Reakce na recenzi:

ZeroCZ - @ 06.01.2019

Rok 1992. Devadesátá léta se rozjíždí a s nimi i tato stále ještě méně známá skupina pod vedením Trenta Reznora. Po debutu Pretty Hate Machine, který oslavil již tři roky od vydání, začalo nahrávání dalšího projektu. Tentokrát to nebylo plné LP, ale pomalu umírající formát EP. Podle tehdejšího Trentova duševního naladění, které se proplétá texty celé desky, dostalo název Broken. Jeden z důvodu Trentova špatného stavu byl jistě i fakt, že tento projekt v podstatě nebyl žádán a strach z jeho zrušení Trenta donutil k tajnému nahrávání. Nakonec z toho vylezl industriální skvost a asi nejmetalovější kousek z celé diskografie, který i přes svou "jen" třicetiminutovou stopáž má sakra co nabídnout.

EP otvírá industriálka Pinion, ladící temnou atmosféru, která provádí celé album. Následuje skladba Wish - hit, který se v koncertním setlistu drží dodnes. Po jejím skončení hned naskakuje Last s výborným a snadno rozpoznatelným riffem - nejtvrdší kousek alba a zároveň můj nejoblíbenější. A rozjetý vlak jede dál, přichází stanice v podobě druhé a poslední instrumentálky Help Me I Am In Hell, hned nato méně známá Happiness In Slavery, po které přichází čas na druhý velký hit Gave Up. Předposlední skladbu tvoří první a jediný cover tohoto alba a to Physical (You're So) původně pocházející od britské skupiny skupiny Adam and the Ants z roku 1980. A Trent této skladbě vůbec neudělal ostudu, jeho verze je výborná s svým zvukem vůbec nevybočuje, právě opak je pravdou. A jsme u konce, EP uzavírá Suck, song napsaný a hraný skupinou Pigface, kterou doprovázel samotný Trent a i v textu měl své prsty, proto jej neberu jako cover. A to je vše, přátelé.

Tvrdá a poměrně depresivní jízda, která by se dala považovat za takový případný a ještě depresivnější masterpiece a jeden z klenotů industrialního podžánru, který přišel na svět dva roky poté a udělal pořádnou díru do světa. Na závěr tu mám menší zajímavost. Dne 14. 9. Nine Inch Nails započali své americké turné (na které se lístky daly zajistit jen na pokladně místa, kde se ten či onen koncert nacházel, žádná koupě online) v Arizonském Pheonixu. Pro fanoušky přišlo překvapení, protože koncert započal skladbou Pinion a postupně skupina odehrála celé Broken, poprvé a zatím neposled. Skladba Happiness In Slavery se tak na pódiu hrála poprvé po 23 letech. A aby toho nebylo málo, tak jedna známa (mně neznámá) slečna napsala na svůj twitter zklamání z tohoto koncertu, protože nemohla uvěřit tomu, že si skupina dovolila nezahrát Closer. Fanoušci ji následně ukamenovali.