Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 08.12.2011

UFO po deseti letech opět bez Schenkera, zato konečně nerozhádaní a v tvořivé náladě. To, co ve třiadevadesátém postavilo na nohy Deep Purple, zakusili s podobně obrozujícím výsledkem i Mogg a Way. Sólovou kytaru osedlala nová akvizice Vinnie Moore, její rytmickou souputnicí se opásal spolehlivý Raymond. Rodeo pomalu může začít...Jediným ze starých pardálů, který (zatím) odolal vábení druhý dech chytající kapely, zůstal bicman Andy Parker, takže za škopky se usadilo "zázračné dítě ještě zázračnějšího otce" Jason Bonham. A kapela spustila...

Tak kluci, teď to pořádně pohrnem, žádný pozvolný nájezdy, prostě nářez až na půdu, jasný? Kytarový dvanáctiválec v ůvodu přiváží nadupanou pecku When Daylight Goes to Town, brm brm...takovýhle otvírák posledním deskám se Schenkerem chyběl. Moore burácí i kvílivě sóluje, světla svítí, stěrače stírají. A ještě trošku přibrousíme, v Black Cold Coffee Moore vytahuje Vinnie stavidla a chrlí vodopád prstolamačské kytarové práce. Následné skladby The Wild One a Give It Up se nesou v majestátnějším duchu, ale ani ony v sobě nezapřou hutný kytarový spodek. V Call me opět přiložila ruku ke kytaře tvrdá dělnická pěst, která ale uměla pekelně dobře hrát. A zapomínat nesmíme ani na skřípavý Moogův vokál, ten dělá na skladbách minimálně z poloviny to, čím jsou - rockovou řezničinou v dobrém slova smyslu. Nicméně dovede i zklidnit a ulehčit zvukovodům oddaného posluchače pomalejší skladbou, jako jsou v tomto případě Slipping Away nebo The Spark That Is Us. Etérická Sympathy už si na baladu pouze hraje, vždy zničeho nic přijde drtivý nástup do refrénu, křehký zvrat a zase jen jako vánek lehounká melodie. Poslední vpravdě bombou musím nazvat skladbu Mr. Freeze - Moore tu stejně jako v dalších kouscích dovedně míchá elektrický a akustický zvuk do chutného strunného koktejlu a Moog? Na stará kolena tu zní skoro jako maestro Gillan, nebo možná ještě lépe. Bohužel, jednu chybu deská má - na konci moc šetřilo se s koulema. Baby Blue a Swallow by chtěly víc vygradovat, takhle deska jede div ne do ztracena, což je škoda.

Mlsný kocour ochutnával smetanu z dížky You Are Here a ještě teď si olizuje čumák od té dobroty. S martinem.b se v hodnocení shodnu, akorát to zaokrouhlím nahoru - na tohle se ve čtyřhvězdičkové škatulce vždycky nějaký to místečko najde.