Mountain - Climbing! (1970)

Mountain šplhá s výkričníkom!

Debutový album americkej hardrockovej skupiny Mountain niesol výstižný názov Climbing! a vyšiel v najlepšom možnom čase, v roku 1970. Čo by sa mohlo pokaziť?

Správne, nič!

Hm, to asi nestačí, však? To by ste ma hnali svinským krokom, že som tento text odflákol! Dobre teda. Pozrime sa na album zblízka.

Pokiaľ ste o Mountain ešte nezavadili, tak sa mýlite. Zavadili. Pravda, ak pozeráte americkú televíznu a filmovú produkcia. Skladba Mississippi Queen sa pretŕčala vo viacerých. Pomáhala Stallonemu pri jeho debute v Expendables, mihla sa v Simpsonovcoch atď. Je to klasika a jedna z najznámejších vecí, ktoré vystrčili do popredia kravský zvonec. Ako sa neskôr vyjadril Leslie West, nebol to žiadny skladateľský zámer. Pappalardi pri nahrávaní jednoducho trval na tom, aby im to Laing v úvode odklepal, nuž ten to vzal cez cowbell a bolo. Niekedy sa legendy rodia bez ohľadu na podstatu.

Hit by sme mali, čo nás čaká ďalej? Keďže Felix Pappalardi produkoval diela velikánom Cream, zaradenie monumentálnej nádhery Theme For An Imaginary Western od Jacka Brucea neprekvapí. Je to nádherná vec, nedá sa pokaziť (techno dance hiphop ničitelia sa nepočítajú), nuž sa v nej schuti vyžívam. Je to skladba pre medvedie hlasy, ako Bruce, tak West alebo hoci Chris Farlowe (jeho verzia od Colosseum je najlepšia) to dávajú tak, že v našej „superstár“ by ju nemohol spievať nik. Ako sa hrá hard rock, názorne predvádza Never In My Life. To je taká šupa, že keby pristala na líci ľubovoľného siláka, tak po ňom neostane ani mastný fľak. Pustite si ju a potom skúste hoci čosi od Elánu. Ako vraví klasik vo vtipe o nápise pri vstupe do synagógy (ak si nesnímeš prikrývku z hlavy, akoby si cudzoložil) – skúsil som oboje, nedá sa porovnať. Veselšia verzia toho istého (Silver Paper) je vystriedaná podobnou smršťou venovanou Woodstocku – For Yasgur’s Farm.

Pamätáte si na debut Led Zeppelin? Album je rozseknutý zvláštnou indickou vsuvkou Black Mountain Side. Aj tu sa nachádza akustická gitarová inštrumentálka – To My Friend. A nasleduje ďalšia pomalá náladovka – The Laird. Akoby vypadla z albumu Wheels Of Fire, čomu napomáha aj „bruceovský“ spev Felixa Pappalardiho. Mohlo by sa zdať, že albumu dochádza dych, opak je pravdou. Kapela skrátka dokazuje, že zvláda presvedčivo ako burácať, tak krehko trilkovať. No, dosť bolo nehy! Poďme na rozkokošenú dvojkopákovú skladbu Sittin’ On A Rainbow. Má, ako množstvo ďalších skladieb na albume, ledva dve a pol minúty. Avšak, čo sa tam stihne odohrať, to je extáza! Mountain boli majstrami koncertných improvizácií, lenže na albumoch dokázali všetko podstatné vteperiť do prekvapivo krátkych skladieb. Dnes už toto umenie hádam ani neexistuje v živej podobe, musíme sa poň vybrať do hudobnej histórie. No a záverečná naliehavá bomba Boys In The Band? Tá je na tom podobne. Nádhera. Klávesák Steve Knight hrá len v niektorých skladbách, lenže jeho vklad do celkového vyznenia kapely je obrí.

Climbing! – takto nejako si predstavujem americkú odpoveď na anglickú herdrockovú vlnu z konca 60-tych rokov.

P.S. Bonusy síce núkajú dvojicu singlov (a teda štyri skladby z albumu), ale keby tu neboli, nič by sa nestalo.

stargazer @ 20.02.2024 18:34:33
Tohle je opět paráda. I když poslouchám cíleně jiný žánr hudby, rád se občas nechám překvapit něčím úplně novým neboli staronovým. Rockboard je na to skvělé místo. Palec hore !!!

hejkal @ 07.03.2024 17:00:27
Ó, tak to som rád. Mountain je jedna z mojich celoživotných lások, nedám na ňu dopustiť.

jiří schwarz @ 20.02.2024 23:07:26
Další krásný dáreček od Hejkala pro mé uši. Prvně poslouchám album Mountain (dřív jsem o ně zavadil tak ve výběrech typu Best of the rock...). Přitom, ano, to je i má krevní skupina. A velmi pěkná recenze (jakož i ta předchozí od Gratiase, s kým se shoduji tady asi nejvíc, obvykle tak na 95 %). 
Zajímavé pro mně na tomto albu je, jak slyším, jak v U.S. byly ty kořeny hard-rocku trochu jiné, než v U.K. Třeba nepřehlédnutelný vliv "country-rocku" (v USA asi nejmíň desítky známých kapel, vč. třeba Canned Heat). Typické je to u Westovy kytary - hraje-li riffy, moc se neliší od Britů, ale dojde-li na sólo, vyhrávky jsou vždy s nepřehlédnutelnou bluesovou podstatou. Ale jsou tu i náznaky ovlivnění prog-rockovou scénou. Prostě výborné album, u mě za 4 a půl - uvážím-li kdy vzniklo, dávám 5*. Na roveň s Free, Atomic Rooster.

 

jiří schwarz @ 20.02.2024 23:34:29
A ještě k tomu albu. Jo, mám rád ten (hard-)rock 70. roku. Ale nejvíc si právě vychutnávám ty 3 věci za sebou, co s hard-rockem nemaj ani píď společného: To My Friend - vliv Indie nepopiratelný, ano Gratiasi, kytara může znít až "sitárově". A pak následují The Laird a Sitting on a Rainbow. Vše prostě perly. A ještě klobouček, jak ten hoch Pappalardi zpívá. Od těch tvrdších, až po ty nejpoetičtější pasáže. Nevybočuje, není nějak extra v rámci doby, ale vše, jak má/resp. mělo být.

hejkal @ 21.02.2024 03:35:27
Súhlasím s tým, že americký hard rock sa od toho britského líši, obzvlášť ten drsný drevorubačský (Grand Funk Railroad, Power Of Zeus...). A som rád, že sa ti práve Mountain tak páči.

Jarda P @ 21.02.2024 10:53:41
Climbing a Nantucket Sleighride řadím mezi to nejlepší z USA, co v 70.letech vzniklo. Já osobně dávám přednost skladbám zpívaným Pappalardim, kontrastujícím s těmi zpívanými Westem. Skvělá kapela. 

hejkal @ 21.02.2024 11:02:39
Tiež si ich radím na čelo pelotónu.

Skupina Mountain a já se „známe“ už od počátku sedmdesátých let z Divadla hudby. Už tehdy mě fascinoval jejich komplexní syrový, ale vždy zásadně tvrdý zvuk a tak byla nasnadě, že jsem se chtěl poohlédnout po jejich albech. Tehdy to nebylo tak úplně snadné a tak několik let trvalo, než se to povedlo.
Album Climbing jsem získal až po Nantucket Sleighride na vinylu, ale počátkem devadesátých let jsem album prodal a počítal jsem s tím, že si ho opět pořídím na CD. Věci se ale zvrtly jinak a nechtělo se mi dávat poměrně hodně peněz za americký import a tak nakonec až před nedávnem jsem ustrnul, když jsem v Bontonlandu objevil tenhle titul s postpsychedelickým výtvarným obalem dnes za pouhých 145 Kč. Bez nějakého váhaní jsem ho zakoupil a opět se mi zastesklo po kombinaci blues rocku a hard rocku v americkém balení. A jak mi tohle album zní po mnoha letech?

MISSISSIPPI QUEEN – tak tohle je skladba podle mého gusta. Správně nastavený řeřavý sound kytary Leslie Westa, který řeže jako nová Husqvarna, stejně jako jeho drsně podmanivý hlas. Skladbě vévodí jasně dravý riff a komplexnost tohoto hard rocku je dodnes odzbrojující. Kytarové playbacky jsou famózní, stejně jako výtečně odpíchnuté bicí Corkyho Lainga. Úvod strhující jsou přímočarostí od začátku do konce. Opravdový hit kapely!

THEME FROM AN IMAGINARY WESTERN – milé překvapení. Ta tohle je krásná balada Jacka Bruce , kterou znám z jeho vlastní tvorby. Co že zde dělá? Tak moc překvapen nejsem, baskytarista a druhý zpěvák Mountain – Felix Pappalardi, je jeho přítel a tak se v rámci poměrně úzkých vazeb skladba dostala na setlist kapely. Je procítěně Pappalardim nazpívána. Líbí se mě i nasazení hammondek Steve Knighta do tématu. Sice nedominují, ale určují skladbě sound. Mají správně rozostřený takový téměř bažinový sound vytvářený Leslie boxem. West se do skladby přihlásí až v mezihře bluesově procítěným sólem. Krásná skladba výrazné melancholické melodie, která se autorsky, interpretačně, ale i aranžérsky velmi povedla.

NEVER IN MY LIFE – další energický model amerického hardrocku. Corky Laing je precizně úderný bubeník. Hraje přesné bubenické breaky, ale dokáže hrát i stylově čistě a jednodušše, aniž by měl zapotřebí přehlcovat rytmickou strukturu. Výtečné kooperace melodické a rytmické složky. Opět i zde nechybí nosný pilíř, dravý riff, na kterém skladba stojí i padá. Je to přesně ten typ rocku, který je famózní svou sdělností a jedinečností své výpovědi. Z interpretace cítím zdravé rebelantství

SILVER PAPER – mírně zpomalenější tempo, ale dravost se ze skladby neztrácí. Po prvních taktech, ale syrový rock ustoupí do pozadí a dochází ke zklidnění, jako u klasické balady. Skladba se dále rozbíhá. West a Pappalardi jsou oba u mikrofonu a výtečně se doplňují. Oba rockové hlasy jsou čitelné svými rozdíly a přesto do sebe – nebo právě proto – zapadají. Trochu mám pocit, jako kdyby melodický motiv vycházel z tradic americké lidové hudby, která byla výrazně zrockovaná. Hammondky zastřešují sound a kytara dotváří svými plujícími kytarovými eskapádami téma…

FOR YASGUR´S FARM – baladický rock. Krásná melodická linka standardního typu. Ve slokách je citlivě chlapisky něžná a v refrénu se zase pořadně zaostří. Skladba je věnována Yasgursovi – farmáři, který poskytl svoje pozemky pro konání megafestivalu Woodstock v srpnu 1969, jehož účastníky byli i Mountain. Ze skladby cítím netajenou nostalgii po šedesátých let, která odešla a zároveň jakousi vzdorovitost. Krásné propojení majestátních Knightových hammondek s rockovými atributy…

TO MY FRIEND – dvanáctistrunná kytara(!). Identifikuji ji podle prvních tónových obrazců. Leslie West patří k těm hráčům, kteří s ní umějí velmi dobře pracovat. Ostatně i na pozdějším albu Avalanche to dokázal ve skladbě Alisan. Kytara má kovový zvuk a získává si mě nejen svým soundem, ale i akordickými proměnami. Instrumentální intermezzo, které vítaně odděluje syrový hardrockový materiál od blues a přináší sem akustickou pohodu, která se ale zvolna rozvíjí ve svých komplexních expresích. Přeznívání strun a energické attacky doprovodů mě dostávají a můžete tomu říkat country, folk, akustické blues anebo akustické kouzlení… Miluji podobná hudební dostaveníčka (a po poslechu sáhnu po své dvanáctistrunné yamaze, abych si podle tohoto vzoru také trochu „zakouzlil“… třebaže ne tak jako Leslie West).

THE LAIRD – Akustickou kytarou začíná i další skladba. Nejsem si jist, ale přeznívání akustického akordu mi trochu zní jako sitár. Parádní kousek, jako kdyby pocházel z dílny Jacka Bruce (?!), ale nepochází, napsal ji Pappalardi. Myslím, ale že i u Cream by se dobře vyjímala. Tahle skladba ale nestojí výlučně na akustické kytaře, ale velmi citlivě sem vstupují tympány a elektrická kytara. V podobné duchu dokázali kouzlit Fleetwood Mac nebo Humble Pie… Postpsychedelický opar se nad písní vznáší jako modrofialový oblak a odnáší nás do světa jakési snové fantazie, kde to trochu voní po LSD. Velmi uvolněná, ale také svým způsobem tajemná hudební vize. Nikam se nespěchá a kolem vás proudí pohodově uspávající nálady….

SITTIN´ ON A RAINBOW – hned jste ovšem probuzeni ze snivé letargie, protože další skladba je opět dravě rocková s výrazným hardrockovým riffem a zase to zde vře a kypí a pění. Název je ovšem ukotven v poezii, který ostře kontrastuje s hudebním modelem. Není příliš komplikovaný, je čitelný, ale strhující a odzbrojující ve své přímočarosti podání. Fantazie.

BOYS IN THE BAND – Dostáváme se do finále. Skladba ve středním tempu. Rocková syrovost je zachována, ale nepřebíjí atmosféru v melodické struktuře. Tady prostě doznívají modely šedesátých let, které už bylo nutné přiodít do nového oblečení, ale ta základní struktura je stále ještě v minulosti. Steve Knight sem vloží krátkou (škoda!) klavírní vsuvku a West si pohrává se svými rozechvívanými tóny a taky se zde objevuje mellotron vedle hammondek. Příjemný závěr velmi podnětné výletu s řadou jedinečných zážitků…

Album Climbing má jasnou hudební tvář přesně podle mých představ. Vedle silných melodických nápadů, instrumentálních výkonů a aranžérských fines jsou tady i výborné vokální výkony a projekt mě dokonale uspokojuje a Mountain jsou v každém případě vývozní zbožím USA a protipólem britské hardrockové a bluesrockové scéně. Pět hvězdiček.
reagovat

gunslinger @ 23.03.2013 18:22:13
Petr v poslednom čase píšeš na moje najobľúbenejšie albumy.... nahrávka ktorý nechýba v mojej chudobnej zbierke CD. Jeden s mojich gitarových vzorov hrá hudbu presne podľa môjho gusta.

Petr Gratias @ 24.03.2013 08:21:15
Zdravím, Gunslingere...
tak jsem rád, že jsem se trefil do Tvého vkusu a gusta. Já myslím, že je nás (těch co mají rádi starou dobrou hudbu) víc, ale ne všichni reagují.
Je pro mě příjemný pocit vědět, že tyhle muzeální kousky v dnešní době někoho zajímají a udržují se v povědomí....
Díky!

PaloM @ 24.03.2013 08:45:57
Ale jo chlapi, aj ja to CD mám ešte ďalšie dve od Mountain.
Je tu nebývalá presila recenzií, čo je samozrejme výborné a mám z toho zadosťučinenie, že napriek občasným výkyvom tu fanúšikovia radi "chodia" a píšu.
Na recenzie a prípadné zaujímavé reakcie píšem odozvu oneskorene, lebo to proste nestíham.
Tak nech sa vám darí a dobre píše, a hlavne počúva !
(A Petr, vďaka za pokračovanie aktivity pre naše spoločné fórum).

Jardo @ 24.03.2013 18:40:32
Super recenzia na vynikajúci album. P. S. Tá Husqvarna nemá chybu!

Tak konečne tu máme debutový album. Je o poznanie vyzretejší, než čisto pocitový sólový Mountain. Menej bluesu, viac hrmotu. Sem-tam akustické intermezzo, sem-tam (vlastne stále) valcujúce hromobitie plné rifov, medvedieho spevu, slušivej rytmiky a hlavne - hard rocku. Áno, takto nejako si predstavujem americkú odpoveď na anglickú vlnu konca 60-tych rokov.

Do pozornosti dávam digipack od Repertoire, kde je viacero zbytočných bonusov (singlové verzie albumových skladieb). A dúfam, že aj West Bruce and Laing si sem cestu nájdu :)
reagovat

pito63 @ 02.07.2011 11:56:46
Vždy som bol presvedčený, že Veľká Británia bola baštou hard rocku. Bola, ale Amerika jej zdarne sekundovala. Tvorba Mountain je toho dôkazom.
Veľmi dobrý debut, žiadne "zbytočnosti" okolo, priamy ťah na bránu - skvelý hard rock!
Človek sa učí celý život. Progboard ma "naučil" počúvať tvrdý rock z USA. Vďaka!