Reakce na recenzi:

Luboš Zálom - @ 03.08.2007

Třetí deska King Crimson představuje v porovnání se dvěma prvními alby výrazný stylový posun. Byla nahrána po první velké výměně členů a při jeho realizaci se sešel dostatek výrazných muzikantských osobností, což napomohlo k tomu, že album "Lizard" je podle mého názoru jedním ze zvukově a koncepčně nejbohatších děl King Crimson. Možná se v té době kapela nacházela v období personální krize, na hodnotě alba "Lizard" to však není vůbec vidět, spíš naopak. Art rockové postupy se zde setkávají s až free jazzově bizardními improvizačními pasážemi, čemuž přispěl významně pianista Keith Tippett a bohaté využití dechových nástrojů. Robert Fripp na albu ustupuje tak trochu do pozadí a jeho kytaru často nahrazuje mellotron.

Album začíná skvělou, i když v kontextu jiných slavných skladeb King Crimson trochu opomíjenou skladbou 'Cirkus', ve které se představí naléhavý vokál Gordona Haskella střídající se s mellotronovými pasážemi doprovázenými hobojem. Mellotronové mezihry dávají připomenout skladbu 'Devil's Triangle' z alba "In The Wake of Poseidon", s tím rozdílem, že v písni 'Cirkus' jsou mnohem působivější. Temnou náladu skladby umocňuje nádherně surrealistický text Petera Sinfielada vypráví o šíleném cirkusovém představení.

Ve skladbě 'Indoor Games' nalezly spojení jazzové, symfonické a funky postupy. Haskellův zpěv přispívá k ironické náladě skladby. Uprostřed 'Indoor Games' je zajímavá instrumentální pasáž, ve které spolu svádějí boj jednotlivé dechové nástroje s kytarou a klávesy za jemného doprovodu basy a bicích. I při neklidné náladě této skladby jde spíš o zklidnění před třetí 'Happy Family', asi nejavantgardnější sklabou alba "Lizard". Vcelku jednoduchá základní melodie písně je doprovázena freejazovým pianem Keitha Tippeta, tyto dvě linky jako by byly nahrány zvlášť a teprve později spojeny v jednu skladbu. Haskellův zpěv je obohacen o různé efekty a zkreslení. Náhodnému posluchači tak může píseň 'Happy Family', připomínající trochu 'Cat Food' z druhého alba, znít jako kakofonie. Sarkastický text je parodií na rozpad Beatles.

Po této těžké hudební náloži přichází zklidnění v podobě jemné a pomalé skladby 'Lady of the Dancing Water', podobná například 'Cadence...' z "Poseidona", působí trochu jako zbytečná vycpávka a klidně bych si bez ní dokázal album "Lizard" představit. Po podobných lyrických skladbách z prvních dvou alb jen tato píseň obtěžuje posluchače pocitem déja vu.

Vrcholem alba je titulní kompozice 'Lizard' trvající přes 23 minut a vyprávějící pohádkový příběh o princi Rupertovi a jeho boji s obří ještěrkou. Úvodní část, 'Prince Rupert Awakes', kterou nazpíval Jon Anderson z Yes, je klasickou art rockovou skladbou, ve které se střídají jemné lyrické sloky s melodickým refrénem.

Album "Lizard" je jedním z nejméně přístupným dílem z celé tvorby King Crimson. Jeho stylová bohatost a rozmanitost je pravděpodobně důvodem, proč na něj mají posluchači tak rozporuplné a vyhraněné názory. Zatímco jedni jej pokládají za mistrovský kousek a libují si při freejazzových kreacích a jejich spojení s progresivním rockem, jiní jej považují za chaotické a nudné a neprávem jej opomíjejí. Podle mého názoru to není album, kterým by měl posluchač, toužící po obsáhnutí celé tvorby King Crimson, začínat. Jeho kvality se projeví až po několikerém poslechu. Je to však plnohodnotné album, které je důležitým mezníkem v kariéře King Crimson, představuje posun od klasického progresivního rocku začátku 70. let k experimentálnějším postupům, které kapela upřednostňovala například v období alba "Starless".

Luboš Zálom http://crimson.wz.cz/data/rc-lizard.php (převzato se souhlasem autora)