Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 09.05.2011

Album Nantucket Sleighride i podle mého subjetivního soudu patří k tomu nejlepšímu, co Mountain natočili. Na tom se určitě s Hejkalem shodneme!
Protože jsem i výtvarně založený člověk, dokážu ocenit i netypický výtvarný nápad Gail Collinsové (později Pappalardiho partnerka a manželka), spolupracující autorsky i s Cream....
Mountain byla kapela, která byla sice zatěžkána bluesrockovou minulostí ve stylu britských Cream, ale protože to byli Američané, chtěli do toho soundu vložit ještě něco svého a syrovějšího a tak jejich propojení se startujícím hardrockem amerického typu bylo zcela legitimní.
Ve své době (snad ještě před nástupem Grand Funk Railroad) dokázali svým syrovým soundem převálcovat i velmi populární a uznávané Blue Cheer a do dnešních dnů se zapsali jako jedna z důležitých rockových akvizií své doby.

DON´T LOOK AROUND - dunivý těžký rockový sound, kulometných Laingových bicích, Westovy syrové kvílívé kytary a Pappalardiho bytelné baskytary přináší úvodní skladbu rockového typu, kde ty Cream ještě slyšíme, ale už takové neučesané, zablácené a syrově nekompromisní. West do skladby vystřihne kytarové sólo za podpory bzučivých kláves podporovaných mellotronem. Kompozice není nijak rafinovaná, ale přesto účinná. Velmi zdařilý start!

TAUNTA (SAMMY´S TUNE) - klavírní téma má spíš zklidňující charakter, pohrávajhící si s náladotvornou atmosférou za doprovodu kláves a bzučivé kytary.

NANTUCKET SLEIGHRIDE (TO OWEN COFFIN) - nádherná skladba, která mě přivádí k Jacku Bruceovi. Docela by se vyjímala na jeho prvním sólovém albu Songs For A Tailor. To není výtka, ale pouhé konstatování. Po valivém úvodu se skladba rozběhne vpřed v rockových dimenzích s kvílívým soundem kytary a pozadí vytvářejícím zvukem hammodek přes Leslie box. Velmi účinné a působivé. Úderné rockové schéma přinese výtečně vystavěná unisona, dodávající skladbě další rozměr...

YOU CAN´T GET AWAY! - další rockovou estetiku přináší tato skladba (Cream opět v zádech). Údernost a přímočarost hrnou skladbu vpřed za syrového vokálu Westa, doprovázeného v pozadí Pappalardim. Rockovou identitu z pozadí dokresluje klavír a jinak se to tu hemží šťavnatými sóly a mezihrami jako ve správném klasickém rockovém tématu.

TIRED ANGELS (TO J.M.H.) - zemitá údernost zůstává nzachována a bicí nástroje přesně zapadají do kytarových melodických můstků. Knight na hammondky potom implantuje smířlivou ukolébávající andělskou vznešenost, střídanou bzučivým kytarovým sólem a další playbackovanou kytarou, které převezmou hudební iniciativu.

THE ANIMAL TRAINER AND THE TOAD - skladba vycházející z ryzích amerických tradic s klavírním doprovodem a klasické americké rockové melodiky, velmi dobře interpretované obtloustlým Westem. Ten společně s Pappalardim točí unisonem úderného bigbítového kola s protahovanými koncovými tóny kytary

MY LADY - volnější tempo přímočaré rockové melodiky, by bylo možno nazvat milostným songem, což dokreslují i naléhavý vokály, střídající Westův sólový hlas. Navzdory pověsti drsné a neučesané kapely, zde Mountain předvádějí umírněný bigbít, který ovšem na koncertním pódiu získal patřičnou decibelovou transfúzi...

TRAVELLIN´IN THE DARK (TO E.M.P.) - výtečná skladba, která byla do značné míry klíčová pro celé album. Playbackované kytary zde vytvářejí zajímavé obrazce a rytmické proměny baskytary, bicích nástrojů jakoby vycházely z harmonických principů vážné hudby. Jiná skupina by tohoto nápadu využila a implantovala by so skladby smyčce nebo dechovou sekci, Mountain to však cítili jinak...Je to ovšem jen prchavý okamžik, pak mse vrací zase celé téma na rockovou půdu. Ta proměnlivost je velmi účinná a podmanivá...

THE GREAT TRAIN ROBBERY - téma tzv. Velké vlakové loupeže, která učinila proslulou známou krádež století v r. 1963 v Británii, Američanům nedá spát, aby ji Britům občas nepředhodili... Zkrátka aby se strýček Sam trochu nepoškleboval synovi Johna Bulla (jak říkal druhdy Jules Verne).
Protahované tóny elektrické kytary a přesně dusající rytmika, nijak nekomplikovaná je poznávacím znakem této skladby. West vedle syrových protahovaných tóny zpívá s velkým nasazením v daném stylu. v závěru skladby se do popředí dostává i Lasing se svým klavírem a zajímavé basy přináší i Pappalardi.
Připojená živá verze TRAVELLIN´ IN THE DARK podává hodnověrné svědectví o výtečné formě Mountain na pódiu a svědčí o tom, že byli suverénní jak ve studiu tak na pódiu bombardovaném světlomety.

Hardrock amerického typu jao řemen, který dokáže pohladit, ale také odřít a třeba až do masa.
Ryzí rocková jednotka s ručením neomezeným.
Bez ohledu na občasné inspirativní podněty od Cream dávám plný počet hvězd a to pět!