Reakce na recenzi:

- @ 22.05.2012

Dlouho jsem uvažoval o jakém albu psát. Chtěl jsem původně psát Aftermath od RS ale pak jsem si řekl že skusim jinou kapelu a dlouho jsem neváhal.

O Police jsem věděl že existují ale nevěnoval jsem jim příliš pozornosti. Znál jsem pár písniček ale hlavně víc jsem znál Stingovu solovou kariéru. Jednoho dne jsem na rádiu Beat slyšel písničku od nich ale nevěděl jsem jak se menuje (poznál jsem Stinguv hlas) i když jsem tý písničce moc pozornosti nevěnoval uvízla mi v hlavě až jsem ji našel a potom jsem si poslechl toto album který jsem si zamilovál a je na seznamu mých nejoblíbenějších alb. O jaký song jde se dozvíte v následující recenzi a budete hodně překvapeni.

V roce 1980 pánové Sting, Andy Summers a Stewart Copeland (ano od něj je ta moje přezdívka) měli přestávku uprostřed celosvětového turné kde hráli v místech kam se žádná kapela nedostala (Egypt, Bombay) atd) Jenomže společnost A&M Records jim dala pouhý měsíc na natočení dalšího alba. Když si usmyslíte že jinejm kapelám trvá nahrávání alba více měsícu dokonce i roky, musím říct že Police se za tak krátkou dobu podařilo udělat kvalitní album i když je to znát.
Album začíná skladbou Don't Stand So Close to Me která se stala hitém a natočila i vtipný klip kde si Sting zahrál sám sebe - učitele. Sting který dřívě toto zaměstnání vykonával (vyučoval angličtinu) a textu se zpívá otom jak žačka chce svést učitele sám Sting tvrdí že tato skladba není autobiografická. V textu také najdete odkaz na Nabokova (Just like the old man in
That famous book by Nabokov).
Další písen Driven To Tears odstartuje sám Copeland svým breakem na bicí. hodně se mi líbí basová linka u refrénu a menší solíčko si střihne Andy Summers. Po dlaším refrénu skladba utichne aby Copeland se Summersem degradovali konec. Tato skladba se mi víc líbi naživo (Frejus 1980, Gateshead 1982) kde Copeland víc improvizuje. Sting tuto skladbu napsal když viděl v televizi reportáž o hladovějících dětech.
When the World Is Running Down, You Make the Best of What's Still Around zaujme basovou linkou Stinga a hlavním riffem Andyho Summerse která se táhne celou skladbou ale rozhodně nenudí a pro mě je to další song do pohody.
Canary in a Coalmine song který mě zvedne náladu a i ze židle tady se taky nic zvláštního nestane. rychlá a svižná skladba kterou mám taky rád
Bombs Away i přes pohodovou atmosféru se Sting textově zabývá bombardování v Bombayi a válkou v Afghánistánu. Uprostřed a na konci skladby si Andy střihne výtečný kytarový solo za který by se žádný hardrockový kytarista nestyděl
De Do Do Do, De Da Da Da další hit The Police se zapamatovatelný refrénem. Tato skladba je o tom, jak politici, baviči a další lidé používají slova k manipulaci s ostatními. Sting nazval, artikulace písně o nesrozumitelnosti.
Behind My Camel je instrumentálka Summerse kde je kytara a syntenzátpory ve středu dění, dokonce si střihl i basu jelikož Sting tuto skladbu odmítl hrát . Tuhle skladbu nemám v lásce a přeskakuju ji jelikož mi narušuje pohodovou atmosféru tohoto alba.
Man in a Suitcase další výtečnej song ale než byste mrkli tak rychle uteče. Na začátku a uprostřed skaldby slyšíte hlas ženy (bohužel není jí rozumět) a zní to jakoby z vlakového nádraží nebo letiště.
Shadows in the Rain je nejdelší skladba na albu a má jazzový nádech. Občas siji dopřávám ale taky ji přeskakuji.
A nazávěr Stewart Copeland a další instrumentálka The Other Way of Stopping kde si s Andym Summersem dopřávaj menší kytarový a bubenický jam i když tady moc Stewart neexhibicuje.
Asi ste si všimli že jsem jednu skladbu vynechal ano jak jsem zmýnil výše je to ta skladba která mě více seznamovala s Police, a přivedla k tomuto albu: Voices Inside My Head je pro mě ta nejoblíbenější skladba na celém albu a upřímně nevim proč. Přisála se ke mně a už nepustila. Přitom je to istrumenatálka (kde Sting pořád opakuje frázi Voices inside my head
Echoes of things that you said) kde se točí kolem jednoho riffu ale tady přestože jsem kytarista a mými vzory jsou Keith Richards, jimmy Page a The Edge z U2, tak tady jsem se zamiloval bicí hru Stewarta Copelanda přitom tady moc neexhibuje jenom ke konci si dodá pár breaku ale i tak mě jeho hra uchvátila natolik že jsem začal zkoušet hrát na bicí. a ještě k tomu dodám že Voices zněla na turné jako intro.

Na tohle albu se odprostili od punku a začali spadat k nové vlně. Pokud se nemýlim tak Sting v jednom rozhovoru prohlásil že by těm písničkám dal víc práce ale já si myslím že by to tak mělo zůstat. Album zaujme svou jednoduchostí a pohodovou atmosférou a kdyby se někdo chtěl seznámit s touto kapelou upřímně bych mu doporučil klidně začít bestofkou z roku 2007 (nazvanou jednoduše The Police) nebo tímto albem. Toto album právem patří mezi oblíbené a rád si ji občas pustim a vždycky mi zvedne náladu proto taky dostane 5 hvězd