Reakce na recenzi:

horyna - @ 20.03.2016

Když pominu první tři alba, jako ne příliš inovativní a konec kariéry v osmdesátých letech, kdy to bylo s Philipem Lynottem jako na houpačce, vychází mi soubor naprosto jedinečných alb skvělé a originální party výborných muzikantů.
Ono už album Vagabonds...mělo několik světlých momentů, ale teprve od chvíle kdy v kapele získali agažmá hned dva kytaristé Gorgam s Robertsonem, začla tahle parta kolem excentrického ira sypat jedno skvělé albumm za druhým. Zbožňuji je dá se říci všechna, pro dnešní poslech / recenzi vybral jsem hned to první, pro mne naprosto speciální a odlišující se od ostatních, především svým stylovo-žánrovým pojetím.

Album na mne vyzařuje zvláštní, melancholicky zádumčivou atmosférou. Je to dáno především orientací skladeb komponvaných více pro klasickou kytaru, použitím většího množství baladických momentů a také absencí ráznějších vypalovaček. Deskou se táhne ona zmíněná melancholická nit, tu barově laděná ve skladbách- Night Life, Frankie Carroll, Dear Heart- kde navíc vypomáhají smyčce, pro maximální docílení smutné nálady. Irské popěvky a melodie vystrkují růžky v Still in Love with You a Philomena. Náramně příjemné motivy na španělky znějí v úvodní She Knowns a na plyn se sešlápne v třetí It's Only Money. Pro vděčné posluchače je zde připravena ještě krátká roztomilá instrumentálka Banshee.

S Night Life se ocitají Thin Lizzy na druhém startu své kariéry, nutno podotknout že invence souboru si podává ruce s profesionálním přistupem muzikantů a velkou chutí něco dokázat.