Sting / Brand New Day (1999)

Tak vidím, že musím se svou troškou do mlýna. Sting je pro mě naprosto srovnatelný s P.Gabrielem, pokud jde o to, jak se dokázal postupně oprostit a osamostatnit od ´rodné´ superkapely, v jeho případě od Police, které jsem miloval. The Police a Pražský Výběr u nás byly pro mě počátkem 80 let vzpruhou a zjevením na jinak podivně vyčpělé a popizující se hudební scéně.
Jeho první CD jsem vnímal jaksi z povzdálí a z ostychem, protože jazz nebývával mým šálkem čajem. Výrazně mě jeho sólová tvorba začala oslovovat až po vydání ponuré, ale fascinující The Soul Cages v r. 1991, a mého soukromého vrcholu dosáhla s Mercury Falling z r. 1996. O rok později jsem měl zatím jedinou, a možná poslední možnost vidět Stinga naživo v Praze. A můžu říct, že lepší zážitek z koncertu jsem dosud neměl.
Následující alba, respektive vybrané,a rádii obehrávané skladby z nich, se mi už jevila maličko komerčněji zaměřená
a neoslovila mě tolik.
Každopádně pro mě vždycky byl Sting Pan skladatel, baskytarista, a zpěvák, kterých je na světě pomálu.

» ostatní recenze alba Sting - Brand New Day
» popis a diskografie skupiny Sting