Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 30.04.2010

Brutální kytarový riff rozeznívá reproduktory, už se to rozbíhá, už to jede...UFO jsou tady, a hned ve své nejslavnější sestavě!!! To, co se po dlouhé roky odehrávalo pouze v hlavách věrných fanoušků, nyní kapela ve studiu konečně uskutečnila. Staronová sestava musela mít opravdový hlad po společné muzice, protože Walk on Water je po čertech dobrá deska.

A Self Made Man je otvírák, jaký bychom na předchozích deskách UFO (snad až po Mechanix) hledali marně. Rychlý, tvrdý, nekompromisní, ale přitom velice propracovaný. Prostě kláda jak prase. Varhanní intro a akustická kytara ve Venus jsou příjemným překvapením. Kapela už to za každou cenu nemydlí hlava nehlava, chlapci se za ta léta uklidnili a skladatelsky vyzráli jako víno. Neznamená to však, že by rychlým kytarovým kouskům odzvonilo, Pushed to the Limit je (ač převlečená do modernějšího zvuku) řežba jako za starých časů. Tohle je prostě radost poslouchat..."kiss my ass, I´m still alive"...ano, UFO zde opravdu žijí - na plné obrátky a s plynovým pedálem přilepeným k podlaze. Další neskutečně nadupanou skladbou je Stopped by a Bullet. Ani vteřinka prázného prostoru, vše perfektně zapadá jedno do druhého a výsledek je...k sežrání. U úvodního riffu v Darker Days jsem si okamžitě vzpomněl na jeho o dvacet let staršího, ale stejně brutálního předchůdce v Natural Thing. Running on Empty je další kousek, který kombinuje akustickou kytaru s elektrickou, ale mně se zdá spíše slabším článkem tohoto alba. Totéž se naštěstí nedá říct o tvrďárně Knock Knock, ta je naopak velmi zdařilým momentem na albu a stejně jako Darker Days slyšitelně čerpá inspiraci z let minulých. Parádní jízdu ukončuje delší zasněná kompozice Dreaming of Summer...takhle album podle mě mělo končit a vše by bylo v naprostém pořádku.
Opravdu ale nechápu, jaké pohnutky vedly UFO k zařazení dvou svých legendárních skladeb (ať už v novém kabátě). Lights Out i Doctor Doctor mám hodně rád, ale původní verze jsou původní verze a na ty se zkrátka nesahá. Kapela navíc byla očividně v laufu, což dokazuje použitý vynikající materiál, takže podle mě nebylo vůbec potřeba se takto vracet do "zlatého období", obzvláště když už tak kapela o poznání elegantněji učinila v některých svých nových kusech. Touhle berličkou UFO docela zklamali, podle mě to neměli ani v nejmenším zapotřebí.

Ani bonusy (na verzi z r.1997) nejsou nic světoborného. Fortune Town ze společné dílny Mogg/Way sice není špatná, v porovnání s materiálem z Walk on Water jistě nezklame. I Will Be There od MSG a Public Enemy #1, kterou dodal Paul Raymond Project, už této kvality ale ani zdaleka nedosahují. Pánové si asi potřebovali na své soukromé projekty udělat reklamu - v době vydání této verze totiž ani zdaleka nebylo jisté, v jaké sestavě (a zda vůbec) budou UFO pokračovat.

Navzdory všem rozptylujícím bonusům apod. je ale jádro alba klenotem, který se směle může měřit s původní diskografií z let sedmdesátých. Sestava sice od svého posledního společného působení zestárla skoro o 20 let, takže už neřádí jako kdysi zamlada, ale energie má stále na rozdávání. Je škoda, že se kapela ve stejném složení nepředstavila i na následném turné. Jakkoli je Simon Wright kvalitním bubeníkem, pravý bicman kapely UFO existuje prostě jen jeden - a to Andy Parker. Mnohem větším problémem byl však sebestředný Schenker. Ten nejprve kapelu opustil ještě r.1995, aby se téměř o dva roky později vrátil k odehrání evropského turné, po němž ale opět mizí zpět ke "svému" MSG. UFO jsou pak až do roku 2000 opět u ledu...