Mirek Kostlivý - @ 19.09.2007 | #

Jedná se o zásadní album čs. rockové historie. Album srovnatelné a svým významem přesahující taková alba, jakými jsou Kuře v hodinkách nebo Zvoňte zvonky.
Nahrávka vznikla v prosinci 1974 na hradě Houska, kde byl správcem depozitáře Svatopluk Karásek. Nejedná se ve své podstatě o klasickou studiovou nahrávku, neboť se nahrávalo živě, bez playbacků.
Těžko se dá nahrávce vytýkat zvuková kvalita, neboť původní originální kompletní nahrávka byla při domovní prohlídce v roce 1976 zabavena, a záznam pak byl úředně smazán. Také samotné nahrávání neprobíhalo zrovna v idylických podmínkách, na hradě byla zima a zatopit se pořádně nedalo.
Ale technická kvalita je naprosto nedůležitá proti konečnému výsledku, a tím je souznění hudby Milana Hlavsy s texty o generaci staršího Egona Bondyho.
Výsledkem jsou skladby, jež vypadají, jako by byly v těch dusných 50. letech psány pro ta léta sedmdesátá, normalizační.
Na původní desku se sice nedostala nejstarší "Bondyovka" - skladba Francovka, ale ostatní skladby už byly v repertoáru kapely a hrály se na koncertech v roce 1973 a 1974. Deska vyšla až na podzim roku 1978 zásluhou bývalého zpěváka Plastic People Paula Wilsona, v roce 1977 vyhoštěného zpět do Kanady.
Mám-li vyzdvihnout jednu ze skladeb alba, je to skladba Magické noci. Začátek je uvozen zvukem prvního elektronického nástroje - thereminu, ke kterému se přidá ve své jednoduchosti geniální riff baskytary společně s "magickým" zpěvem Milana Hlavsy. Přidávají se housle Jiřího Kabeše a klavifon Josefa Janíčka. Skladba graduje se stále stejným riffem, v závěru opět slyšíme zvuk thereminu.
Když jsem si tuto desku poprvé nahrál na pásek někdy na přelomu let 1978/79, tak jsem netušil, že ani po třiceti letech neztratí nic na své kvalitě. Naopak zraje jako víno.
Vzorem "Plastiků" byli kdysi Velvet Underground. Málokdy se stane, aby žák překonal svého učitele. Hlavsovy se touto deskou podařilo. Oba již nežijící autoři vytvořili mistrovské dílo a zásadní album nejenom naší rockové historie.

MEK @ 19.09.2007 12:03:07 | #
Rád bych jen podotkl, že jsem velký fanda PPU (v období 1969 až 1986). A musím zmínit něco k těm inspiracím. Hlavsa miloval Velvety a to, co jej asi ovlivnilo nejvíc, byla skutečnost, že Velveti měli nadstavbu v podobě poezie a jasně trčícího sdělení (třeba narozdíl od Rolling stones, aby to bylo pochopeno) a vůbec nevadilo, že bubenice a kytarista neumějí moc hrát, a znamenalo to, že můžou volně improvizovat, aniž by byli nabušenými jazzmany. Tuto touhu pak u Hlavsy ještě posílilo setkání s divokou kapelou Aktual, věnující se divokým kakofoniím programově. Jinak onen geniální riff z Magických nocí je přesně okopírovaný z desky Freak out od Franka Zappy (hlavsa takhle kopíroval třeba i E. Varése, a když si poslechnete řekněme desku Drama of Exile od jeho oblíbené Nico, jasně tam uslyšíte píseň - předobraz následné Mejlovi skladby Šel pro krev z alba Hovězí porážka) jen je hraný o trošku pomaleji. Zmínku o tom, jak Hlavsa zbožňoval Cpt. Beefhearta, zase najdete v kronice otištěné v cd kapely Bílé světlo (Guerilla records), jejímž členem byl původní bubeník PPU Pavel ´Eman´ Zeman. Ale nutno dodat - Hlavsa byl geniální skladatel a jeho práce je obrovská a magická.