Reakce na recenzi:

Grtek - @ 27.03.2007

CD založené ve značné míře na různých perkusivních nástrojích a na vedlejších zvucích. Už od prvních vteřin skladby Larks' tongues in aspic 1 jedinečný hudební zážitek.
Larks' tongues in aspic part 1: Z počátku jen lehoučký zvuk vbrafonu a činelů v a moll, nechá vás "vydusit" až k očekávání nějakého radikálního skoku, a ten se také stane. ZAčne se ozývat viola o zvětšenou kvartu výš (!!) postupně stoupající po malých terciích, čímž vytváří jakýsi dimenzionální akord, přidává se velmi zkreslená elektrická kytara. A tu - jako by výbuch - výrazný kytarový rif. Poté návrat ke klidnější violové pasáži a opět výrazný rif. Poté dosti až freejazové sólo nejprve kytarové, poté baskytarové, doprovázeno, jak by ne celou řadou perkusí a výraznou bicí sadou. Následuje uklidnění ve dlouhé violové pasáži místy doprovázené citerou (?). Poté návrat k charakteristickému motivu stoupajících malých tercií. Vyvrcholení v kytarovém rifu je zde však spíše utlumeno. Ukončeno znovu vibrafonem.
Book of Saturdays: Taková romantika, příjemná, ale nikterak moc výjimečná, snad jen místy myslím pozpátku nahraná elektrická kytara (doufám, jinak nevím, jak by to bylo možné)se trochu vymyká. Přes relativní jednoduchost dobře gradované, zajímavé.
Exiles: Začíná prapodivným psychedelickým syntetickým zvukem (spíše zvuky). Následuje temné violové sólo, naštěstí jen krátké, pak se skladba vyjasní. Nakonec je z toho celkem příjemná, mírně mellotronová, lehce romantická, přístupná, nikoli však nezajímavá skladba.
Easy Money: Moje nejoblíbenější skladba z alba a jedna z nejoblíbenějších vůbec. Začíná dost syrovým rifem a podobný syrový tón si zachovává celá. Wetton po zklidnění s posttupně gradujícím doprovodem odezpívá první a druhou sloku a pak se na dlouho odmlčí. Skladba poté postupně graduje a graduje - uf - (taky mi vždy utkví zvuk rozrezonované kliky pokládané do rezonanční komory, co nám ukazoval v souvislosti ze zvukem fyzikář na základce)- xylofonvé (či co) sólo - z pozadí se začne ozývat zpěv a - vyvrcholení skladby třetí slokou doprovázenou violou. Poté už jen psychedelický smích a "větrný" přechod k další skladbě
The Talking Drum: Dlouho se rozjíždějící z bonga, téměř funky baskytary a postupně i bicí sady. Přidá se viola v úplně jiném rytmu, která dá skladbě úplně jiný rozměr a náladu. Ta se posléze v nekonečných variacích začne téměř přetahovat o místo s elektrickou kytarou hrající dokola furt jeden rif. Až když se přidá synteticky znějící baskytara, i kytara si začíná vymýšlet. Stoupající dynamika končí v jekotu snad vražděných skřivánků, na něž přímo navazuje LTIA2. Možná nejvíc psychedelická skladba na albu, ale to co ještě přijde...
Larks' tongues in aspic part two: syrový kytarový rif postupující disharmonicky snad po tritónu. Střídá ho přeci jenom klidněji znějící violová pasáž, neustále stoupající po malých terciích výš a výš a vytvářející obrovský dim akord. Navazuje znovu kytarový rif, znovu ustupující viole, tentokrát za doprovodu skřivánků zmítajících se v kleci. Přerušeno změněným rifem (konečně se držícím na jedné úrovni) doprovázeným VELMI free violou. následuje opětovné sklidnění (??) stoupajícími malými terciemi, tentokrát nejprve kytarovými. A to už je cítit vrcholení skladby, zmítající se skřivánci nahrazeni zmítajícími se bicími, celé to končí v doslova výbuchu zvuků...
Když jsem poprvé poslouchal toto album, pouštěl jsem si ho po poslechu In the court..., In the wake a Red. A ač i ostatní jsou excelentní alba, toto je pro mě o třídu výš. Dodnes možná moje nejoblíbenější. Jednoznačně 5/5 a ještě bych přidal.