UFO - You Are Here (2004)

Do řad UFO nastoupilo další z plejády kytarových es, aby předvedlo kvality a schopnost práce v kolektivu. Vinniemu Mooremu se to částečně povedlo, nicméně jeho hra v rámci písní této kapely mi přijde zbytečně složitá, zatěžkaná, jako by se do songů snažil nacpat co nejvíce riffů a tónů. Završil to bubeník Jason Bonham, který svou členitou hrou jakoby ještě více zbrzdil již tak většinu střednětempých kousků.

Ve výsledku vzniknul hodně zatěžkaný hard rock, určitě ne špatný, ale v kontextu tvorby kapely UFO mě osobně chybí určitý tah na bránu. Namátkou porovnávám s několika úvodními songy z nijak převratného alba Covenant, kde si cením úspornější a přímější hry A. Dunbara, který však svým výkonem žene a táhne kapelu kupředu. Rovněž Schenker jakoby ledabyle vymyslí a zahraje ústřední riff, sólo, riff a je hotovo.

Z desky You Are Here vyzdvihuji proto úvodní, riffovou Daylight Goes to Town a Give me Up, kde se mnou zmiňovaná negativa projevují nejméně, z pomalejších a komplikovanějších vyzdvihnu Mr.Freeze a The Wild One.
reagovat

Kapele Ufo se během společné kariéry podařil další husarský kousek. Za věčného potížistu Michaela Schnekera našla adekvátní náhradu a hned první deska You Are Here, dává snadno zapomenout na své dva nepodařené předchůdce. Producent Tommy Newton vytvořil pro kapelu nový, masivní soud, který se bude vázat právě ke kytaře novice Vinnie Moora, šestistrunného čarostřelce, se soukromou sbírkou nevýrazných kytarových alb. A přesto, že se může zdát, že člověk jeho kalibru by do tak velké a slavné kapely jako Ufo jsou zapadl těžko, opak je pravda.

Nové kolektivní působiště mu svědčí a ten své kvality může naplno prokázat zpoza svých melodií, riffů a jedinečného kytarového kouzlení, které až v blízkosti P. Mogga dostává ty správně naleštěná křídélka.

Začátek desky není kdovíjak slavný, ale nejpozději intenzivní, melodiemi a sólami napěchovaná The Wild One, ukáže potenciál znovuzrozených Ufo. Ještě lepší je úderná jízda Give It Up a Vinnieho kytarové umění prozáří odpočinkovou krásku Slipping Away. Následuje nátlaková The Spark That Is Us, ve které kytara kolem vás doslova protančí a Phil Moog ohromí svým temperamentem ve skladbách Sympathy a Mr. Freeze. Krásnou melodickou tečku učiní příjemná záležitost Swallow.

Deska You Are Here načíná plejádu skvělých alb s Vinnie Moorem. Hodnotím 4*, Ufo zplodili ještě plnokrevnější hříbátka.


reagovat

horyna @ 24.06.2017 07:32:28
Ufo s Moorem poslouchám velice rád a první tři alba mají vzestupnou tendenci. Schenker byl! (dnes se mi jeho sólovky nelíbí) formát a sedmdesátkové nahrávky jsou stejně kvalitní jako cokoliv od D. P., nebo L. Z. Ale po stránce lidské musí být dokonalá úleva, pracovat s člověkem vyrovnané povahy, jakou má Vinnie. Oř díky za připomenutí, dostal jsem chuť, některou z jejich společných prací okoštovat.

Snake @ 24.06.2017 08:16:52
oř : Sakrblé, "...šestistrunný čarostřelec, se soukromou sbírkou nevýrazných kytarových alb" ? Mě se jeho sólovky líbí, taková Time Odyssey aspiruje na jedno z mých vůbec nejoblíbenějších inštrumentálních alb, ale když to tak slyšíš...

Zajímavé je, že v druhé polovině recenze ho vlastně chválíš. Tedy Moore v UFO ano, sólově ne ?

oř @ 24.06.2017 09:48:11
to Snake: na konci jsi to vystihl přesně. Jeho sólové desky nejsou pro mě nikterak výrazné, ani inovativní. V Ufo se zdá, že má přistřižená křídla, ale jeho rozlet s kapelou nabral ten správný směr. Domnívám se, že tady se skutečně našel a pobyt v Ufo mu dokonale svědčí, čehož důkazem je jeho setrvání s Moogovou partou a vyrovnanost společné produkce.
Stačí si ty desky pořádně poslechnout a na Schenkera rychle zapomeneš.

Balů @ 24.06.2017 11:38:57
Album jsem si tenkrát koupil hlavně kvůli nástupu Jasona Bonhama na palubu UFO.
Deska je povedená a je tu i pěkná kytara.
Další alba jsem už nesledoval
Může mi někdo nějaké doporučit? Předem děkuji.

oř @ 24.06.2017 11:52:19
to Balů: na dalších deskách už J. Bonham sice nahraje, ale styl navrátilce Andyho Parkera je podobně energicky opojný. Doporučil bych ti především hned nástupce The Monkey Puzzle a bluesovou záležitost The Visitor. Album Seven Deadly se vrací k původnímu záměru hudby Ufo a je rockově zdravější. Laťku kvality nezhazuje ani poslední A Conspiracy Of Stars.
Jestli máš rád šťavnatý, kytarově barvitý hard rock, neznám lepší volbu.

Balů @ 24.06.2017 12:18:13
to oř: dík za info.
Teď toto album poslouchám a třetí track je jak z desky Phenomenon.

horyna @ 25.06.2017 09:03:23
Balů: pokud máš rád southernrock tak ti mohu vřele doporučit album Visitor a jestli rytmičtější hard, tak desku poslední.

Balů @ 25.06.2017 14:18:13
Pánové dík za info. Poslechl jsem Visitor a musím říci, je to mňamka.

UFO po deseti letech opět bez Schenkera, zato konečně nerozhádaní a v tvořivé náladě. To, co ve třiadevadesátém postavilo na nohy Deep Purple, zakusili s podobně obrozujícím výsledkem i Mogg a Way. Sólovou kytaru osedlala nová akvizice Vinnie Moore, její rytmickou souputnicí se opásal spolehlivý Raymond. Rodeo pomalu může začít...Jediným ze starých pardálů, který (zatím) odolal vábení druhý dech chytající kapely, zůstal bicman Andy Parker, takže za škopky se usadilo "zázračné dítě ještě zázračnějšího otce" Jason Bonham. A kapela spustila...

Tak kluci, teď to pořádně pohrnem, žádný pozvolný nájezdy, prostě nářez až na půdu, jasný? Kytarový dvanáctiválec v ůvodu přiváží nadupanou pecku When Daylight Goes to Town, brm brm...takovýhle otvírák posledním deskám se Schenkerem chyběl. Moore burácí i kvílivě sóluje, světla svítí, stěrače stírají. A ještě trošku přibrousíme, v Black Cold Coffee Moore vytahuje Vinnie stavidla a chrlí vodopád prstolamačské kytarové práce. Následné skladby The Wild One a Give It Up se nesou v majestátnějším duchu, ale ani ony v sobě nezapřou hutný kytarový spodek. V Call me opět přiložila ruku ke kytaře tvrdá dělnická pěst, která ale uměla pekelně dobře hrát. A zapomínat nesmíme ani na skřípavý Moogův vokál, ten dělá na skladbách minimálně z poloviny to, čím jsou - rockovou řezničinou v dobrém slova smyslu. Nicméně dovede i zklidnit a ulehčit zvukovodům oddaného posluchače pomalejší skladbou, jako jsou v tomto případě Slipping Away nebo The Spark That Is Us. Etérická Sympathy už si na baladu pouze hraje, vždy zničeho nic přijde drtivý nástup do refrénu, křehký zvrat a zase jen jako vánek lehounká melodie. Poslední vpravdě bombou musím nazvat skladbu Mr. Freeze - Moore tu stejně jako v dalších kouscích dovedně míchá elektrický a akustický zvuk do chutného strunného koktejlu a Moog? Na stará kolena tu zní skoro jako maestro Gillan, nebo možná ještě lépe. Bohužel, jednu chybu deská má - na konci moc šetřilo se s koulema. Baby Blue a Swallow by chtěly víc vygradovat, takhle deska jede div ne do ztracena, což je škoda.

Mlsný kocour ochutnával smetanu z dížky You Are Here a ještě teď si olizuje čumák od té dobroty. S martinem.b se v hodnocení shodnu, akorát to zaokrouhlím nahoru - na tohle se ve čtyřhvězdičkové škatulce vždycky nějaký to místečko najde.

reagovat

Když jsem se dozvěděl zprávu, že nováčkem na postu kytaristy UFO je Vinnie Moore, tak jsem se zhrozil. Znal jsem nějaká jeho sólová alba a tak jsem si začal představovat novou tvář UFO, jako doprovodné kapely tohoto kytarového ekvilibristy.
Jelikož na kytarových sólistech nijak neujíždím, moc jsem nečekal.

Naopak příchod Jasona Bonhama mě potěšil velice, i když jsem ho dosud znal pouze z jeho sólového alba MAD HATTER. Ale to jméno, tam musí být něco po otci.

Takhle živě znějící materiál, jsem nečekal ani v nejmenším.
Moore dokazuje, že umí pracovat i s takovou kapelou, jakou jsou UFO. Nijak se nepředvádí a to je velmi potěšující.

Ovšem Jason Bonham to je něco. Ten myslím "nakopl" kapelu ze všech nejvíc.
Ještě patrnější je to z live alba SHOWTIME, které bylo nahráno na turné k tomuto albu.

YOU ARE HERE je o čisté radosti z hraní. Nejsou tam hity, ale v tomto případě netřeba hitů.

Poprvé budu hvězdy půlit. Na tři a půl...
reagovat