Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 23.03.2013

Skupina Mountain a já se „známe“ už od počátku sedmdesátých let z Divadla hudby. Už tehdy mě fascinoval jejich komplexní syrový, ale vždy zásadně tvrdý zvuk a tak byla nasnadě, že jsem se chtěl poohlédnout po jejich albech. Tehdy to nebylo tak úplně snadné a tak několik let trvalo, než se to povedlo.
Album Climbing jsem získal až po Nantucket Sleighride na vinylu, ale počátkem devadesátých let jsem album prodal a počítal jsem s tím, že si ho opět pořídím na CD. Věci se ale zvrtly jinak a nechtělo se mi dávat poměrně hodně peněz za americký import a tak nakonec až před nedávnem jsem ustrnul, když jsem v Bontonlandu objevil tenhle titul s postpsychedelickým výtvarným obalem dnes za pouhých 145 Kč. Bez nějakého váhaní jsem ho zakoupil a opět se mi zastesklo po kombinaci blues rocku a hard rocku v americkém balení. A jak mi tohle album zní po mnoha letech?

MISSISSIPPI QUEEN – tak tohle je skladba podle mého gusta. Správně nastavený řeřavý sound kytary Leslie Westa, který řeže jako nová Husqvarna, stejně jako jeho drsně podmanivý hlas. Skladbě vévodí jasně dravý riff a komplexnost tohoto hard rocku je dodnes odzbrojující. Kytarové playbacky jsou famózní, stejně jako výtečně odpíchnuté bicí Corkyho Lainga. Úvod strhující jsou přímočarostí od začátku do konce. Opravdový hit kapely!

THEME FROM AN IMAGINARY WESTERN – milé překvapení. Ta tohle je krásná balada Jacka Bruce , kterou znám z jeho vlastní tvorby. Co že zde dělá? Tak moc překvapen nejsem, baskytarista a druhý zpěvák Mountain – Felix Pappalardi, je jeho přítel a tak se v rámci poměrně úzkých vazeb skladba dostala na setlist kapely. Je procítěně Pappalardim nazpívána. Líbí se mě i nasazení hammondek Steve Knighta do tématu. Sice nedominují, ale určují skladbě sound. Mají správně rozostřený takový téměř bažinový sound vytvářený Leslie boxem. West se do skladby přihlásí až v mezihře bluesově procítěným sólem. Krásná skladba výrazné melancholické melodie, která se autorsky, interpretačně, ale i aranžérsky velmi povedla.

NEVER IN MY LIFE – další energický model amerického hardrocku. Corky Laing je precizně úderný bubeník. Hraje přesné bubenické breaky, ale dokáže hrát i stylově čistě a jednodušše, aniž by měl zapotřebí přehlcovat rytmickou strukturu. Výtečné kooperace melodické a rytmické složky. Opět i zde nechybí nosný pilíř, dravý riff, na kterém skladba stojí i padá. Je to přesně ten typ rocku, který je famózní svou sdělností a jedinečností své výpovědi. Z interpretace cítím zdravé rebelantství

SILVER PAPER – mírně zpomalenější tempo, ale dravost se ze skladby neztrácí. Po prvních taktech, ale syrový rock ustoupí do pozadí a dochází ke zklidnění, jako u klasické balady. Skladba se dále rozbíhá. West a Pappalardi jsou oba u mikrofonu a výtečně se doplňují. Oba rockové hlasy jsou čitelné svými rozdíly a přesto do sebe – nebo právě proto – zapadají. Trochu mám pocit, jako kdyby melodický motiv vycházel z tradic americké lidové hudby, která byla výrazně zrockovaná. Hammondky zastřešují sound a kytara dotváří svými plujícími kytarovými eskapádami téma…

FOR YASGUR´S FARM – baladický rock. Krásná melodická linka standardního typu. Ve slokách je citlivě chlapisky něžná a v refrénu se zase pořadně zaostří. Skladba je věnována Yasgursovi – farmáři, který poskytl svoje pozemky pro konání megafestivalu Woodstock v srpnu 1969, jehož účastníky byli i Mountain. Ze skladby cítím netajenou nostalgii po šedesátých let, která odešla a zároveň jakousi vzdorovitost. Krásné propojení majestátních Knightových hammondek s rockovými atributy…

TO MY FRIEND – dvanáctistrunná kytara(!). Identifikuji ji podle prvních tónových obrazců. Leslie West patří k těm hráčům, kteří s ní umějí velmi dobře pracovat. Ostatně i na pozdějším albu Avalanche to dokázal ve skladbě Alisan. Kytara má kovový zvuk a získává si mě nejen svým soundem, ale i akordickými proměnami. Instrumentální intermezzo, které vítaně odděluje syrový hardrockový materiál od blues a přináší sem akustickou pohodu, která se ale zvolna rozvíjí ve svých komplexních expresích. Přeznívání strun a energické attacky doprovodů mě dostávají a můžete tomu říkat country, folk, akustické blues anebo akustické kouzlení… Miluji podobná hudební dostaveníčka (a po poslechu sáhnu po své dvanáctistrunné yamaze, abych si podle tohoto vzoru také trochu „zakouzlil“… třebaže ne tak jako Leslie West).

THE LAIRD – Akustickou kytarou začíná i další skladba. Nejsem si jist, ale přeznívání akustického akordu mi trochu zní jako sitár. Parádní kousek, jako kdyby pocházel z dílny Jacka Bruce (?!), ale nepochází, napsal ji Pappalardi. Myslím, ale že i u Cream by se dobře vyjímala. Tahle skladba ale nestojí výlučně na akustické kytaře, ale velmi citlivě sem vstupují tympány a elektrická kytara. V podobné duchu dokázali kouzlit Fleetwood Mac nebo Humble Pie… Postpsychedelický opar se nad písní vznáší jako modrofialový oblak a odnáší nás do světa jakési snové fantazie, kde to trochu voní po LSD. Velmi uvolněná, ale také svým způsobem tajemná hudební vize. Nikam se nespěchá a kolem vás proudí pohodově uspávající nálady….

SITTIN´ ON A RAINBOW – hned jste ovšem probuzeni ze snivé letargie, protože další skladba je opět dravě rocková s výrazným hardrockovým riffem a zase to zde vře a kypí a pění. Název je ovšem ukotven v poezii, který ostře kontrastuje s hudebním modelem. Není příliš komplikovaný, je čitelný, ale strhující a odzbrojující ve své přímočarosti podání. Fantazie.

BOYS IN THE BAND – Dostáváme se do finále. Skladba ve středním tempu. Rocková syrovost je zachována, ale nepřebíjí atmosféru v melodické struktuře. Tady prostě doznívají modely šedesátých let, které už bylo nutné přiodít do nového oblečení, ale ta základní struktura je stále ještě v minulosti. Steve Knight sem vloží krátkou (škoda!) klavírní vsuvku a West si pohrává se svými rozechvívanými tóny a taky se zde objevuje mellotron vedle hammondek. Příjemný závěr velmi podnětné výletu s řadou jedinečných zážitků…

Album Climbing má jasnou hudební tvář přesně podle mých představ. Vedle silných melodických nápadů, instrumentálních výkonů a aranžérských fines jsou tady i výborné vokální výkony a projekt mě dokonale uspokojuje a Mountain jsou v každém případě vývozní zbožím USA a protipólem britské hardrockové a bluesrockové scéně. Pět hvězdiček.