Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 27.03.2014

Také o dvojici desek této legendární formace, která byla jednou ze základních kamenů britského r´n´b od 60. let, jsem si rozšířil sbírku teprve relativně nedávno. Druhou jsou Bluesbreakers s E. Claptonem, těm se snad budu věnovat jindy...

První skladba-suita Barewires Suite, sestávající ze sedmi dílů, je i na poměry této instrumentálně nabušené formace skutečně revolučním počinem, je jakousi snahou vyrovnat se s tehdejšími žánry, které nabízely i dlouhé skladby podobného ražení, zejména jazzrockem a progresívním rockem. Skladba má potřebné bluesrockové napětí, postupně roste a v závěru se mění v prvotřídní jazzrockový odvaz zejména v podání Jona Hisemana (bicí) a Dicka Heckstall-Smitha (saxofony), kteří posléze prosluli v sestavě Colossea. Záležitost, která mě možná na první poslech úplně ve všech bodech nezaujala, ale s přibývajícími poslechy skutečně vyrostla. Absolutorium! I´m A Stranger je poklidně plynoucí záležitost s výrazným vokálním vlivem Mayalla, místy nabývajícího až hymnické podoby. Poctivým bluesovým kouskem, kořeněným hravými kytarami a harmonikou, je No Reply. Ke konci narůstá instrumentální hravost, škoda, že je všemu rychle konec... Hartley Quits se dá nazvat v poklidu r´n´b klasikou, rytmicky, instrumentálně i celkovou náladou. Mick Taylor se v ní zhostí parádního, modelového kytarového sóla v souboji s důraznou dechovou sekcí. Parádní odvaz se vším všudy... Killing Time je oproti předchozímu modelu ještě o něco ospalejším bluesovým modelem, Lowther se zapojuje s houslemi, posléze razantně i dechová sekce a vzniká klasický barový načernalý odér... i tahle skladba mi téměř dokonale sedla, má všechno, co od téhle sestavy očekávám. She´s Too Young má sice bytelný základ, ale košatá práce dechové sekce činí z této krátké skladby skladbu na pomezí klasického výraziva Bluesbreakers a jazzrocku... příjemné oživení. Sandy je více než důstojnou tečkou alba, instrumentálně dokonalou, v podstatě akustickou, vyklidněnou podobou blues. Krásné, nostalgické rozloučení za jednou z klasik žánru... u mě rozhodně jeden z vrcholů tvorby Mayalla & Bluesbreakers.

U mě mezi 4 a 5, ale v případě této jedinečné formace rád zaokrouhlím směrem nahoru...