john l - @ 29.08.2016 | #

Thin Lizzy patří k mým nejmilejším uskupením ze sedmé dekády, čiší z nich jednoduchost (neplést s vlezlou kolovrátkovitostí), upřímnost, velký smysl pro melodie i kouzlo osobitosti, to vše vzešlo z hard rockových tradic předešlých let a jako bonus navíc byl přímíchán irský, keltsko-folkový nádych. Vakuový kytarový prostor zaplnil kamarád a profesionál z nejpovolanějších, Gary Moore a společně se Scottem Gorhamem naplnil nůši dalšími překrásnými melodiemi a zavzdal tak příčinu, ke vzniku kultovního pomníku v katalogu těchto jedinečných Irů.

Myslím, že můžu s určitostí napsat, co skladba, to hit. Album se mě zkrátka líbí, působí uvolněně a poslouchá se dočista zlehounka. Vlítneme do něj prchavými melodiemi Do Anything You Want to, pokračuje Toughest Street in Town, má oblíbená v reggae stylu S & M (ta precizní baskytara), Waiting for an Alibi často hraná v rádiích, ale ohraná, nebo snad podlézavá mě nepřijde ani v náhodou. Dál máme smyslně baladickou Sarah s použitím harmoniky a šestá je Got to Give it Up další perfektní číslo s vícehlasy. Malinko zrychlí Get Out of Here, aby romanťárna With Love ukrojila kousky touhy z dívčích srdcí. Vše ukončí tradicionál Roisin Dubh (Black Rose).

Voytus @ 30.08.2016 14:15:02 | #
První Black Star se může jevit až příliš líbivý, zkus tu dvojku, tam není všechno až tak hitové, navíc i častěji střídají tempa songů, takže je to alespoň v něčem rozmanitější. Jak prohlásil kámoš ohledně jedničky: "Vona je to vlastně furt jedna písnička - ale strašně dobrá!".

Jo, Hughes mě před lety dostal. Hlavně kvůli tomu, že z toho, co jsem vyčetl, se zdálo, že jde o dávno vyčerpanýho závisláka. No a pak jednou známej v hospodě pouštěl Soul Mover. Jasně, že jsem hned musel zjistit, o co jde. A fakt jsem nečekal Hughese, takže jsem začal jeho tvorbu taky naposlouchávat - je to machr, navíc je v takový hlasový kondici, že vůbec nechápu, jak to dělá. Takže jak sólově, tak s Black Country i jednoalbovkou California Breed samý dobrý desky.