Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 07.03.2017

Název druhé desky „Inget nytt under Solen" z roku 1976 znamená v překladu „Nic nového pod sluncem".
Takto by se s nadsázkou dal popsat materiál druhé desky švédské Kaipy, ovšem v tom pozitivním slova smyslu. Kapela hraje ve stejném složení, stylové zaměření je také shodné, rovněž i vydávající firma.

Kapela se ve Skandinávii stává známou, hodně koncertují. K produkci desky byl přizván jakýsi Leif Masses, který v té době nebyl ještě příliš známý, nicméně za pár let tento člověk bude produkovat fošny Black Sabbath, Jeffa Becka či Europe.

V hudbě samotné cítím malý odklon od vlivů švédských lidových melodií v kompozicích samotných, nahrávka má celkově takový rockovější, sevřenější a chladnější zvuk.

Ústřední nahrávkou je bezmála 22 minutová suita „Skenet Bednar",která je rozdělena do 5 částí. Touto skladbou se Kaipa katapultovala mezi takové velikány art rocku, jako jsou Yes či Genesis. To je skutečná hostina o několika rozdílných chodech, které se nepřejí i po desítkách servírování. Najdeme tu vše, pomalé, jemné pasáže, které plynule přechází do rychlých rockových částí podpořenych hradbou kláves, tím vším se proplétá skvělá Stoltova kytara.
Neméně zdatné a v podobné kvalitě jsou i další jednotlivé písně, kytara nijak zbytečně neexhibuje, je plně zapojená a spolupracuje se syntenzátory či hammondkami a skvělá rytmika hutní spodek – opět se tu můžeme potkat (naposledy!) s výborně drsným zvukem basáka Tomase Erickssona. Jen necelou minutu trvající poťouchlost „Stengrodornas parad" bych klidně oželel.

Z hlediska skladatelského je vidět, že monopol na autorství písní klávesisty a zpěváka Hansa Lundina padnul. Jen do toho nejdelšího opusu na desce si nedal zasahovat, jinak většinu ostatních skladeb má na svědomí kytarista Roine Stolt, ve dvou případech spolupracoval na písních i s bubeníkem I. Bergmanem. Je ale slyšet, že hudební materiál dokončovali společně , neboť všechny kompozice zní vyrovnaně a mají stejný zvukový kabát.

Recenzuji z poslechu remastrované edice „The Decca Years 1975-78". Na něm se nachází 4 bonusy – anglické verze písní, které nazpíval švédský rockový bard Lars Hoflund. V tomto ohledu se Kaipa zachovala nestandartně. Aby jejich angličtina dobře zněla, tak angažovala na tyto demo snímky cizího zpěváka s jiným výrazem a barvou hlasu. Tyto snímky měly posloužit jako vzorek pro firmu Electra, aby mohla prezentovat kapelu na anglicky hovořícím trhu. Nakonec však manažeři od tohoto nápadu upustili...