Reakce na recenzi:

- @ 21.01.2005

První (z mnohých) větší změna stylu King Crimson přichází na tomto albu. Objevují se prvky jazzu, skoro free jazzu, nové nástrojové obsazení (především dechy) a s tím i nový ztřeštěnější zvuk, především v prvních třech skladbách, z nichž ta nejlepší, Cirkus, patří podle mně k vrcholu toho, co Crimsoni natočili. Lady Of The Dancing Water pokračuje ve stylu Cadence And Cascade a předehrou k suitě Lizard. Úvodní "písňová" část je velmi dobrá, jakkoli nemusím hlas Jona Andersona, zbytek je instrumentální s přehršlem motivů.