Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 06.03.2017

Kapela Kaipa v roce 1974 povstala z trosek skupiny Ura Kaipa (jméno vikingského kmenového náčelníka).
K zakládajícím hráčům patřil klávesista Hans Lundin, bubeník Thomas Sjöberg a basák Tomas Eriksson. Z důvodu závažného onemocnění byl však na začátku roku 1974 vyměněn bicmen Sjöberg. Náhradu Kaipa našla v Ingemarovi Bergmanovi. Nejdříve chvíli zkoušeli jako trio, zjistili však, že v této sestavě nemohou plně vyjádřit své představy o konečném výsledku zvuku kapely, proto na základě konkurzu přijali tehdy sedmnáctiletého kytaristu a zpěváka Roine Stolta.

Kapela se během svých téměř celodenních zkoušek pustila do skládání a pilování repertoáru na první desku, kterou nahráli v Marcus Music Studiu ve Stockholmu a v červenci 1975 ji tam dokočili.

Nahrávka je nazpívána ve švédštině, kapela chtěla, aby posluchači nebyli ochuzení o textovou složku a rovněž tehdy neměla jakékoli ambice proniknout na hudební trhy v zahraničí.

Na přední stranu obalu byl umístěn Roinův obraz astrálního cestovatele nad chrámem v džungli.


Nedokážu popisovat jednotlivé skladby, proto svůj výsledný pocit z desky shrnu v několika větách.
Hudebně je to zajímavý a hlavně osobitý mix švédských lidových melodií, (ty odkazy jsou v některých písních hodně zřetelné) popu a art rockového soundu typu Genesis či Yes. Mě se u Kaipy líbí výrazné použití hammondek ve skladbách, šťavnatá je i basová linka Erickssona, který se svým nástrojem Rickenbacker není ani náhodou přeslechnutelný, ten zvuk je prostě kouzelnej. Tak zemitej zvuk baskytary jsem dlouho neslyšel.

Písně jsou většinou vystavěny tak, že pokud nejsou celé instrumentální, tak je v nich vyhrazen krátký prostor pro zpívanou část, potom je skladba dále instrumentálním rozvíjením ústřední melodie. Zdatně v nich soupeří klávesy s kytarou v dlouhých pasážích.
Co se týče textů, nevím o nich nic, ale chvíli jsem si musel zvykat na švédštinu, netrvalo to však dlouho. V některých chvílích mi foneticky připomínala maďarštinu a tudíž i tamní rockové pěvce.

Na původním vydání této desky je osm zářezů. Prvních šest složil klávesový mág Lundin, na závěrečných dvou kouscích se mohl skladatelsky předvést nováček Stolt. Zajímavé je, že obě tyto instrumentálky mají takový jazz rockový feeling. Na CD, které jsem poslouchal, je však celkem 10 songů. Tyto dva bonusy „Fran det ena till det andra“ (takový art rockový kvapík) a „Karavan“ (melancholická jednohubka uprostřed proložená jakýmsi šíleným valčíkem) – rovněž z pera Stolta jsem objevil v edici „ Kaipa - The Decca Years 1975-1978“, což je 5 – ti diskový box s remastery prvních 5 alb kapely. Tento ucelený pohled na první etapu kapely Kaipa byl vydán firmou Inside Out Music v roce 2005.

Tuto desku, potažmo kapelu jsem objevil až nyní v roce 2017, tedy 42 let od jejího vydání.
Lépe však něco slyšet pozdě, než vůbec, což u tohoto art rockového klenotu nemůže být pravdivější výrok.