Reakce na recenzi:

VladoZ - @ 05.09.2007

Vybrat si mezi množstvím alb vydaných Kansas bylo vskutku nelehkým úkolem...Ač se kapela neustále rozpadala a znovu se pomalu sbírala dohromady, stihla toho vydat hodně a nehledě na mnohé kritiky se stala opravdovým klenotem v srdcích progresivně smýšlejících rockerů..:) Taky čemu se divit, když máte v zásobě takovou hitovku, která se dá zahrát v tisící úpravě a stále bude znít nádherně. Myslím samozřejmě „Carry on Wayward Son“. Logicky stojí na samém začátku desky, no a dalo by se říct, že je „hlavním tahounem“. Výborné vokály, skvělé kytarové rify a dvojhlasy. Do toho „čisťoulinké“piánko s vyváženým zpěvem v mezihře, hammondová i kytarová sóla znějí až hard-rockově, a to v době,kdy Kansas ještě hard-rockoví nebyli. V refrénu je opravdu slyšet to pronikavé volání hlasů, píseň je zároveň místy lyrickou baladou a místy bouřlivým douškem všech pocitů lidského nitra. Jde o jakési vyřčení…Prostě všechna čest, Kerry Livgren napsal jeden z největších hitů hudební historie vůbec. „The Wall“ je trochu jinou zdí než než například u Pink Floyd, jde o bariéru,kterou člověk musí překonat sám pro sebe a po překročení různých nerozhodností je konečně ve vytouženém světě. Křesťansky laděná skladba je instrumentálně polytematická, což není žádnou neobvyklou věcí v prog-rocku. Přesto nadchne krásnými kytarovými dvojhlasy, hlavně na začátku, jde tentokráte o pěkné hudební vyprávění, jemná sloka, množství vyhrávek, táhlé kytarové sólo. Trochu mi vadí dost nevýrazný konec, jakoby uklidnění a šťastný pohádkový závěr je dle mého názoru dost utahaný. „What’s on Your Mind” je ostřejší a vynikne především nádherným sólovým zpěvem Steve Walshe, kterého lze ostatně připomenout i u všech ostatních písní, protože hlas má vskutku výborný. „Miracles Out of Nowhere“ po hudební stránce naprosto dokonalá písnička, zaujme především „syntˇákovým“sólem, společně s akustickými nástroji. Zpěvové pasáže se velmi harmonicky střídají s instrumentálními, konec je pak varhanový, okázalý. Nelze také nepodtrhnout zručnost houslisty Robbie Steinhardta. „Opus Insert“ mi osobně přijde tak trochu nevyváženou věcí na albu. Zase nelze než pochválit za předvedený instrumentální výkon,ale občas se ve skladbě tak trochu ztrácím. Vokál je položený vysoko, melodie není nějak zvlášť výjimečná, pianové pasáže jsou jistě neobvyklé a vtipné, zvlášť ta s pochodovým rytmem a vibrafonem, větší množství témat ale písni dost škodí. „Questions of My Childhood“ je svižná a optimisticky laděna písnička, založena na rytmickém piánu, houslových vyhrávkách a krásných vokálech. „Cheyenne Anthem“ je dalším „eposem“ Kansas, kapela touto písní vzdává hold americkým indiánům. Krásná sloka s doprovodem na akustickou kytaru a klávesový podklad, pak dojde ke změně, piánové vyhrávce, dětskému vokálu, který snad má podtrhnout naivitu původních obyvatel. Pak se tempo zrychlí, z melodie je cítit hrdost národa, jeho touhy. Následně se zase vše uklidní, hraje jenom kytara, slova „for our freedom we must pay“ snad nepotřebují žádný komentář…Skladba je velmi působivá, zajímavé jsou změny rytmu a melodie, klasický přiklad prog-rockové kompozice, kde jsou slyšet i prvky vážné či scénické hudby. Poslední věcí této desky je „Magnum Opus“. Jde o vrchol alba, nebo lépe řečeno jeho prog-rockové části. Kompozice se dá obecně označit za jeden velký jam set různých nástrojů, přikrášlený o méně výrazné téma a několik meziher. Nemá cenu popisovat všechny instrumentální „vychytávky“, to je asi obdobné, jako popisovat „Vojnu a Mír“ vlastními slovy. Myslím, že tuto skladbu lze brát spíš jako ukázku skvělé kompoziční práce a hudební vyspělosti členů kapely a je proto dobrým finišem velmi hodnotného rockového alba, které má určité zvukové paralely jak s žánrovými kolegy z „Yes“ či s kapelou „Boston“. Za nedostatek bych označil přílišné množství různorodých hudebních témat, což činí desku místy obtížnou na poslech. Možná i proto kapela v 80. letech značně změnila svou hudební tvář a stala se více komerční. „Leftoverture“ je ale bez diskuze jedním z pilířů výše zmíněného rockového odvětví, a když porovnávám s ostatními počiny Kansasu, musím zákonitě přiznat, že je také počinem hudebně nejzajímavějším.