Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 28.08.2011

Paul McCartney a jeho osmdesátá léta....
Paulova alba let sedmdesátých ať už podepsaná jeho jménem, nebo i skupinou Wings rád poslouchám dodnes. Je na nich spousta krásných melodických skladeb a vyprecizoval v nich svůj rukopis. Také si s odstupem času mohu dovolit tvrdit, že ducha Beatles si ponechal ve své tvorbě nejčitelněji právě on. Suverénní melodik plný nápadu a energetického napětí a člověk, který vždycky prosadil svoje ego....
Když se objevilo album McCartney II. trochu mě zarazilo pojetí jeho hudby, ale říkal jsem si, že zatoužil natočit skutečné sólové album a dopadly na něho dobové trendy.
Když se potom objevilo album Tug Of War začaly se mně místy zmocňovat rozpaky. Tak asi polovina alba měla jeho hudební strukturu, ale do komplexní tvorby se začaly promítat alespoň pro mne varovné signály. O to netrpělivěji jsem čekal na další album
a to bylo pro mne trpkým zklamáním.
Michael Jackson to byla společnost, kterou jsem u Paula určitě neočekával. Bohužel na statních albech se objevovalo stále více popově orientovaných skladeb a to mě odrazovalo. Když jsem si občas u sběračů desek poslechl nějakou další novinku, bohužel jsem seznal, že se na plánované koncepci nic nemění.
Možná jako Santana - na koncertech hrála Paulova doprovodná kapela výtečně a její základy stály na výtečně zahraném a bezchybně nazpívaném materiálu, ale kvality Wings sedmdesátých let se to podle mého soudu nepřibližovalo. Ve studiu se ale nedělo pro mě nic podmanivého. Vždycky jeden dva nosné melodické songy a zbytek měl stále výrazný popový nátěr. Měl jsem s tím problém mezi ortodoxními rockery, když jsem Paula "hájil", ale oni ho už hodili do kategorie lidí jako Collins, Adams, Petty, Springsteen, kde bylo všechno orinetováno na hitparády, prachy, popularitu a boj o nového trendového posluchače. Všichni zkrátili vlasy a vypadali seriózně a neformálně a to rockery hodně provokovalo - zůstal tam ještěš nějaký bigbít?
Paula jsem na koncertech sledoval dál a ty měly vysokou úroveň, ale alba byla pro mě zklamáním.
Po řadě let se mi zalíbilo album Flaming Pie - to se opravdu povedlo....