Reakce na recenzi:

northman - @ 02.03.2020

Plastic People Of The Universe, skupina, která zazářila na 2.beatovém festivalu a potom se z ní stala naše nejznámější undergroundová kapela. Všichni ji chtěli vidět, ale bolševik dělal všechno, aby se tak nestalo. Jejich desky byly většinou nahrávány živě na první dobrou a vyšly v kompletu až po revoluci. Některá alba vyšla v zahraničí v nakladatelství Boží mlýn, které založil bývalý člen skupiny Paul Robert Wilson. Tato deska nahraná na hradě Houska vyšla ve Francii, součástí rozkládacího alba je i obsáhlý sešit s historií skupiny. Mám ve sbírce tuhle desku v několika podobách původní vydání na vinylu, CD z nakladatelství Levné knihy a SACD, které má celkem dokonalý zvuk.

Všechny verze začínají skladbou Dvacet, celkem krátký poměrně tvrdý popěvek se známým textem. Zácpa má dokonalý text a Vratislav Brabenec tu dokazuje, že je výborný hráč na dechové nástroje. Po Toxikách, kde se Mejla vyznává ze svého vztahu k toxikuům, následuje pro mě jejich nejlepší skladba z této desky Magické noci, tuhle skladbu hrál Mejla i s Půlnocí. Repetitivní riff a v téhle skladbě je možná nejblíže Velvet Underground. M.G.M. (Metro Goldwyn Mayer) je stylizovaný řev lva ze známého loga americké společnosti. Další vynikající skladba je Podivuhodný mandarin s zajímavým textem. Ve Spofa blues vyjmenovává Mejla všechna možná sedativa. Vinyl končí skladbou Jó-to se ti to spí, co následuje je v podstatě vinyl s názvem Francovka, který vyšel na kompletu vydaném firmou Globus. Mám hodně rád skladbu Apokalyptickej pták i Píseň brance. Všechny skladby na desce jsou hodně tvrdé a skupina dokazuje, že kdyby měla možnosti jako konformní skupiny, tak patří k nejlepším.

Jedno z nejlepších alb skupiny, které má pro mě světovou úroveň . Hodnocení jednoznačné pět hvězdiček.