Reakce na recenzi:

john l - @ 12.05.2017

Když si chci vytvořit příjemné hudební menu, jednou z jistot po které sáhnu je kapela Thin Lizzy. Pominu li první nevýrazná alba, od desky Nightlife je to přehlídka profesorského rocku a desku Johnny the Fox řadím na čelní pozice, dokonce ji mám raděj, než tolik propíraný Jailbreak. Vím že není bez škraloupu, ale mě dělá její poslech velkou radost.

K těm škraloupům: rozjezd je tuctový, pomalý a nevýrazný, první dvojice vyjimečná opravdu není, ale třetí Borderline je výborná balada a hned po ní, píseň Don't Believe a Word (existuje i její cover, od dnes už úplně zapomenutého projektu lidí z Armored Saint s názvem Life After Death, to jen na okraj)patří mezi moje nejoblíbenější nejen z této desky, ale tvorby T. L. všeobecně. Ve spleti jemné melodiky se moje tělo patřičně rozkmitá a vybruje až po závěrečnou Boogie Woogie Dance. Především na druhé straně lp jsou skvosty v čele s překrásnou Lennonovkou Sweet Marie.

Pohodička, uvolnění, nenucenost a metrák líbezných melodií od dvojice pádelníků Gorham/Robertson a začmoudlý Lynottův vokál navrch, to jsou Thin Lizzy těsně pod vrcholkem.
Půl hvězdy dolů za nemastný začátek, ale rád zaokroulím hore ve jménu oblíbeného lišáka.