Sting - Brand New Day (1999)

05.03.2019 Danny | #

Sting natočil mnohem lepší album než předchozí Mercury Falling. A řadu věcí ve svém hudebním pojetí změnil. To podstatné a slyšitelné je dáno novou postavou producenta; pokud tuto roli do minulého alba plnil hvězdný Hugh Padgham, tady se objevuje Kipper. A proto přibylo mašinek, sekvenceru a programovaných pasáží včetně bicích. Nic nebylo ponecháno náhodě a vznikla ohromující kolekce, trpící ale zřetelným neduhem: je přeprodukovaná. O starších Stingových albech jsme říkali, že jsou pestrá, pro toto mě napadá jiné označení - slepenec. Různé vlivy jsou naplácané na sebe, aniž by se je tvůrci snažili na některých místech smysluplně propojit a prolnout. Nejbizarnější je z tohoto hlediska píseň Fill Her Up, zpočátku další nevýrazný country popěvek ve Stingově repertoáru se steel kytarou a hostujícím Jamesem Taylorem. Nevýrazná melodie a celkově jalová skladba po dvou minutách totálně změní hudební kulisy a do sterilního šera přináší podstatně víc světla - country nejdříve vystřídá výborný gospelový pěvecký sbor, zpočátku zdrženlivý a subtilní, který se později nechá strhnout svižnou instrumentální jízdou, aby nakonec ustoupil ostinátnímu jazzovému finále, velmi soustředěnému a příhodnému. Kéž by v tomto duchu bylo celé album.

Album asi nejvíce proslavila skladba Desert Rose, ve které hostuje zpěvák Cheb Mami, a vůbec to není špatná věc. Její dvoutónová melodie mohla být ale mnohem členitější, pak by šlo o naprostou bombu, ale není tomu tak a Stingův fígl, kdy pod stále stejnou melodií mění harmonickou základnu, už tady moc nefunguje, to už použil u velkých pecek The Police: u So Lonely; Roxanne i u Can't Stand Losing You. Stejným neduhem trpí i úvodní A Thousand Years, její dvoutónová melodie je tady navíc konfrontována s bezmála šestiminutovou plochou a subtilní popěvek tohoto typu tady nemá šanci uspět. Producentský rámec etno ambientu v souvislosti se Stingem nedává dost dobře smysl. Přitom stačilo melodii více rozvinout a najít s instrumentací více styčných ploch, Sting tohle umí.

Stingova tvorba tady navíc naráží na mantinely sebe sama, tedy toho, co už sám Sting použil. Koncept skladby Big Lie Small World už se na minulých albech několikrát objevil, není to ale špatná skladba. A navíc se tu zásadně prosazuje trumpetista Chris Botti, který nahrávku ze šedi zvedá do vyšších pater. A není to zdaleka naposled, jeho přínos je tu zcela zásadní. Stingova rozpolcenost, zda hit, nebo plnokrevnou skladbu, naplno ukazuje After The Rain Has Fallen. Ve slokách je to velmi zajímavá a promyšlená skladba, v refrénech zbytečně vstřícná hudební plocha bez napětí a prvku překvapení.

Divnou jízdou je i Perfect Love... Gone Wrong a ani tady nejde o veskrze špatnou věc. Skvělý je tu opět Chris Botti a na něm hudební konstrukce stojí. Jazz a k němu přilepený francouzský rap je tu opět divným slepencem, tohle Sting ale ustál. Tomorrow We'll See je už ale moc šablonovitá a ve svém neustálém opakování hlavního tématu ztrácí sílu. Těsně před finále se nám zjevuje Ghost Story, melodie ohlodaná až na kost podobně jako Valparaiso, což byla skladba z předchozího alba. A paradoxně nemá její sílu, je ale zpracovaná lépe a úplně během své expozice rozkvete, přestože tady Stingovy hrátky s rytmem a metrem nedávají úplně smysl a píseň rozbíjejí. Na konci nás čeká titulní píseň, Stevie Wonder s harmonikou a vlastně dobrá skladba, plná zajímavých míst, přestože nemá sílu starších věcí.

Je mi jasné, že už je Sting z prvních alb dávnou minulostí, tohle album ale není vůbec špatné.
reagovat

02.06.2011 Hikoki | #

Tak vidím, že musím se svou troškou do mlýna. Sting je pro mě naprosto srovnatelný s P.Gabrielem, pokud jde o to, jak se dokázal postupně oprostit a osamostatnit od ´rodné´ superkapely, v jeho případě od Police, které jsem miloval. The Police a Pražský Výběr u nás byly pro mě počátkem 80 let vzpruhou a zjevením na jinak podivně vyčpělé a popizující se hudební scéně.
Jeho první CD jsem vnímal jaksi z povzdálí a z ostychem, protože jazz nebývával mým šálkem čajem. Výrazně mě jeho sólová tvorba začala oslovovat až po vydání ponuré, ale fascinující The Soul Cages v r. 1991, a mého soukromého vrcholu dosáhla s Mercury Falling z r. 1996. O rok později jsem měl zatím jedinou, a možná poslední možnost vidět Stinga naživo v Praze. A můžu říct, že lepší zážitek z koncertu jsem dosud neměl.
Následující alba, respektive vybrané,a rádii obehrávané skladby z nich, se mi už jevila maličko komerčněji zaměřená
a neoslovila mě tolik.
Každopádně pro mě vždycky byl Sting Pan skladatel, baskytarista, a zpěvák, kterých je na světě pomálu.

reagovat

Hikoki @ 03.06.2011 06:42:27
Sorry, měla to být reakce na níže probíhající diskuzi.

01.06.2011 Akana | #

V kontextu Stingovy tvorby slušné ale nikoli zázračné album. Jednoznačným tahákem je Desert Rose, kde spojení orientální melodiky s popem vyšlo náramně dobře, povedla se ještě třeba A Thousand Years, Ghost Story nebo titulní singlovka. Jinak všechno, co tu slyšíme, už od Stinga dobře známe (a často líp): najazzlé nálady, folková balada, gospelové ohlasy, countryový ústřel. Patrná je snaha o moderní zvuk, zatím ale nenahrazuje kvalitu písní jako se to stalo na následující Sacred Love. 80%
reagovat

PaloM @ 01.06.2011 17:01:09
Mám pocit, že Sting zablúdil na Progboard omylom :-)

adam @ 01.06.2011 17:23:35
tak ale ked tu je olympic, barina, rolling stones, mayall.....

PaloM @ 01.06.2011 17:37:04
ale však ma neber tak vážne :-) Už sme to preberali, to nikto nedokáže stanoviť hranicu, ja som veľmi tolerantný.

Zdeněk @ 01.06.2011 19:18:13
No to jsi mne Palo překvapil.

PaloM @ 02.06.2011 03:38:33
Zdeněk, nepáči sa mi sólo diskografia Stinga. Police je iné kafé, tých mám komplet a mám ich veľmi rád. Mal som požičané od kamaráta prvé 2 štúdiovky Stinga plus výber Fields of gold. Okrem Anglična v New Yorku ma nič nezaujalo a dosť som sa snažil. Pre moje uši hrá akýsi čudný pop šmrncnutý jazzom a do toho mi jeho hlas nesedí. Skrátka, aj keď je považovaný za veľkú osobnosť, mňa proste minul a na Progboarde ma veľmi málo recenzií. A keď ho tu ľudia chceli mať, tak si ho vložili a mne to nevadí.

luk63 @ 02.06.2011 05:14:48
Také Stinga nemusím, z bývalých Police poslouchám Andy Summerse.

Filozof @ 02.06.2011 06:52:50
Také Stinga (a Gabriela, Collinse a podobné víceméněpop hvězdy) nemusím. Ale - jak už jsem psal jinde, zrovna toto album mi přijde docela dobré.

Zdeněk @ 02.06.2011 07:12:08
ad PaloM: nevím, zda jsi poslouchal celá alba The Dream Of Blue Turtles, Nothing Like Sun ev. Mercury Falling. Pokud ne, zkus to. Tady mne totiž Sting doslova dostal. Tady jde o čisté muzikantství.K The Police rozhodně tak pozitivní vztah nemám.
ad Filozof: myslím, že není vůbec možné solovou tvorbu Stinga a Petera Gabriela srovnávat s Collinsem. Collins to je opravdu čistý pop.
Sting a Gabriel je něco víc.

Petr Gratias @ 02.06.2011 08:16:28
Vlastně jsem pořád čekal, kdy se objeví nějaká recenze na Stinga a už jsem se dočkal....
Ztotožním se s Filozofem. Přiznám se, že Sting není můj šálek čaje. Police se mi nelíbili pro tu pop-reggae-new wave orientaci (to je moje zatížení). Stuart Copeland a Andy Summers dokázali hrát jiné a zajímavé věci v jiných žánrech.
Nijak zvlášť jsem nepřilnul ani k Peterovi Gabrielovi osmdesátých let. Ta hranice mezi jeho pojetím rocku a popu byla tak těsná, že mě to odrazovalo. Phil Collins, to ovšem byla už prachsprostá podbízivá sirupovitá a napomádovaná pop-music. Dodnes jsem nepochopil, proč tak vynikající bubeník artrockových Genesis a jazzrockových Brand X udělal takový obrat o třistašedesát stupňů (!!??)
Ještě ke Stingovi - viděl jsem ho vystupovat v televizi na Vánoce se smíšeným hudebním tělesem a cítil jsem velkou muzikalitu a jeho pokoru před typem zvláštní world music, ale zase jsem nebyl tak "ohromen", abych si to koupil a nadále se tím obklopoval.
Co se mi ale opravdu líbilo... před mnoha lety jsem viděl thriller LEON s Jeanem Renem a Natalii Portmanovou (asi ho všichni znáte) a na závěr filmu, když malá Portmanová v zahradě ústavu sází do hlíny velký květináč (vzpomínku na svého zabitého kamaráda), tak pod touto scénou a závěrečnými titulky hraje skladba SHAPE OF MY HEART. Krásná tklivá balada s akustickou kytarou a subtilním doprovodem. Hrozně se mi líbila. Pocítil jsem u ni stejné vibrace, jako mám při baladě FROM THE BEGINNING od Grega Lakea (ELP).....
Jinak ale ta osmdesátá léta vnímám jako hodně uhlazená, synthipopová... a metalová a to já nemusím.
Vadilo mě, že najednou bývalé máničky vypadají jako kluci, nehrající kapitáni se seriózními účesy, ležerní strojeně pozitivní a pak ta móda těch mrkváčů, ježků, kecek a hrozičů se zapalovači....J8 vím, že to jsou nehudební záležitosti, ale ani hudba samotná mě v téhle dekádě nebrala (až na pár čestných výjimek). Ze šedesátých a sedmdesátých letech bylo pořád co vybírat a doobjevovat a tak jsem se k osmdesátým letům postavil zády...

PaloM @ 02.06.2011 09:45:23
Nemám zásadné výhrady voči žiadnej dekáde v hudbe. S výraznejšou kritikou voči 80. rokom som sa stretol až tu na Progboarde. V porovnaní s koncom 60. a 70. rokmi dokážem pochopiť a vnímam rozdiely v prístupe. Metal som začal počúvať až zhruba od vydania čierneho albumu Metallica, a až potom aj iné skupiny spätne. Takže davové nadšenie a vonkajšie sprievodné javy ma obišli, zaujíma ma čisto muzika. A tak som si obľúbil dnes už "klasické" metalové skupiny. Sting, Gabriel a Collins hrajú (hrali) kvalitný pop a vážim si ich. Stinga "nemusím" a tých ďalších dvoch "môžem". Na pohŕdanie či zatracovanie hviezd popu mám úplne iných kandidátov. Collinsa obdivujem pre jeho univerzálnosť a schopnosť napísať melodické hity, výhrady mám voči jeho posledným niekoľkým albumom.

mikepis @ 02.06.2011 09:54:45
mam rovnaky nazor.

je ocividne, ze ked bol niekto 16-20 rocny v 60-tych rokoch, resp. 70-tych rokoch a iny mal tento vek v 80-tych rokoch, jeho hudobny vkus je tym poznaceny na cely zivot s tendenciou vyzdvihovat prave to obdobie. A trochu zaznavat, co prislo po nom alebo nerozumiet tomu, co bolo predtym.

PaloM @ 02.06.2011 10:00:34
mikepis, to je pravda, tak to často je. My sme ale fajnšmekri, čoby sme ohŕňali nos - zlížeme si z každej dekády smotánku, nie ?

Voytus @ 02.06.2011 10:27:31
Osobně mám Stinga i The Police hodně v oblibě - tu kapelu samozřejmě více. Ale pokud jde o kvalitní pop, navíc s různými příměsemi, pak je Sting parádní volba. Rozhodně mě baví jeho hlas a projev. Takový živák All This Time (2001), kde hraje své hity především v jazzových úpravách, to už je i pro muzikanta dostatečně zajímavá záležitost. Vedle hvězd popové scény se často objevují ti nejlepší hráči z jiných žánrů a jedině tak může vznikat ta zvláštní world music.
Co se týče Gabriela a Collinse, tak toho prvního mám rád i sólově. Toho druhého hlavně za bicími v Genesis, přičemž u nich končím rokem 1980 a albem Duke. Sem tam se něco dobrého najde i na dalších albech, ale to jsou vyjímky.

Zdeněk @ 02.06.2011 16:26:57
ad Petr Gratias: ten pocit z muziky a módy 80.let jsem měl naprosto stejný a najednou se v r.1987 objevilo Stingovo album Nothing Like Sun - muzika bývalého člena The Police ovlivněná jazzem a nahraná spolu s jazzovými veličinami. Můj první pocit byl, že se opět po letech prosadila kvalita.Až potom jsem objevil album The Dream Of Blue Turtles s výbornou
The Moon Over Bourbon Street, dle mého názoru ještě lepší než Englishman In New York.

Filozof @ 03.06.2011 19:30:34
Mikepis
Hm... vyrůstal jsem v 80s a nikdy jsem je hudebně nesnášel. Nějak Ti do Tvé teorie nepasuji... :-)

PaloM @ 03.06.2011 20:15:27
Filozof, zrejme si chcel povedať, že "vždy" si 80. roky hudobne neznášal... ? To nikdy nepochopím, ako sa dá vylúčiť zo záujmu práve nejaká dekáda. Vždy som si myslel, že sa dá vylúčiť nejaký hudobný žáner, móda v obliekaní, výtvarný štýl, a tie nemusia byť viazané na krátky časový úsek. Aj v 80. mali Springsteen i Cure výborné albumy.

hejkal @ 04.06.2011 06:26:34
80. roky sú jedinečné a hodné zapamätania, verím, že takmer všetko, čo sa týka umenia tej doby stojí za to vystavovať v múzeách, pretože niečo také sa len tak nevidí a (dúfam), už ani dlho nezopakuje. Tých pár omylov, ktoré sa podarili (lebo paušálne nemôže byť všetko zlé), im na "kráse" neuberá. :)

adam @ 04.06.2011 09:13:51
alebo jednym dychom sa da povedat ze 80 te roky boli posledne co mali svoj specificky styl....

mikepis @ 04.06.2011 12:30:45
filozof

tvoje vyrastanie v 80tych rokoch - sa mi nejako nechce verit. nemylis si desatrocie? :-)

zhrozenie z hudby 80tych rokov, ktore tu trci z kazdeho druheho prispevku, zacina byt celkom zabavne.

adam @ 04.06.2011 17:29:49
ja si myslim ze hudba 80 rokov mala svoju vlastnu tvar, co sa neda povedat o 90 a 00.... skratka od konca 80tych rokov sa uz len opakuje. skoda.

mikepis @ 04.06.2011 18:15:42
hej, myslim si to iste.

80te roky boli specificke a po par taktoch lahko rozpoznatelne, co s hudbou 90-tych rokov a po 2000 tak lahko nejde.

Bolo to hlavne technologiou syntakov a bicich pristupnou v 80-tych rokoch. naechovane a gatovane bicie. 90% syntakov boli rolandy a DX7 a vsetci klavesisti pouzivali tie iste tovarenske presety, co davalo tej hudbe taky zvlastny unifikovany smrnc.

K tomu stadionove melodie a americky AOR. Vsetko znelo podobne - ci to bolo Toto alebo Emerson Lake and Powell...

Mnohi tu hudbu nemozu vystat, no pre mna ma vecne caro. Hoci aj mne znie uz trochu archaicky a prezito.

Óin @ 05.06.2011 08:17:44
>> odkaz

Filozof @ 06.06.2011 09:09:50
PaloM
"...nepochopím, ako sa dá vylúčiť zo záujmu práve nejaká dekáda..."

To je jednoduché. Ona se vyloučí sama. Prostě 99,5 % její hudby danému člověku nesedí. A naopak u jiných dekád má velmi vysokou pravděpodobnost, že puštěné naslepo cokoliv bude jeho šálek čaje. Prostě to tak je, ale tady je to snad normální - obecně jsme tu milovníci starého rocku, nebo ne?

Filozof @ 06.06.2011 09:14:27
Mikepis
hele, teď si nejsem jistej. Volal jsem mamince, ale nebere to. Tak počkej, dám vědět až najdu občanku. Tam někde, tuším, je rok narození a z toho by se nějak mělo dát o vyrůstání odvodit... :-))
Ale konkrétně u mne nejsou pozdější roky o nic lepší. V 80's, 90's i 00's se najde pár výjimek, které se mi líbí, ale jinak je to pro mne šumák. Prostě jsem klasický milovník staré muziky. Celkem normální druh. :-) Rozhodně lepší, než opačně.

Mirek Kostlivý @ 07.06.2011 12:23:15
Mně taky Sting tady nevadí, protože ho neposlouchám, a když zní v rádiu, tak ty jeho dokola hrané "hity" vypínám. Ale mám-li to zlehčit, obávám se, že tu brzo bude zařazen i Gott, Laufer, Bobek, Přenosilová, kteří taky hráli s Olympicem /podobně jako Sting u Police/. Nic proti nim, Karel Gott okolo roku 1965 byl můj velký oblíbenec :-).

PaloM @ 07.06.2011 14:00:29
Celkom pekná diskusia, páči sa mi.
Mirek: ak sa tak začne diať, tak pri všetkej úcte prejavím časť zlých vlastností, ktoré mi tu boli prisúdené :-)

Zdeněk @ 07.06.2011 14:00:34
Pokud to měl být vtip, moc se nepovedl