Reakce na recenzi:

horyna - @ 01.09.2016

Nebýt loňského studiového znovuzrození, řeknu, že Toto zde odešly na svém vrcholu. Mé pocity spojené s jeho poslechem jsou tak extrémně silné a dokonalé, je to totální exploze emocí a jedinečného nanejvýš příjemného zážitku. V mých očích se tu sešla sestava snů, u Toto to bylo vždy, že co persona, to velká individualita s jedinečným kompozičním talentem a hráčskou vytříbeností. Zvuk nahrávky poplatný nové době, není tedy co vytýkat a navíc můj oblíbený Bobby Kimball v týmu, prostě paráda.

Nejtvrdší věc souboru v jejich historii mná název Falling in Between- a desku zahajuje, Bobby se do mikrofónu pěkně opírá, progresivní stavba a množství vyhrávek to všechno pěkně zahušťuje. Riffující geniální pasáž, která příjde po druhém refrénu je přímo apokaliptická, střetává se tu tvrdé rockové jádro s fusion přístupem a já úplně vidím jak Stevovy prsty létají po hmatníku, "toto" nemá chybu!!!
Dying on My Feet- vyloženě bloumá v barevných vodách Stevovy kytary a decentním přístupu ostatních, do chorusu ovšem vypaluje prudce nahoru a Bobby opět exceluje. Pozornost si vyslouží i bezchybná sólová část s využitím silné dechové sekce.
Zadumaná artově čistá atmosféra Bottom of Your Soul- patří vokálně dvojici Lukather / Williams a svou náladou stojí rozhodně za naši pozornost.
Do hry vstupuje i Paichův jedinečný zastřený vokál ve skladbě King of the World- rytmičtější a sevřenejší věci, která nás svým entuziasmem vrací do rychlejších vod.
Ještě rázněji vyznívá Hooked- s blýskajícím flétnovým sólem samotného I. Andersona.
Balady nejlépe sedí Lukatherovi, o tom máme možnost opět se přesvědčit prostřednictvím Simple Life- smyslné, klavírem, baskytarou, perkusemi a akustikou popoháněné citovce.
Pomalu speeďárnu Taint Your World- si vyřve ze svého nitra Kimball, aby nás po rychlostním útoku čekala chuťovka prvního stupně.
A tou je osmá Let It Go- přijímka jazz-fusio-rock šla ze všech nejlépe snad právě Toto a zde to dokazují na 120%. Ptáte se kdo že stojí za mikrofonem tentokrát, je jím Greg Phillinganes, obsluhující zde především klávesy a sbory, tady si vystřihl neuvěřitelné vokální sólo, ze kterého se tají dech. On do celkového konceptu kapely neuvěřitelně zapadá a když jsem si přečetl čeho všeho se to účastnil, nestačil jsem se divit. Píseň má šťávu a spojení výše uvedených stylů z ní dělá jedinečnou perlu písňografie Toto. Do nebes musím vyzvednout jak sbory všech zůčastněných, tak i práci Lukatherovu, Phillipsovu i basu M. Porcara. Toť velká chvíle!
Spiritual Man- další balada a tentokrát v gospelovém provedení D. Paichem, jako její hlavní personou, pěkné, moc pěkné.
Tutovka No End in Sight- album uzavírá, napřed Stevova perlivá hra a jasný hlas, do hry přichází Kimball a píseň graduje spoustou dotažených pasáží a progresivního vlivu všech zůčastněných.

10/10* a infarktové stavy vyústili v prudký orgastický výbuch blaha :-)