UFO - Walk on Water (1995)

Neuvěřitelné. Michael Schenker přišel po 16 letech, zasunul jack do zesilovače, kytaru rozpálil do běla, nahrál nejlepší desku UFO za uplynulých 16 let, poté zabalil kufry a zmizel, aby se za dva roky vrátil a teprve odjel k desce turné. K tomu se sešli a zdatně mu sekundovali ostatní hudebníci z období největší slávy této kapely. To byl opravdu comeback ve velkém stylu !!!

Esence toho nejlepšího z hardrocku made in UFO - ve skladbách nacházím to, co mi chybělo na posledním pro mě poslouchatelném albu s názvem Mechanix: tu živelnost, chemii mezi muzikanty a nadšení ze hry. Naprostými top skladbami jsou pro mě Darker Days a Dreaming of Summer nebo Venus s parádními klávesami.

Produkci desky svěřili UFO starému známému Ronu Nevisonovi a o mastering se postaral slavný Doug Sax, díky němu zní deska naprosto luxusně, dynamicky a vzdušně s minimem komprimace, což již bylo v tomto období nadstandardem. Naměřeno DR11.

Moc nerozumím zařazení coverů Doctor, Doctor a Lights Out. Asi pro nové fandy, kteří původní verze neznali.
reagovat

horyna @ 18.04.2017 09:27:06
Mechanix na mě velký dojem neudělal, ale s Walk on Water to je jiné kafe. Chemie opět zafungovala, žel bohu jen tady, ani Covenant, ani Sharks jeho úrovně nedosahují. Tohle je spanilá jízda jako za starých časů, Michaelova kytara pěkně nabroušena a zvuk, špička. Má velmi, velmi oblíbená deska, díky za recku.

Tak tomuto opusu dávám pět hvězd a dal bych i šest, protože takovýto comeback nikdo nečekal a deska je pro mne hudebně absolutně perfektní. Jako by ani nebyly mezi ní a Lights Out ty dlouhé roky. Není zde ani jedna slabina, vše šlape jak má, pánové opět rockují jako zamlada. Bohužel, další desky už byly pouze odvarem tohoto díla, ale to už je jiná historie. Pro mne jedna z nejlepších desek s Michaelem! Doporučuji.
reagovat

Brutální kytarový riff rozeznívá reproduktory, už se to rozbíhá, už to jede...UFO jsou tady, a hned ve své nejslavnější sestavě!!! To, co se po dlouhé roky odehrávalo pouze v hlavách věrných fanoušků, nyní kapela ve studiu konečně uskutečnila. Staronová sestava musela mít opravdový hlad po společné muzice, protože Walk on Water je po čertech dobrá deska.

A Self Made Man je otvírák, jaký bychom na předchozích deskách UFO (snad až po Mechanix) hledali marně. Rychlý, tvrdý, nekompromisní, ale přitom velice propracovaný. Prostě kláda jak prase. Varhanní intro a akustická kytara ve Venus jsou příjemným překvapením. Kapela už to za každou cenu nemydlí hlava nehlava, chlapci se za ta léta uklidnili a skladatelsky vyzráli jako víno. Neznamená to však, že by rychlým kytarovým kouskům odzvonilo, Pushed to the Limit je (ač převlečená do modernějšího zvuku) řežba jako za starých časů. Tohle je prostě radost poslouchat..."kiss my ass, I´m still alive"...ano, UFO zde opravdu žijí - na plné obrátky a s plynovým pedálem přilepeným k podlaze. Další neskutečně nadupanou skladbou je Stopped by a Bullet. Ani vteřinka prázného prostoru, vše perfektně zapadá jedno do druhého a výsledek je...k sežrání. U úvodního riffu v Darker Days jsem si okamžitě vzpomněl na jeho o dvacet let staršího, ale stejně brutálního předchůdce v Natural Thing. Running on Empty je další kousek, který kombinuje akustickou kytaru s elektrickou, ale mně se zdá spíše slabším článkem tohoto alba. Totéž se naštěstí nedá říct o tvrďárně Knock Knock, ta je naopak velmi zdařilým momentem na albu a stejně jako Darker Days slyšitelně čerpá inspiraci z let minulých. Parádní jízdu ukončuje delší zasněná kompozice Dreaming of Summer...takhle album podle mě mělo končit a vše by bylo v naprostém pořádku.
Opravdu ale nechápu, jaké pohnutky vedly UFO k zařazení dvou svých legendárních skladeb (ať už v novém kabátě). Lights Out i Doctor Doctor mám hodně rád, ale původní verze jsou původní verze a na ty se zkrátka nesahá. Kapela navíc byla očividně v laufu, což dokazuje použitý vynikající materiál, takže podle mě nebylo vůbec potřeba se takto vracet do "zlatého období", obzvláště když už tak kapela o poznání elegantněji učinila v některých svých nových kusech. Touhle berličkou UFO docela zklamali, podle mě to neměli ani v nejmenším zapotřebí.

Ani bonusy (na verzi z r.1997) nejsou nic světoborného. Fortune Town ze společné dílny Mogg/Way sice není špatná, v porovnání s materiálem z Walk on Water jistě nezklame. I Will Be There od MSG a Public Enemy #1, kterou dodal Paul Raymond Project, už této kvality ale ani zdaleka nedosahují. Pánové si asi potřebovali na své soukromé projekty udělat reklamu - v době vydání této verze totiž ani zdaleka nebylo jisté, v jaké sestavě (a zda vůbec) budou UFO pokračovat.

Navzdory všem rozptylujícím bonusům apod. je ale jádro alba klenotem, který se směle může měřit s původní diskografií z let sedmdesátých. Sestava sice od svého posledního společného působení zestárla skoro o 20 let, takže už neřádí jako kdysi zamlada, ale energie má stále na rozdávání. Je škoda, že se kapela ve stejném složení nepředstavila i na následném turné. Jakkoli je Simon Wright kvalitním bubeníkem, pravý bicman kapely UFO existuje prostě jen jeden - a to Andy Parker. Mnohem větším problémem byl však sebestředný Schenker. Ten nejprve kapelu opustil ještě r.1995, aby se téměř o dva roky později vrátil k odehrání evropského turné, po němž ale opět mizí zpět ke "svému" MSG. UFO jsou pak až do roku 2000 opět u ledu...
reagovat

martin69 @ 30.04.2010 13:05:32
vmagistr : naprosto vystihující recenze ,s kterou nelze než souhlasit .

luk63 @ 03.05.2010 12:40:56
Nejsem zrovna UFOlog, spíš je jenom poočku pozoruju, ale tohle jedna ze čtyř desek co od nich mám a musím uznat, že si ji užívám.

Mohyla @ 22.04.2011 16:44:47
vmagistr: Na tomto albume platí priama úmera, silná zostava - silný album. Vmagistr to presne vo svojej recenzii vystihol a napísal. Skvele napísané!

K UFO jsem se dostal vlastně díky rozhovoru s Larsem Ulrichem, který jsem četl někdy v polovině devadesátých let. Ulrich tam zmiňoval jako událost roku návrat UFO a jejich vyprodané turné po USA. Za krátko jsem se dostal k profilu Kirta Hamleta (také Metallica), který jako svůj vzor uváděl mimo jiné bratry Schenkrovi. Tehdy jsem nevěděl, že jeden z bratrů hraje v UFO. Po poslechnutí prvních věcí od UFO jsem pochopil Hammeta jak to myslí. Hlavně sound zvuku, který dokázal v sedmdesátých letech Michael Schenker ze svého „V“ vyloudit působí dnes opravdu nadčasově.
CD Walk on the Water, které je návratem staré sestavy včetně zmiňovaného Schenkera se nemusí stydět před svými staršími bratry ze sedmdesátých let. Album nemá slabé místo a i dvě znovu nahrané hitovky ze sedmdesátých let nevyznívají naprázdno jako vycpávka. Už první skladba Vás uzemní svou produkcí, kdy cítíte všechny nástroje pod kůží. Řízná a čitelná kytara je v dnešní době digitálních efektů už málo slyšet a jestli bych někomu chtěl vysvětlit co je to Hard rock, pak bych doporučil právě toto CD.


reagovat

V pětadevadesátém si na všechny pochybovače UFO vyšlápli pěkně zostra.

Walk on Water je báječná deska vyprodukovaná nejslavnější sestavou, jakou tato kapela mohla nabídnout. Vrátili se všichni, tak nějak bylo vše zlé zapomenuto a i ty nápady se dostavili.

Dalo se čekat, že UFO nebudou diktovat nějaký nový směr rockové hudby a tak jdou na věc po svém a nabízí šlapavé vypalovačky, (Pushed to the Limit, Knock, Knock), i typické UFO songy (A Self-Made Man, Darker Days).
Můj osobní favorit vězí ovšem ve skladbě "Stopped By A Bullet(Of Love)".

Mám z tohoto alba při každém poslechu radost. Hlavně z toho, jak se téměř mrtvá a opomíjená kapela dokáže vzepřít všem nástrahám a vydat album jako je toto.
Poklona až k zemi, pánové!

reagovat