viteslaf - @ 19.05.2018 | #

Přiznám se, že diskografii King Crimson nemám nijak zvlášť prostudovanou. Vlastním In the Court of the Crimson King a tuto desku jsem si opravdu oblíbil. Ovšem před měsícem jsem se rozhodl pustit si Islands. A ta deska mě naprosto uhranula svou atmosférou.

Od zvláštně melodické Formentera Lady přes experimentální Sailor's Tale a The Letters a beatlesácky načichlou Ladies of the road s uši trhajícím vrzáním až po klidnou Islands. Co mě však naprosto odrovnalo byla Prelude: Song of the Gulls. Najednou jsem se objevil ve vodách klasické hudby, která z prvních dvou skladeb už byla jaksi cítit. Ale v této skladbě se krásný klidný motiv rozvíjí až s citlivostí Antonína Dvořáka a tento kus je opravdu pohlazení na duši.

Petr_70 @ 20.05.2018 14:16:06 | #
Fripp zvyšoval nároky na posluchače s každým dalším albem, takže lze pochopit, že ne každý tento druh hudby skousne...
Já jsem měl dlouhá léta velký problém s následujícím Larks' Tongues in Aspic, které mnoho příznivců KC i kritiků považuje za jejich nejlepší. Dnes tohle album považuje rovněž za geniální (i když ne jejich nejlepší) třebaže s některými kytarovými party mr. Frippa (v úvodní titulní skladbě) mám problém dodnes.