Thin Lizzy - Black Rose: A Rock Legend (1979)
Reakce na recenzi:

Thin Lizzy patří k mým nejmilejším uskupením ze sedmé dekády, čiší z nich jednoduchost (neplést s vlezlou kolovrátkovitostí), upřímnost, velký smysl pro melodie i kouzlo osobitosti, to vše vzešlo z hard rockových tradic předešlých let a jako bonus navíc byl přímíchán irský, keltsko-folkový nádych. Vakuový kytarový prostor zaplnil kamarád a profesionál z nejpovolanějších, Gary Moore a společně se Scottem Gorhamem naplnil nůši dalšími překrásnými melodiemi a zavzdal tak příčinu, ke vzniku kultovního pomníku v katalogu těchto jedinečných Irů.
Myslím, že můžu s určitostí napsat, co skladba, to hit. Album se mě zkrátka líbí, působí uvolněně a poslouchá se dočista zlehounka. Vlítneme do něj prchavými melodiemi Do Anything You Want to, pokračuje Toughest Street in Town, má oblíbená v reggae stylu S & M (ta precizní baskytara), Waiting for an Alibi často hraná v rádiích, ale ohraná, nebo snad podlézavá mě nepřijde ani v náhodou. Dál máme smyslně baladickou Sarah s použitím harmoniky a šestá je Got to Give it Up další perfektní číslo s vícehlasy. Malinko zrychlí Get Out of Here, aby romanťárna With Love ukrojila kousky touhy z dívčích srdcí. Vše ukončí tradicionál Roisin Dubh (Black Rose).
Voytus @ 30.08.2016 09:00:30 | #
Á, další fanda této party! Jen bych dodal, že pokud jde o "keltské" prvky, tak nejvíc jsou u Thin Lizzy patrné na prvních dvou albech, pak už se skupina poohlíží jinde, na Nightlife po soulu (a pošilhává i po hard rocku), sem tam problesknou funkové rytmy (že ale Brian Downey válí, co? Vždycky mi přišel takovej nedoceněnej mezi všema těma Paicema, Bonhamama a třeba Powellama), přitvrzuje postupně na Fighting, pak teprve následuje série rockových alb, alespoň pro mě završená právě tady, pak už chlapi směřují k měkčí verzi metalu (s čímž samozřejmě nemusí každý souhlasit, třeba to tam slyším jenom já). A ještě jeden rejp: S&M je ovlivněná právě tím funkem, reggae se hraje jinak, nejčastěji s přehozenou lehkou a těžkou dobou, což znamená, že se kopák nehraje na první, ale na druhou dobu, viz, alespoň v té populární scéně, třeba The Police, ale ani u nich to není pravidlem.