Reakce na recenzi:

itchycoo - @ 22.03.2018

Ještě předtím, než Patti Smith se svojí doprovodnou kapelou Patti Smith Group natočila jedno ze zásadních punkových alb historie, testovali písňový materiál na hojně navštěvovaných koncertech newyorského klubu CBGB.

S přípravou studiových verzí jim vypomohl producent John Cale; specialista, jehož si vedení mnoha uměleckých oddělení hudebních labelů ráda sjednávala na práci s nezkušenými debutanty.

Patti později přiznala, že se jí, i kapele, studiová rutina notně zajídala a často propadala beznaději. Výsledek ale rozhodně stál za to.

Mnohem dříve, než Smith nahrála svůj debut, získala potřebný nadhled a odstup mj. v roli hudební publicistky a uznávané básnířky, což se projevilo dokonalým přepracováním klasických skladeb Gloria (původně irský bard Van Morrison) a Land of a Thousand Dance (od neworleanského r&b zpěváka Chrise Kennera) v nespoutané deklarace punkové estetiky.

Neméně významné jsou i písňové zpracování vlastních, náležitě provokativních a nekompromisních textů v Kimberley (o náboženském ponižování), Redondo Beach (tragické vyústění lesbického vztahu) nebo Break It Up (napsanou jako epitaf na náhrobek Jima Morrisona).

K tomu, aby o své pravdě přesvědčila i posluchače, využívá prostý, řádně hlasitý a úderný rock'n'roll, který zkombinovala s recitací (ejhle, zárodky rapu posbíraného v černošských ghettech).

Album Horses nikdy necílilo na vysílání v rozhlasových pořadech, k tomu se skoro desetiminutové skladby Land a Birdland opravdu nehodí.

Horses bylo přijato s nadšením mezi mladými fanoušky. Mělo a stále má ohlas mezi mnoha kapelami a interprety - z těch dřívějších například REM, The Smiths nebo zpěvačky Siouxsie Sioux a skandalistka Courtney Love.