Reakce na recenzi:

Mirek Kostlivý - @ 29.11.2010

Pokud bychom hledali znamenitou naprosto zapomenutou skupinu z přelomu 60. a 70. let, High Tide by stáli v jejím čele. Jsou tak zapomenutí, že nic od nich za mnoho let existence sobotního pořadu "Staré poledne" nezaznělo ani na Radiu 1. A to tam Tomáš Vydra pouští nějaké vypečené kousky!
Úvodní skladba Futilist's Lament jako by nás poklidným tempem chtěla připravit na to, co bude následovat v další skladbě Death Warmed Up.
V ní se divoká souhra sólové kytary a houslí doplňuje tak, až posluchače přechází zrak. Simon House na skřipky hraje tak fantasticky, že se barvou a zvukem vyrovná famózní kytaře Tonyho Hilla. Mnozí metalisti by se ještě dneska mohli učit, jak po dobu téměř deseti minut vytvořit v posluchači dojem, že snad uplynulo minut pět, neboť člověk se vůbec nenudí, nástroje se zde neustále mísí v dokonale organizovaném chaosu.
Skladba Pushed, But Not Forgotten střídá tempa tak, že člověk při zvuku houslí zavzpomíná na Family, při dokonalých změnách rytmu se mu v hlavě mihne vzpomínka na Deža Ursinyho (náladou, barvou hlasu) z období Provizoria v letech 1969-1971.
I v další skladbě Walking Down Their Outlook se opakují podobné postupy, místy dokonce kytara s houslemi dokonalé imitují hru kláves!
Missing Out patří mezi další téměř deset minut trvající skvost, v které "úpící" zpěv jenom v povzdálí nechává místo pro rytmickou sekci baskytaristy Petera Pavliho a bicí Rogera Haddena. Do toho opět kvílí skvělé housle proplétající se s kytarou zleva a zprava, mísí se jedno přes druhé ... Dokonalá zvuková psychedelie!
Závěrečná skladba Nowhere se přes počáteční chaos zklidňuje chlácholivým zpěvem, což je dobře, slabší povahy uklidnění na závěr této desky opravdu potřebují. Tolik smutku a zoufalství, které je z této desky cítit, by člověk v historii rockové hudby mnoho nenašel.
Toto album patří mezi nejlepší debuty v historii rocku. A pět hvězd to jenom potvrzuje.

Skladby 7-11 vyšly jako bonusy až v roce 2006 a vysvětlují mnohé. Jednak to, že High Tide natočili toto album (šest skladeb a další dvě, které se na původní LP desku nevešly) za pouhé 4 dny!
Skladba The Great Universal Protection Racket vysvětluje, proč mohla být kapela přirovnávána ke cantenburské scéně, ten vliv Soft Machine (případně Caravan) z období Third je tam opravdu slyšitelný.
Ale opravdu jenom v náznacích. A protože demo skladby Death Warmed Up a Pushed, But Not Forgotten byly natočeny již v březnu 1969, tak je zřejmé, že vliv King Crimson mohl být jedině zprostředkovaný, neboť jejich první deska se teprve rodila.
A jak v bookletu k této desce uvádí Tony Hill, větší vliv na něj při natáčení měl Eric Clapton, který ve stejné době nahrával v Olympic studios desku Blind Faith, kde hrál na housle Rick Grech (dříve Family). Ale tentokrát "žák" (Simon House) předčil učitele! A originálního zvuku kapela docilovala tak, že nahrávala přes mikrofon umístěný vysoko v centrální části studia.
Klidnější skladby Dilemma a závěrečná Time Gauges předznamenávají další vývoj kapely, kterým se vydala v následujícím období druhé stejnojmenné desky.