Mountain - Nantucket Sleighride (1971)

V posledních dnech se na stránkách Progboardu vesele rozbujela alternativa a grunge. Rád bych se teď alespoň na chvíli zase vrátil ke klasikám žánru a trošičku zde představil dávno vyhynulé hard rockové mamuty Mountain. Ti svůj hřmotný rock'n'roll propojují s klasickým ostrovním blues, které navíc prošpikovávají špinavou americkou drzostí s kapkou té rozbujelé energetické příměsi. Bohužel si už nevzpomínám, jak jsem se k Mountain dostal. Nejspíš za ně vděčím hejkalově recenzi, tudíž jde o klasického odchovance Progboardu, kterému tímto skládám účet s dalším velkým DÍKY.

Prozatím vlastním tuto jedinou desku, prý nejlepší, a po prvotním zklamání, kdy mi jejich hudba přišla sterilní a nezáživná, začínám do světa Mountain pronikat. Deska Nantucket Sleighride je rozkročena ve dvou časově podobných stylových obloucích. Polovina skladeb patří do jemnější ligy. Estetický ideál krásy naplňují čarokrásné melodie, vznešené, mnohdy až plačtivé vokály a pavučinový klávesový přehoz. Druhou půli doplňují skladby hrubšího zrna. V nich hraje prim energický kytarový přínos, dunící rytmika a živočišný Westův vokál. Kapela míchá výše popsané styly s neuvěřitelnou samozřejmostí. Vše zní opravdově a autenticky. Když pak slyšíte vrcholné číslo nahrávky Travellin in the Dark, zmocňuje se vás pocit dokonalého naplnění a automaticky dostáváte kladnou odpověď na otázku, týkají se energie a času do poslechu vložených.

A co vy, staří rockoví mohykáni, rozpomínáte se ještě na dřevorubce Mountain? Nachází kapela v hrstce zbývajících věrných board-fans své obdivovatele?
reagovat

Zdeněk @ 24.08.2018 05:20:38
Jasně, poslouchal jsem je na gymplu a to je už dost let.
Těžkotonážní zvuk kapely mne tehdy úplně uhranul.

pinkman @ 24.08.2018 05:36:01
Mountain patří do kategorie kapel, na které si dnes už málokdo vzpomene. Podobných skupin bylo v té době hodně, i když Mountain kvalitu měli a pro určitou část publika jsou přitažliví stále. Je to jako návrat do školních lavic.

Balů @ 24.08.2018 05:51:22
Deska pěkně rozvíjí hudbu Cream. Tento vinyl hrají rád.

PaloM @ 24.08.2018 06:20:06
Na Mountain sa nemusím dlho rozpomínať, lebo som sa o nich dozvedel až z Progboardu. Stačí sa pozrieť na recenzie diskografie, hejkal a Gratias o nich najviac písali.
Niekoľko CD v zbierke mám.

northman @ 24.08.2018 07:08:13
Skupina Mountain mě zaujala na počátku sedmdesátých let na albu Woodstock Two a od té doby mám jejich nahrávky na různých nosičích (magnetofonové pásky a nyní CD). Leslie West je výborný kytarista.

steve @ 24.08.2018 09:46:36
Kapelu neznám, ale je dobře, že tady ty dinosaury občas někdo vyhrábne. Vyzkouším, poslechnu a písnu jak to dopadlo. Je to starý, tak to nemůže být špatný.

steve @ 24.08.2018 12:27:30
Hmmm, žádná velká sláva to nebyla. Projel jsem si dvě desky a asi bude chyba někde na trase. Je to příliš hlučné a robustní. Má to sice šťávu, ale taky přehnanou okázalost. Zatím je odkládám na nikdy.

Snake @ 24.08.2018 13:02:39
Jediní Mountain v mé sbírce a myslím, že už to tak také zůstane. Vrcholem alba jsou pro mě titulní "Nantucket Sleighride (To Owen Coffin)" a nádherná "Travellin' In The Dark (To E.M.P.)" - tu bych mohl poslouchat pořád dokola - ovšem k zahození nejsou ani "Tired Angels (To J.M.H.)" a "My Lady".

Zbytek mi jen tak proletí ušima, aniž by ve mě zanechal nějakej hlubší dojem. Hodnotím lepší trojkou a horynovi děkuju za recku. Po všech těch Swans a Alice in Chains přišla vhod.

Voytus @ 24.08.2018 14:19:27
Osobně považuji za nejlepší předešlé album Climbing, ale toto je samozřejmě také výborná deska. I když ještě o něco výš jsou pro mě živáky - samozřejmě chápu, že pro někoho můžou být ta nekonečná sóla úmorná - ne tak pro mě. Strašně si užívám ten tlustej fuzz, co West používá, zvuk tak tlustej, že ani neprojde dveřma. Bodejť by ne, když ho používá vobrovskej chlap s hlasem, co by mohl lámat skály. Mimochodem, za zmínku v jejich případě stojí i výtvarná stránka, tuším tady inspiraci i pro dnešní grafiky, však se mrkněte třeba na obaly Mastodon (napadá mě přímé srovnání živáku Twin Peaks a mastodoního Twice around the Sun).

merhaut @ 24.08.2018 22:53:11
Z historie Vanilla Fudge: Počátkem roku 1966 nahrává sestava v produkci Luthera Dixona osm dvoustopých demozáznamů, vydaných po letech pod hlavičkou Mark Stein & The Pigeons a názvem While The Whole World Was Eating Vanilla Fudge.
V té době se při svých toulkách klubovou scénou Pigeons seznamují s The Vagrants, v nichž působí medvědí kytarista Leslie West (později zakladatel Mountain). Velmi se jim zamlouvá Westův hlasitý a svým způsobem destruktivní přístup k přebíranému materiálu. Stein v pozdějších rozhovorech jasně deklaroval, že Leslie West mu otevřel oči a ukázal cestu, jak nakládat se zvukem, „Nikdy jsem nic takového neviděl, byl to doslova halucinogenní zážitek“ pravil v jednom z rozhovorů.

Jak známo, Vanilla Fudge měli zásadní vliv na britskou hardrockovou školu, především na Deep Purple (klávesy) a Uriah Heep (vokály), ale i na Led Zeppelin (bicí) a Black Sabbath (rytmika).

To jen tak na okraj. Mountain mám rád.

horyna @ 25.08.2018 04:42:22
Kolegové díky za vaše názory a odpovědi. Jsem rád, že starému dobrému hardrocku ještě hrana zdaleka nezvoní a že i spoře propagovaní Mountain, mají mezi námi stále své věrné.

hejkal @ 25.08.2018 05:46:53
Úprimne ma teší, že ma tu viacerí spomínate v súvislosti so spoznávaním Mountain. Rado sa stalo a teší ma, že tie moje nedokonalé texty splnili svoj účel. Dohladateľné profily a recenzie, to bol vždy najväčší klad progboardu. Tipy v nekonečných diskusných vláknach slúžia skôr jednorazovo v danom čase a pre "stálu" klientelu. Progboard som vnímal aj ako potenciálny zdroj pre nových hľadačov z googlu, škoda, že nemá istotu fungovania zo strany majiteľa domény.

northman @ 26.08.2018 05:21:29
horyna: díky za upozornění našel jsem si svoje CD Mountain a neposlouchám v současné době nic jiného. Konkrétně tohle album je geniální. Leslie West je vynikající kytarista, který má invenci. Jestli neznáš tak podobně skvělé desky nahrávala skupina James Gang s kytaristou Joe Walshem. Doporučuji debutové album tria West, Bruce & Laing: Why Dontcha.

Mirek Kostlivý @ 28.08.2018 18:44:03
Většina už to řekla přede mnou, ale Mountain jednoznačně patřily k základním rockovým kapelám první poloviny 70. let. Už jenom to, jak kapela zapojila v úvodní skladbě do svého hutného zvuku mellotron, je naprosto originální.

Album Nantucket Sleighride i podle mého subjetivního soudu patří k tomu nejlepšímu, co Mountain natočili. Na tom se určitě s Hejkalem shodneme!
Protože jsem i výtvarně založený člověk, dokážu ocenit i netypický výtvarný nápad Gail Collinsové (později Pappalardiho partnerka a manželka), spolupracující autorsky i s Cream....
Mountain byla kapela, která byla sice zatěžkána bluesrockovou minulostí ve stylu britských Cream, ale protože to byli Američané, chtěli do toho soundu vložit ještě něco svého a syrovějšího a tak jejich propojení se startujícím hardrockem amerického typu bylo zcela legitimní.
Ve své době (snad ještě před nástupem Grand Funk Railroad) dokázali svým syrovým soundem převálcovat i velmi populární a uznávané Blue Cheer a do dnešních dnů se zapsali jako jedna z důležitých rockových akvizií své doby.

DON´T LOOK AROUND - dunivý těžký rockový sound, kulometných Laingových bicích, Westovy syrové kvílívé kytary a Pappalardiho bytelné baskytary přináší úvodní skladbu rockového typu, kde ty Cream ještě slyšíme, ale už takové neučesané, zablácené a syrově nekompromisní. West do skladby vystřihne kytarové sólo za podpory bzučivých kláves podporovaných mellotronem. Kompozice není nijak rafinovaná, ale přesto účinná. Velmi zdařilý start!

TAUNTA (SAMMY´S TUNE) - klavírní téma má spíš zklidňující charakter, pohrávajhící si s náladotvornou atmosférou za doprovodu kláves a bzučivé kytary.

NANTUCKET SLEIGHRIDE (TO OWEN COFFIN) - nádherná skladba, která mě přivádí k Jacku Bruceovi. Docela by se vyjímala na jeho prvním sólovém albu Songs For A Tailor. To není výtka, ale pouhé konstatování. Po valivém úvodu se skladba rozběhne vpřed v rockových dimenzích s kvílívým soundem kytary a pozadí vytvářejícím zvukem hammodek přes Leslie box. Velmi účinné a působivé. Úderné rockové schéma přinese výtečně vystavěná unisona, dodávající skladbě další rozměr...

YOU CAN´T GET AWAY! - další rockovou estetiku přináší tato skladba (Cream opět v zádech). Údernost a přímočarost hrnou skladbu vpřed za syrového vokálu Westa, doprovázeného v pozadí Pappalardim. Rockovou identitu z pozadí dokresluje klavír a jinak se to tu hemží šťavnatými sóly a mezihrami jako ve správném klasickém rockovém tématu.

TIRED ANGELS (TO J.M.H.) - zemitá údernost zůstává nzachována a bicí nástroje přesně zapadají do kytarových melodických můstků. Knight na hammondky potom implantuje smířlivou ukolébávající andělskou vznešenost, střídanou bzučivým kytarovým sólem a další playbackovanou kytarou, které převezmou hudební iniciativu.

THE ANIMAL TRAINER AND THE TOAD - skladba vycházející z ryzích amerických tradic s klavírním doprovodem a klasické americké rockové melodiky, velmi dobře interpretované obtloustlým Westem. Ten společně s Pappalardim točí unisonem úderného bigbítového kola s protahovanými koncovými tóny kytary

MY LADY - volnější tempo přímočaré rockové melodiky, by bylo možno nazvat milostným songem, což dokreslují i naléhavý vokály, střídající Westův sólový hlas. Navzdory pověsti drsné a neučesané kapely, zde Mountain předvádějí umírněný bigbít, který ovšem na koncertním pódiu získal patřičnou decibelovou transfúzi...

TRAVELLIN´IN THE DARK (TO E.M.P.) - výtečná skladba, která byla do značné míry klíčová pro celé album. Playbackované kytary zde vytvářejí zajímavé obrazce a rytmické proměny baskytary, bicích nástrojů jakoby vycházely z harmonických principů vážné hudby. Jiná skupina by tohoto nápadu využila a implantovala by so skladby smyčce nebo dechovou sekci, Mountain to však cítili jinak...Je to ovšem jen prchavý okamžik, pak mse vrací zase celé téma na rockovou půdu. Ta proměnlivost je velmi účinná a podmanivá...

THE GREAT TRAIN ROBBERY - téma tzv. Velké vlakové loupeže, která učinila proslulou známou krádež století v r. 1963 v Británii, Američanům nedá spát, aby ji Britům občas nepředhodili... Zkrátka aby se strýček Sam trochu nepoškleboval synovi Johna Bulla (jak říkal druhdy Jules Verne).
Protahované tóny elektrické kytary a přesně dusající rytmika, nijak nekomplikovaná je poznávacím znakem této skladby. West vedle syrových protahovaných tóny zpívá s velkým nasazením v daném stylu. v závěru skladby se do popředí dostává i Lasing se svým klavírem a zajímavé basy přináší i Pappalardi.
Připojená živá verze TRAVELLIN´ IN THE DARK podává hodnověrné svědectví o výtečné formě Mountain na pódiu a svědčí o tom, že byli suverénní jak ve studiu tak na pódiu bombardovaném světlomety.

Hardrock amerického typu jao řemen, který dokáže pohladit, ale také odřít a třeba až do masa.
Ryzí rocková jednotka s ručením neomezeným.
Bez ohledu na občasné inspirativní podněty od Cream dávám plný počet hvězd a to pět!
reagovat

Filozof @ 10.05.2011 08:03:01
Petře, znáš jejich LP (CD) Twin Peaks (Live, 1974) a tamnější téměř 32minutovou verzi Nantucket Sleighride? Co na ni říkáš?

Ad Cream - čoveče Ti nevim. Tady s Tebou hodně nesouhlasím. Přirovnání ke Cream považuji za velmi povrchní a vyčtené z encyklopedií. Novináři si rádi hledají berličky i senzace. Jsou 3, hrají tvrdě - bác ho - "americká odpověď na Cream!".
Tvrdím, že uvnitř a v tom podstatném jsou Cream o něčem úplně jiném.

gunslinger @ 10.05.2011 09:00:02
Cream v tom ani ja nepočujem.. Mountain má svôj vlastný originál zvuk

Petr Gratias @ 10.05.2011 09:45:29
Ahoj Filozofe,
už jsem se nemohl dočkat na Tvoje postřehy... vítej.
Sorry, já tam ty Cream i přesto slyším. Povšimni si, jak Pappalardi vede hlas (jako Bruce) a některé (říkám některé) postupy mají creamovský opar. Ostatně West se tím nijak ani netají odkud přicházela inspirace. Nemám zapotřebí papouškovat hudební kritiky, jsem tu sám za sebe. Ale myslím, že West Bruce And Laing šli ke Cream ještě blíž! To už je čitelnější. Není to můj útok ani na Mountain, ani na WBL, je to jen pocit, který deklaruji a očekávám, že nemusí být přijímán jako dogma. Spíš svoje pocity nabízím k zamyšlení. Pappalardi s Cream spolupracoval (to víme všichni) a řekl bych, že něco mu muselo uvíznout za nehty. Takže asi tolik, ale souhlasit se mnou nemusíte, pánové!

Mirek Kostlivý @ 07.06.2011 15:29:10
Dneska poprvé v životě slyším tuhle skvělou desku vcelku! Sypu si popel na hlavu, že na základě 1. desky West, Bruce & Laing "Why Dontcha" (moc mě v 70. letech neoslovila), jsem Mountain "odzýval". A je mi úplně jedno, jestli tam jsou slyšet Cream nebo ne :-). Skladby jako Don't Look Around, Nantucket Sleighride nebo Travellin' In The Dark jsou fantastické! Petře, díky za tu recenzi, však jsem si je i na základě Tvé recenze (včetně W,B&L] objednal!
Jak to, že se to nikde (ani na BEATu) nehraje? Pamatuji se, že úvodní skladbu Don't Look Around hrál někdy před 5-ti lety host rádia BEAT Mudr. Honza P. Už tenkrát mi u ní zaujal ten mellotron ....

Filozof @ 08.06.2011 09:20:16
Mirek Kost.
Sežeň si to Twin Peaks! (nebo Ti ho pošlu - mám ze starších dob CD-R i s barevným obalem a nověji originál. CD-R mi stojí v poličce zbytečně...)

Mirek Kostlivý @ 08.06.2011 14:46:14
Díky za nabídku, ale zrovna tuhle desku mám! Ale už jsem si jí velice dlouho nepouštěl. A koukám, že skladba Nantucket Sleigh Ride má dokonce 31min a 35s. Nevím, proč mě kdysi nezaujala, budu muset obnovit paměť :-).

Filozof @ 09.06.2011 09:30:43
Mirek K
A právě tahle skladba je neskutečně dokonalá. Když se do ní ponoříš, jsou to kouzelné kytarové orgie!

Mohyla @ 30.10.2013 16:37:49
Hejkal s Petrom hodnotia 5 hviezdami, ja sa k hodnoteniu parádnej dosky pripájam!

Mountain je jedna z mojich srdcoviek, tento album býva označovaný za ich najlepší, ale je tomu naozaj tak?

Je.

Aha, to asi nestačilo, tak pridám pár slov k hudbe. Myslím si, že nič úžasnejšie ako titulná skladba, sa v histórii skupiny nevyskytlo. Ruku na srdce (alebo iný vám dôležitý životný orgán), kto by si nezapamätal nosné melodické zdvojené sólo uprostred skladby? Keď v roku 1996 vyšiel koncert Live at Roseland Ballroom od Gov't Mule, tak táto pasáž patrila k najlepším momentom inak výnimočného živáku.

Ostatné skladby sú klasické Westovské hrmotačky, moje blaho vrcholí v krásnej Travellin' in the dark, najlepšie sa mi počúva, keď som doma sám a môžem si pospevovať, skákať po izbe, po posteli a po iných častiach bytu, bez trápneho pocitu, že ma sleduje okolie.

Čo viac dodať? Za päť. (Školáci by sa nepotešili...)


reagovat

Olaf @ 17.10.2009 13:30:09
Ano, poslouchám velmi často - vždy jakoby znovu. Skvělá hudba (ale i další Westovi CD jsou vynikající!)

pito63 @ 12.10.2010 18:43:52
Odkedy pravidelne navštevujem tieto stránky, Mountain je pre mňa jedno z najväčších a najmilších prekvapení. K platni "Nantucket Sleighride" môžem napísať iba jediné - fantastický hard rock.
Hard rockeri z Progboardu, vďaka za túto skvelú skupinu!