Police, The - Zenyattà Mondatta (1980)

Chtěl jsem se o této desce více rozepsat, recenzent copeland však již to podstatné řekl za mě. Přidám tedy jen pár slov o tom, jak to slyším já.

Rozdílů oproti předešlým postupům vzniku písní mnoho není. Firma A+M Records hudebníky poprvé zlomila a zaplatila jim na měsíc studio Wisseloord v Holandsku, kde s Nigelem Grayem desku spáchali. Jo, téma daně – to byl problém i tehdy. Sting a Summers se z tohoto důvodu raději přestěhovali do Irska a V Anglii krom benefičních koncertů raději nehráli.

Nicméně, je čas přejít k obsahu CD. Ač je tu pár písní s líbivým refrénem (Don't Stand So Close To Me, De Do Do Do, De Da Da Da či Man In A Suitcase), žádná nesklouzává do popové podbízivosti. Celkově jsou na syrové, dynamicky rockové kostře basy a bicích umně zavěšeny novovlnné party kytar a to vše je dopepřeno vlivy reagge, jazzu a ska.

O jednotlivých písních se nemusím blíže rozepisovat, protože jsou vzácně vyrovnané. Mnohokrát jsem je poslouchal a vychutnával si jednotlivé party tu bicích, tu basy nebo kytary a zpěvu. Ač je nahrávka na první poslech pohodová a zahraná levou zadní, při bližším zkoumání je znát neuvěřitelně precizní hráčská technika.

Nejoblíbenější songy: repetitivní Voices in my Head, dravá a energická Driven to Tears, instrumentální Behind My Camel, experimentální Shadows in The Rain či technická a precizní The Other Way Of Stopping.

Zvuk je neskutečně čitelný, dynamický (naměřeno DR15) a prostorový. Nahrávku poslouchám z SACD, kterou mastroval v roce 2002 slovutný Bob Ludwig (Rush, Metallica, Def Leppard). Tato deska pro mě představuje vrchol tvorby The Police. Do této doby kapela rostla, zde dosáhla ve všech směrech absolutoria a další desky již měly sestupnou tendenci. Ztratily totiž dle mého názoru jiskru a vnitřní energii, a to raději vůbec nemluvím o aranžmá se syntenzátory.

Dvě perličky na závěr:
Před lety jsem zažil šok, protože u mě tato nahrávka zněla z gramodesky, kterou jsem pořídil na počátku osmdesátek v jugoslávské licenci. Pak se mi toto album ztratilo na pár let z očí a mysli. Jaké bylo mé zděšení, když jsem si písně pustil z pořízeného SACD a na sedmém místě zazněla skladba "Bomb Away". To jsem si říkal - co to je za skladbu ? Vždyť si ji vůbec nepamatuju?! Musel jsem zasednout k netu a tam jsem z hrůzou zjistil, že bolševik tehdy nechal píseň vyextrahovat kvůli závadnému textu, kde se Sting zmiňoval o válce v Afghanistánu. :-)

Dočetl jsem se, že Sting odmítl hrát basu v Behind My Camel, kterou složil Summers. Musel si ji tedy nahrát sám. Výsledek je velmi strohý, nicméně si stejně jinou linku nedovedu představit. Přesto však tento song vyhrál cenu Grammy za nejlepší instrumentální výkon, kde sportovní terminologií porazil XYZ od Rush…
reagovat

Petr_70 @ 12.04.2017 11:34:30
Já to slyším přesně obráceně - Police od svého vzniku až po tohle album mne nebaví.. naopak jejich nejvýraznější umělecký vklad považuji až s následujícími dvěma (bohužel posledními) alby. Především Ghost in the Machine.

Balů @ 12.04.2017 12:14:35
Police do police, hlásala dobová recenze k vydání alba Ghost... firmou Supraphon.
Namlsán recenzí a znalostí předchozích dvou Lp jsem album koupil, ale nadšeni se nedostavilo.
Temná atmosféra alba mi nepřinesla potěšení z jejich hudby.
Synchronicity to pak napravilo.

steve @ 14.04.2017 10:07:25
Police mě absolutně minuly. Stinga mám za popaře a ten jejich elektro zvuk mě opravdu nebere.

Dlouho jsem uvažoval o jakém albu psát. Chtěl jsem původně psát Aftermath od RS ale pak jsem si řekl že skusim jinou kapelu a dlouho jsem neváhal.

O Police jsem věděl že existují ale nevěnoval jsem jim příliš pozornosti. Znál jsem pár písniček ale hlavně víc jsem znál Stingovu solovou kariéru. Jednoho dne jsem na rádiu Beat slyšel písničku od nich ale nevěděl jsem jak se menuje (poznál jsem Stinguv hlas) i když jsem tý písničce moc pozornosti nevěnoval uvízla mi v hlavě až jsem ji našel a potom jsem si poslechl toto album který jsem si zamilovál a je na seznamu mých nejoblíbenějších alb. O jaký song jde se dozvíte v následující recenzi a budete hodně překvapeni.

V roce 1980 pánové Sting, Andy Summers a Stewart Copeland (ano od něj je ta moje přezdívka) měli přestávku uprostřed celosvětového turné kde hráli v místech kam se žádná kapela nedostala (Egypt, Bombay) atd) Jenomže společnost A&M Records jim dala pouhý měsíc na natočení dalšího alba. Když si usmyslíte že jinejm kapelám trvá nahrávání alba více měsícu dokonce i roky, musím říct že Police se za tak krátkou dobu podařilo udělat kvalitní album i když je to znát.
Album začíná skladbou Don't Stand So Close to Me která se stala hitém a natočila i vtipný klip kde si Sting zahrál sám sebe - učitele. Sting který dřívě toto zaměstnání vykonával (vyučoval angličtinu) a textu se zpívá otom jak žačka chce svést učitele sám Sting tvrdí že tato skladba není autobiografická. V textu také najdete odkaz na Nabokova (Just like the old man in
That famous book by Nabokov).
Další písen Driven To Tears odstartuje sám Copeland svým breakem na bicí. hodně se mi líbí basová linka u refrénu a menší solíčko si střihne Andy Summers. Po dlaším refrénu skladba utichne aby Copeland se Summersem degradovali konec. Tato skladba se mi víc líbi naživo (Frejus 1980, Gateshead 1982) kde Copeland víc improvizuje. Sting tuto skladbu napsal když viděl v televizi reportáž o hladovějících dětech.
When the World Is Running Down, You Make the Best of What's Still Around zaujme basovou linkou Stinga a hlavním riffem Andyho Summerse která se táhne celou skladbou ale rozhodně nenudí a pro mě je to další song do pohody.
Canary in a Coalmine song který mě zvedne náladu a i ze židle tady se taky nic zvláštního nestane. rychlá a svižná skladba kterou mám taky rád
Bombs Away i přes pohodovou atmosféru se Sting textově zabývá bombardování v Bombayi a válkou v Afghánistánu. Uprostřed a na konci skladby si Andy střihne výtečný kytarový solo za který by se žádný hardrockový kytarista nestyděl
De Do Do Do, De Da Da Da další hit The Police se zapamatovatelný refrénem. Tato skladba je o tom, jak politici, baviči a další lidé používají slova k manipulaci s ostatními. Sting nazval, artikulace písně o nesrozumitelnosti.
Behind My Camel je instrumentálka Summerse kde je kytara a syntenzátpory ve středu dění, dokonce si střihl i basu jelikož Sting tuto skladbu odmítl hrát . Tuhle skladbu nemám v lásce a přeskakuju ji jelikož mi narušuje pohodovou atmosféru tohoto alba.
Man in a Suitcase další výtečnej song ale než byste mrkli tak rychle uteče. Na začátku a uprostřed skaldby slyšíte hlas ženy (bohužel není jí rozumět) a zní to jakoby z vlakového nádraží nebo letiště.
Shadows in the Rain je nejdelší skladba na albu a má jazzový nádech. Občas siji dopřávám ale taky ji přeskakuji.
A nazávěr Stewart Copeland a další instrumentálka The Other Way of Stopping kde si s Andym Summersem dopřávaj menší kytarový a bubenický jam i když tady moc Stewart neexhibicuje.
Asi ste si všimli že jsem jednu skladbu vynechal ano jak jsem zmýnil výše je to ta skladba která mě více seznamovala s Police, a přivedla k tomuto albu: Voices Inside My Head je pro mě ta nejoblíbenější skladba na celém albu a upřímně nevim proč. Přisála se ke mně a už nepustila. Přitom je to istrumenatálka (kde Sting pořád opakuje frázi Voices inside my head
Echoes of things that you said) kde se točí kolem jednoho riffu ale tady přestože jsem kytarista a mými vzory jsou Keith Richards, jimmy Page a The Edge z U2, tak tady jsem se zamiloval bicí hru Stewarta Copelanda přitom tady moc neexhibuje jenom ke konci si dodá pár breaku ale i tak mě jeho hra uchvátila natolik že jsem začal zkoušet hrát na bicí. a ještě k tomu dodám že Voices zněla na turné jako intro.

Na tohle albu se odprostili od punku a začali spadat k nové vlně. Pokud se nemýlim tak Sting v jednom rozhovoru prohlásil že by těm písničkám dal víc práce ale já si myslím že by to tak mělo zůstat. Album zaujme svou jednoduchostí a pohodovou atmosférou a kdyby se někdo chtěl seznámit s touto kapelou upřímně bych mu doporučil klidně začít bestofkou z roku 2007 (nazvanou jednoduše The Police) nebo tímto albem. Toto album právem patří mezi oblíbené a rád si ji občas pustim a vždycky mi zvedne náladu proto taky dostane 5 hvězd
reagovat

diesbies @ 22.05.2012 07:52:20
copeland: Pěkně napsané. Police mám rád, tuhle desku jsem si někdy začátkem 80.let koupil, vyšla v jugoslávské licenci a dala se běžně koupit v Supraphonu :)
Jinak Stewart Copeland je jeden z mých nejoblíbenějších bubeníků, jeho styl hraní je prostě úchvatný.

Petr_70 @ 23.05.2012 09:43:43
První tři alba Police, tedy včetně tohoto mne moc neberou a 5 star bych jim rozhodně nedal. Police u mne začínají být váženou kopelou na Ghost in the Machine a na následném a jejich posledním Synchronicity. Hlavně u prvně jmenované, které považuji za jejich nejlepší albový počin je pět hvězdiček zcela nezpochybnitelných.

@ 23.05.2012 21:05:17
Petr70: to je věc názoru u Police není žádná deska slabá ale kterou si poštím mín je outlandos d amour nelíbí se mi studiový zvuk radši si je poslechnu naživo. Ghost In the Machine jsem si poslechnul dvakrát tkaže nemohu posoudit ale vim že se dala sehnat v té době i u nás (to vim z internetu já jsem se narodil po revoluci) a o Synchronicity v bližší době taky napíšu recenzi

Petr_70 @ 24.05.2012 09:00:55
copeland: Ano... Ghost in the Machine se dala v 80tých letech koupit v produkci Supraphonu.
Bylo mi tehdy asi 12 let, když jsme s mým mladším bráchou uprosili mámu, ať nám ji za tehdy hříšných 120kčs koupí. Mám ji dodnes doma. Ale přiznám se, že tehdy jsem té investice litoval - album mne zklamalo, nicméně postupem času jsem objevil tu skrytou genialitu alba a dnes ji považuju za klenot v historii rockové hudby. Ostatně cena Grammy za nejlepší instrumentální rockový album, kterou kapela následně obdržela, jistě nebyla náhodná..

Ještě k Synchronicity: Také jsem si pohrával s myšlenkou napsat recenzi... možná časem. Na téhle desce mne ohromilo nejvíc to, jak skupina dokázala spojit masový (a to doslova)komerční úspěch s hudební a instrumentální kvalitou! To se moc často v historii moderní hudby nestalo - většinou se to docela úspěšně vylučuje..

Skupinu Police jsem si prvně uvědomil, když se na mě z rádia a na diskotékách začal valit hit De Do Do Do, De Da Da Da z této desky. To už byla celosvětově proslulá. Já však ve své tehdejší víře, že dobrou hudbu dělají jen hard, art a jazz rockeři jsem do té doby vůbec nevnímal, jak novátorská a v jistém smyslu progresívní tato trojice je. Zdánlivě jednoduchá hudba je přinejmenším dost zajímavá na to, aby Police přinesla celosvětový úspěch (což ovšem ne vždy mluví o kvalitě). Nejlepší momenty na tomto LP jsou Canary in a Coalmine, Don't Stand So Close to Me, Bombs Away, Man in a Suitcase, nádherná instrumentálka Behind My Camel a nadžezlá Shadows in the Rain. Spusta různých nálad na necelých 40 minutách. Dneska už klasická záležitost.
reagovat

PaloM @ 27.03.2010 18:57:14
Ku všetkym LP/CD Police mám vrelý vsťah, ich piesne mám radšej než čokolvek sólo od Stinga.

luk63 @ 27.03.2010 20:08:25
Mám se Stingem taky ten problém, už to není ono. Za to mám rád sólovky Andy Summerse, jsou dost do jazzu.

pito63 @ 28.03.2010 09:54:03
Tejto skupine som nikdy neprišiel na chuť a o Stingovi to platí dvojnásobne.

mikepis @ 28.03.2010 10:11:42
Stingova solova tvorba je komercia vykalkulovana na efekt, pre mna bezcenna.

Police 80tych rokov su skvostom , atmosferou pripomminaju ranny Yes z cias Yes Albumu (stingov vysoky spev a bubenikov presny synkopicky styl dost podobny Brufordovi).

hejkal @ 28.03.2010 10:53:36
Sting, Police, tiež som im nikdy neprišiel na chuť.

Zdeněk @ 28.03.2010 12:14:40
První tři Stingova alba jsou tím nejlepším z přelomu 80. a 90.let.Chce to jen dobře poslouchat.

mikepis @ 28.03.2010 12:32:47
stoji za velku pozornost si obstarat titulnu pesnicku Don't stand so close to me - verziu z roku 1986 (je na Police Greatest Hits 1992).

co je neobycajne, ta verzia '86 je podstatne lepsia ako original. Je to asi to nalepsie, co som od Police pocul. Hlbsi a vyzrety stingov hlas, makky syntakovy pad v pozadi, tazke a presne bicie, naechovana gitara v style Lifesona z Rush.

skoda , ze uz vtedy nehrali spolu.

Voytus @ 28.03.2010 12:39:24
The Police mám rád, od Stinga si čas od času také něco pustím - nejčastěji asi živák All this Time (2001), na kterém hraje své největší hity i novinky v překvapivých aranžích - např. swingová Roxanne, či Brand New Day jako blues.

martin69 @ 28.03.2010 13:14:08
K Police jsem se dostal v začátcích svého objevování hudby . Dodnes si je rád poslechnu .

@ 28.03.2010 13:33:14
Respektuju je coby hvězdy 80. let, ale jejich muzika mi vyloženě nešmakuje. Ani tenkrát jsem je vůbec nemusel.
Pro mě osobně jsou významní v podstatě jen pro dvě věci: Ve slavném horroru A Nightmare on Elm Street (1984) měla jejich plakát na zdi svého pokojíčku Nancy (Heather Langenkamp) a sólový Sting je velký oblíbenec mého dobrého přítele, jazzového saxofonisty Slona. (Ten by mimochodem určitě potvrdil Zdeňkova slova v této diskuzi.)

Cossack @ 28.03.2010 17:33:33
Ano, The Police jsou přínosem pro hudbu, spíš ale pro POP (no tak budiž, POP ROCK), než pro tu tvrdší větev... Taky jsem je nikdy moc nemusel a stále nemusím, raději jsem měl pozdější (a paradoxně popovější) Stingovy hity (ale jen některé), zásluhy jim však odepřít nelze...
(Shodnu se s Apachem, taky bych se bez nich obešel...)

Óin @ 28.03.2010 17:41:36
Já se s Apachem neshodnu, spíš bych se obešel bez kapel, jako je třeba Twisted Sister, než bez Police. Ale kolik lidí, tolik chutí :-)