Rover mi asi najviac evokuje predchádzajúci album. Potom príde ďalší vrchol albumu, krásna melodická skladba One brown mouse, ktorá chytí za srdce. Najdlhšou skldbaou je Heavy horses, ktorá nie je zlá, avšak mohla byť kratšia. Album skvelo uzatvára zaujímavá Weathercock.
No a opäť tu budú aj bonusíky. Najprv je to krásna skladba evokujúca Piesne z lesa Living in these hard times, potom akustická Broadford Bazaar (objavila sa aj na NightCap), no a napokon zadumaná, tmavá inštrumentálka Blues Instrumental.
Oproti Songs from the wood to nie je taký podmanivý album. Ale inak som spokojný.
reagovat

PaloM @ 15.10.2012 03:36:10
Vďaka za pekné postrehy. Ako som písal pod predošlou recenziou, Tento album ako LP, koncertný 2LP Bursting Out a Songs from the wood boli veľmi polulárne na internáte, kde som býval v čase vydania albumov. Ja to mám naopak oproti tebe, viac mám rád Heavy Horses. Nemám zásadné výhrady voči "Songs...", sú tam silné, folkom inšpirované skladby.

nowhere_man @ 15.10.2012 06:30:43
PaloM: Ďakujem za reakciu. Heavy Horses je skvelý album, avšak mňa viac chytil Songs from the Wood, ale je to asi aj tým, kde som ho prvýkrát počul a za akých okolostí. Podľa mňa tieto dva faktory tiež dosť rozhodujú o subjektívnej obľúbenosti albumu :)

martin69 @ 15.10.2012 11:40:15
Jethro Tull,mají bohatou discografii.Každý kdo je poslouchá si najde své favority.U mě Heavy Horses,patří k nim.Druhý má jiné.Tak to má myslím být.Co člověk,to jiný názor.Na čem se myslím všichni schodneme,je to,že Jethro Tull,vydali mnoho opravdu kvalitní a výborné hudby.
Co se mě týče,po žádném albu jsem je nezatratil.Poslouchám a mám všechna alba.Plus tři sólové Iana Andersona.I těch si velmi cením.

Nejoblíbenější album od Jethro Tull pro mě není ani Thick as a Brick, ani Aqualung či Songs from the Wood, ale (možná pro někoho překvapivě) právě Heavy horses. Tažní koně svým způsobem navazují na Písně z lesa, ale obě desky mají dle mého názoru jinou náladu a atmosféru, ono poselství vůbec.
SftW jsou spíš oslavou čarokrásné a životodárné přírody, dívají se na ni tak nějak dětsky naivně (což určitě není špatně), neb je plná tajemství a zázraků. HH je však jiné. Je to zpověď člověka, který už něco v životě prožil a příroda je pro něj jakýmsi prizmatem věcí v něm a okolo něj. A ten člověk už není Francem Nerem z toho groteskním westernu Vůně cibule, ale Isaacem Newtonem, jenž na sklonku života sedí pod jabloní a přemýšlí o něm. Přemýšlí a říká si, že umí být nemilosrdný a krutý (…and the mouse police never sleeps), krátký a pomíjivý (Moths), těžký a plný dřiny (Heavy horses), ale také náhody, modliteb a neznáma (Weathercock).

Poslední píseň na albu - Weathercock mi navíc připomíná brněnský koncert téhle kapely (tam ji totiž pánové zahráli), který sem si moc a moc užil, takže to mám spojené i takhle.

P. S. Pokud to příbuzenstvo nepohnojí, tak mi Můry budou hrát na pohřbu. Nejenom hudebně, ale i textově totální srdeční záležitost!

reagovat

Petr Gratias @ 01.08.2012 18:37:58
Heavy Horses považuji vlastně za poslední vyrovnané album v diskografii Jethro Tull.
Mám sice svoje "výpadky" s A Passion Play, War Child a Too Old To Rock And Roll Too Young To Die... ale další produkce už byla pro mě nejednoznačná a přijímal jsem ji s obtížemi na několikrát a někdy vůbec.
Jistou analogii mezi Songs From The Wood a Heavy Horses podobně jako jiní rovněž částečně pociťuji.
Zdravím!

PaloM @ 02.08.2012 06:21:36
Marcelus, milo ma prekvapili tvoje postrehy - stručné a vystihujúce podstatu. Tiež vnímam určitú príbuznosť so Songs From The Wood, ale Heavy Horses sa mi viac páči. Spolu s Burstin Out boli extrémne populárne medzi študentami na internáte, kde som býval 1976-81.

Brano @ 02.08.2012 08:32:27
Marcelus,veľmi pekné!

martin69 @ 02.08.2012 11:10:47
Jedno z mých nejoblíbenějších alb Jethro Tull.

Marcelus @ 02.08.2012 19:04:15
Díky všem za reakce a zvlášť za ty pochvalné :o) Chvály totiž není nikdy dost.

2 Petr Gratias – Petře, v podstatě s tebou musím souhlasím a stejně jako ty mám výpadek s těmi třemi alby. Já také v podstatě navázal až s The Broadsword and the Beast a to se mi moc líbí, i když přiznávám, že pár skladeb je skutečně slabších. Album Crest of a Knave si recenzoval, a tak bych tvým harcovnickým slechům doporučoval Rock Island – to podle mě vyrovnané je od začátku až do konce a z hlediska tvorby JT jej hodnotím velmi vysoko.

2 PaloM – A co ještě u vás bylo (extrémně) populární v těch letech? Jsem ročník 1986, takže moc nemám představu..

PaloM @ 03.08.2012 05:07:44
Díky za otázku, je tu málo priestoru, no pokúsim sa stručne. Býval som 5 rokov na internáte (koleji) Mladá Garda, samí technici a chemici. Prísun hudby bol hlavne kopírovaním z kotúčových pások a LP, čo predávali juhoslovanskí a bulharskí študenti - známe "Jugoton".
Takže okrem J.Tull - Uriah Heep s Byronom, Yes, Santana, Beatles, Sparks, Tangerine Dream, Mišík a ETC..., Blue Effect (vtedy M Efekt), Progress 2, Petr Novák, Omega, Niemen, SBB.
Vtedy som neznášal, iní zase prepadli jazzrocku a fusion: Mahavishnu Orchestra, Return To Forever, Weather Report, tiež Jazz Q.

Marcelus @ 03.08.2012 12:30:36
No, je vidět, že ta hudba opravdu nezestárla a asi ji v rocku už nikdy nic nepřekoná. Já totiž poslouchám více méně to samé. Na tomto místě bych rád poděkoval tvůrcům progboardu, protože bez něj by mi její objevení trvalo o mnoho déle a kdo ví, jestli bych se k nějakým skvostům vůbec dostal..

b.wolf @ 03.08.2012 13:12:43
Pěkně vyjádřeno; souhlasím. Je to moc pěkné album, při prvním poslechu mě taky dostalo. Klasika.

Tohle snad ani není normální folkrockové album, tohle je spíš kopcovitá skotská krajina, kde se každá píseň rozléhá jako pole či louka a Andersonův hlas, znějící ještě zemitěji a drsněji než obvykle, nad nimi jako severák hřímá svou specifickou poezii. Ačkoliv například "Journeyman" je poněkud monotónní políčko a ačkoliv se akry písní "No Lullaby" či "Heavy Horses" táhnou možná až příliš daleko za obzor, i přesto je pro mne, přírodu obdivující romantickou duši, poslech této desky mimořádným požitkem.
reagovat

Borek @ 21.03.2011 17:06:23
Bille, Pleško!

Snad k ničemu nemám dál, než k charakteristice "přírodu obdivující romantická duše". A přesto je i pro mne poslech alba Heavy Horses mimořádným zážitkem. Vysvětlení se tak nabízí jediné - jeho kvalita má univerzální platnost.

Heavy Horses je album, na ktorom sa mi neskutočne páči jedna jediná skladba. Po vynikajúcom Songs from the wood ma tento počin necháva chladnejším z niekoľkých dôvodov:
1. zvuk je suchý a stráca sa v ňom energia (v porovnaní s predchádzajúcim albumom)
2. skladby nemajú tú ľahkosť plynutia, ktorú od Jethro Tull očakávam (napr. No Lullaby je fajn, ale tak trošku nemotorne pôsobiaca vec)
3. poznal som najprv Live bursting out a tam sú skladby z tohto albumu o dosť živšie

Výhody sú tu, samozrejme, tiež:
1. Moths. A zopakujem. Moths. Úžasná vec s puncom geniality, nádherná melódia, aranže..., keby toto dávali v rádiách, termín pop by hneď nebudil dojem úbohosti
2. ...And the mouse police never sleeps, One brown mouse a Heavy horses sú skladby, ktoré by nerobili hanbu ani na Songs from the wood
3. Potenciál skladieb je tušený a "naživo" aj rozvinutý

Tak si z toho teraz vyberiem. Trikrát hviezda. A jedna mimo hodnotenie navyše zato, že si tento album púšťam dosť často (lebo Moths a maželka, veľká fanúšička tohto albumu a skupiny vôbec:)).
reagovat

Brano @ 02.08.2012 08:29:16
"zvuk je suchý a stráca sa v ňom energia"(to je výrok na nobelovú cenu)...a je zvuk aj mokrý?V mokrom zvuku prebýva energia?Môže sa mokrý zvuk aj vyliať? :-)

hejkal @ 02.08.2012 08:41:54
Môže byť. :) Evidentne som v tej dobe nemal lepšie slová na opísanie istého zvukového deficitu, ktorý cítim (posudzované z remasteru na CD).

Album Heavy Horses si moze podat ruku so Songs From The Wood . Namety su taktiez z vidieckeho prostredia . Celkovy zvuk je trosku viac tvrdsi , co mu vsak vobec neubera na krase . Najvacsie pecky: Weathercock - paradny mix staroanglickej hudby a 70-tych rokov . Rover - krasna skladba s melodickym uvodnym motivom a krasnym textom o vztahu cloveka k prirode ( o tom su vsak oba albumy :-) , odporucam kupovat spolu .
reagovat