john l - @ 29.08.2016 | #

Thin Lizzy patří k mým nejmilejším uskupením ze sedmé dekády, čiší z nich jednoduchost (neplést s vlezlou kolovrátkovitostí), upřímnost, velký smysl pro melodie i kouzlo osobitosti, to vše vzešlo z hard rockových tradic předešlých let a jako bonus navíc byl přímíchán irský, keltsko-folkový nádych. Vakuový kytarový prostor zaplnil kamarád a profesionál z nejpovolanějších, Gary Moore a společně se Scottem Gorhamem naplnil nůši dalšími překrásnými melodiemi a zavzdal tak příčinu, ke vzniku kultovního pomníku v katalogu těchto jedinečných Irů.

Myslím, že můžu s určitostí napsat, co skladba, to hit. Album se mě zkrátka líbí, působí uvolněně a poslouchá se dočista zlehounka. Vlítneme do něj prchavými melodiemi Do Anything You Want to, pokračuje Toughest Street in Town, má oblíbená v reggae stylu S & M (ta precizní baskytara), Waiting for an Alibi často hraná v rádiích, ale ohraná, nebo snad podlézavá mě nepřijde ani v náhodou. Dál máme smyslně baladickou Sarah s použitím harmoniky a šestá je Got to Give it Up další perfektní číslo s vícehlasy. Malinko zrychlí Get Out of Here, aby romanťárna With Love ukrojila kousky touhy z dívčích srdcí. Vše ukončí tradicionál Roisin Dubh (Black Rose).

Voytus @ 30.08.2016 13:47:25 | #
Black Star Riders beru jako zdařilé pokračování, Ricky Warwick si slušně osvojil Lynottův pěvecký styl a je i solidní textař. Navíc klobouk dolů, že do toho šli pod novým jménem, to se jen tak nevidí. Zrovna u nich by mi ani nevadilo, kdyby vydávali pod hlavičkou Thin Lizzy.

Já právě hodně sjíždím i tu černošskou soulovou a funkovou scénu, takže ty vlivy nacházím i poměrně snadno - v harmonických postupech, místy i ve zpěvu. Na dalších albech už tyhle prvky nejsou tak znatelné, holt stočili kormidlo směrem k rockovějšímu vyznění.