Akana - @ 01.06.2011 | #

V kontextu Stingovy tvorby slušné ale nikoli zázračné album. Jednoznačným tahákem je Desert Rose, kde spojení orientální melodiky s popem vyšlo náramně dobře, povedla se ještě třeba A Thousand Years, Ghost Story nebo titulní singlovka. Jinak všechno, co tu slyšíme, už od Stinga dobře známe (a často líp): najazzlé nálady, folková balada, gospelové ohlasy, countryový ústřel. Patrná je snaha o moderní zvuk, zatím ale nenahrazuje kvalitu písní jako se to stalo na následující Sacred Love. 80%

Petr Gratias @ 02.06.2011 08:16:28 | #
Vlastně jsem pořád čekal, kdy se objeví nějaká recenze na Stinga a už jsem se dočkal....
Ztotožním se s Filozofem. Přiznám se, že Sting není můj šálek čaje. Police se mi nelíbili pro tu pop-reggae-new wave orientaci (to je moje zatížení). Stuart Copeland a Andy Summers dokázali hrát jiné a zajímavé věci v jiných žánrech.
Nijak zvlášť jsem nepřilnul ani k Peterovi Gabrielovi osmdesátých let. Ta hranice mezi jeho pojetím rocku a popu byla tak těsná, že mě to odrazovalo. Phil Collins, to ovšem byla už prachsprostá podbízivá sirupovitá a napomádovaná pop-music. Dodnes jsem nepochopil, proč tak vynikající bubeník artrockových Genesis a jazzrockových Brand X udělal takový obrat o třistašedesát stupňů (!!??)
Ještě ke Stingovi - viděl jsem ho vystupovat v televizi na Vánoce se smíšeným hudebním tělesem a cítil jsem velkou muzikalitu a jeho pokoru před typem zvláštní world music, ale zase jsem nebyl tak "ohromen", abych si to koupil a nadále se tím obklopoval.
Co se mi ale opravdu líbilo... před mnoha lety jsem viděl thriller LEON s Jeanem Renem a Natalii Portmanovou (asi ho všichni znáte) a na závěr filmu, když malá Portmanová v zahradě ústavu sází do hlíny velký květináč (vzpomínku na svého zabitého kamaráda), tak pod touto scénou a závěrečnými titulky hraje skladba SHAPE OF MY HEART. Krásná tklivá balada s akustickou kytarou a subtilním doprovodem. Hrozně se mi líbila. Pocítil jsem u ni stejné vibrace, jako mám při baladě FROM THE BEGINNING od Grega Lakea (ELP).....
Jinak ale ta osmdesátá léta vnímám jako hodně uhlazená, synthipopová... a metalová a to já nemusím.
Vadilo mě, že najednou bývalé máničky vypadají jako kluci, nehrající kapitáni se seriózními účesy, ležerní strojeně pozitivní a pak ta móda těch mrkváčů, ježků, kecek a hrozičů se zapalovači....J8 vím, že to jsou nehudební záležitosti, ale ani hudba samotná mě v téhle dekádě nebrala (až na pár čestných výjimek). Ze šedesátých a sedmdesátých letech bylo pořád co vybírat a doobjevovat a tak jsem se k osmdesátým letům postavil zády...