Jethro Tull / Heavy Horses (1978)

Nejoblíbenější album od Jethro Tull pro mě není ani Thick as a Brick, ani Aqualung či Songs from the Wood, ale (možná pro někoho překvapivě) právě Heavy horses. Tažní koně svým způsobem navazují na Písně z lesa, ale obě desky mají dle mého názoru jinou náladu a atmosféru, ono poselství vůbec.
SftW jsou spíš oslavou čarokrásné a životodárné přírody, dívají se na ni tak nějak dětsky naivně (což určitě není špatně), neb je plná tajemství a zázraků. HH je však jiné. Je to zpověď člověka, který už něco v životě prožil a příroda je pro něj jakýmsi prizmatem věcí v něm a okolo něj. A ten člověk už není Francem Nerem z toho groteskním westernu Vůně cibule, ale Isaacem Newtonem, jenž na sklonku života sedí pod jabloní a přemýšlí o něm. Přemýšlí a říká si, že umí být nemilosrdný a krutý (…and the mouse police never sleeps), krátký a pomíjivý (Moths), těžký a plný dřiny (Heavy horses), ale také náhody, modliteb a neznáma (Weathercock).

Poslední píseň na albu - Weathercock mi navíc připomíná brněnský koncert téhle kapely (tam ji totiž pánové zahráli), který sem si moc a moc užil, takže to mám spojené i takhle.

P. S. Pokud to příbuzenstvo nepohnojí, tak mi Můry budou hrát na pohřbu. Nejenom hudebně, ale i textově totální srdeční záležitost!

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Heavy Horses
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull