Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 16.03.2017

Na konci roku 1981 opustil Kaipu bubeník Ingemar Bergman kapelu a po krátké době jej nahradil Olle Romö. Ten ale ještě před začátkem nahrávání dostal lano od Eurythmics, kde se připojil k pracím na kultovní desce synth popu – "Sweet Dreams". Vzniklou díru v sestavě vyplnil bubeník Pelle Andersson. S ním byl pořízen nový materiál na desku "Čas noční zvěře". Od major labelu Polar byli odejiti, proto byl natočen tento záznam v Uppsale na osmistopý magnetofon a vydán na malém labelu Piglet Records.

Inspiraci majoritní skladatel Lundin čerpal z nahrávek Petera Gabriela, Genesis a já tam překvapivě slyším i reminiscenci na německé kapely stylu Neue Deutsche Welle. V žádném případě nejde o nějaký prachsprostý pop, ale o chytlavé pop rockové skladby, mnohé s hitparádovou ambicí.

Nyní pár slov ke skladbám samotným:

Armé Av Lust či Identitetskris s majestátním zvukem kláves by bylo možno s novými aranžemi klidně použít na současné desky Kaipy. Titulní Nattdjurstid, Cellskräck, Galen - vypalovačka s výrazným "během" kláves, Narmare a Timmar AV Glas - tyto skladby zastupují výrazné hitovky stylu NDW. Inom oss a Speglarna zastupují prog rockové skladby, song Zepapo bych smazal.

Mám za to, že kdyby tato nahrávka byla nazpíváná v němčině či angličtině a někdo ji tehdy na německý trh dostal, měla by nemalý úspěch. Takto ji dováží (remixovanou Hansem Lundinem a remasterovanenou Martinem Igelstromem) až po 33 letech od svého vydání německá firma Tempus Fugit.

Vysvětlení převážně negativního hodnocení desky (ač o třídu lepší, než předešlá Händer) je prosté - recenzenti na ní pohlížejí optikou prvních tří desek kapely. V tomto pohledu samozřejmě neobstojí. Pod hlavičkou Kaipy neměla být zveřejněna, to je jisté. Pokud bych na ní však nahlížel jako na sólovou desku klávesáka Lundina, který si chtěl odpočinout od složitější muziky a natočit vrstevnatou pop rockovou desku, potom bych hodnotil čtyřmi hvězdami.