Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 16.06.2012

Popravdě řečeno, první album od králů jižanského rocku Allman Brothers Band jsem poznal až po jejich Brothers And Sisters a jejich první album až po jejich vynikajícím živém dvojalbu, které mě opravdu nabudilo a protože jsem chtěl slyšet, jak kapela zněla v jejich začátcích, tak jsem svou pozornost upřel na první album. Předobraz Allman Brothers Band byl v kapele Hourglass, ale ty jsem neměl možnost objevit dodnes.
Pobavilo mě, jak kapela uvnitř alba jako skupina nudisty se nechala zvěčnit ve vodě a trochu tím poškádlila strážce morálky. Myslím, že v Evropě by jim tohle na albu neprošlo… S velkým gustem usedám a těším se zase na tenhle hudební zážitek…

DON´T WANT YOU NO MORE – hned úvodní nápřah se děje ve velkém bluesrockovém stylu, který je mi blízký. Skladba ovšem nepochází z dílny kapely, ale je to coververze od britských Spencer Davuis Group. Následně se po dravém rockovém nástupu hudba obrátí směrem k santanovské atmosféře. Gregg Allman sedí za hammondkami a oba bubeníci Butch Truck a Jai Johanny Johanson se představují v tom nejlepším slova smyslu. A je zde opět dravější část s proměn ou do řízného bluse rocku v němž zase řádí slide-kytarista Duane Allman v duetu Richardem „Dickey“ Bettsem. To mu se říká začátek v tom nejlepším slova smyslu!

IT´S NOT MY CROSS TO BEAR – druhá skladba je pomalé blues, kde hammondky drží background a sólová kytara zpívá jako by v kapele hrál Eric Clapton blahé paměti. Proto není důvod se podivovat nad tím, že se Clapton a Allman potkali na projektu Layla And Assorted Love Songs, kde jim to velmi dobře spolu hrálo bok po boku. Gregg Allman jako zpívající varhaník je výtečný. Cítí styl a má správný feeling, čímž kapela vjíždí na bluesové nádraží opravdu první třídou. Krásné proměny dvou sólových kytar – Allmana a Bettse. Kapel se dvěma sólovými kytarami zase tolik nebylo (samozřejmě jsou) a proto si dokážu podobného aranžmá považovat a vychutnat si jednotlivé jemnůstky hry a odlišnosti přístupu k jedné hudební formě. Berry Oakley na baskytaru je sice nějak utopen, asi ho překrývají oba bubeníci, ale v rytmice není co vytýkat. Další skvělý počin na albu!

BLACK HEARTED WOMAN – svižnější rockový podíl blues ze své formy nevytěsňuje, ale přichází sem už onen jižanský zpěvný tón, který je pro Allman Brothers Band tak typický a činí z téhle hudby přímočaře srozumitelnou a přitom výtečně nástrojově proaranžovanou záležitost od začátku do konce. Zjednodušeně řečeno: nikdy se tady „nefláká“ a hraje na plný plyn a navíc s pořádnou porcí entuziasmu. Není se čemu divit, že nástup Allmanů na počátku sedmdesátých let nabral velmi úspěšný směr a to nejen k rockovému publiku. V mezihře se blýskne Johanson na bicí a Trucks na percussion, trochu v jiném slova smyslu než u Santany a sílová kytara zpívá unisono s lidským hlasem, tak, že mi připomíná méně dravého Jimiho Hendrixe. Mocný závěr však ještě není tečkou a skladba doznívá v prokresleném rytmickém běhu….

TROUBLE NO MORE – tuhle skladbu si Allmani vypůjčili od legendárního Muddyho Waterse. Ten černošský element se zde nedá popřít, třebaže Gregg Allman zpívá chraptivým hlasem ve výškách. Tohle je černošské blues oblečené do bílého kabátu s vypilovanými elektrickými kytarami, dokonce doprovody obstarává i akustická kytara a bicí swingují jako o život. Duane Allman kouzlí na slide-kytaru svými chvějivými tóny a jednoznačně dává najevo, že je v téhle vodě tou správnou dravou štikou. Butch Trucks dodává více rockový pól a Oakley vystupuje ze své ulity a jeho basy se stávají pregnantnějšími zejména v opakujících se unisonech s kytarami. Paráda!

EVERY HUNGRY WOMAN – další bluesrockový kousek – velmi dobře proaranžovaný,
S výrazným podílem dvou bicích nástrojů, které dusají jako správně seřízená ojnice na parním stroji. Gregg Allman se do skladby pokládá a dává nám najevo, jak „trpí“ vedle stále hladové ženské. Kytarové linky jsou čitelně přehledné a zpěvné a hraje se zde opět s velkým zápalem, což je logická praxe všech kapel, které se etablují svým první albovým projektem a chtějí zaujmout. Muzikantsky vypilované, dravé, přesto nijak agresivní a útočné – jako jiné rockové kapely dané doby v USA (Blue Cheer, Johnny Winter, startující Grand Funk Railroad nebo Cactus)….

DREAMS – tohle je ovšem výrazný změna. Ve hře jsou výrazné hammondky a jejich tremolo vám prorezonuji až do posledního nervu v těle. Hudba se výrazně zklidní a spíše se zde mlží a vytváří zvláštní atmosféra. Hammondky kralují a kytary jsou víceméně v roli doprovazečů. Melancholicky podmanivé a večerně líné…. Sólová kytara zpívá s dlouhými tóny, ale opět nijak neútočí, spíš je součástí celého podniku. Baskytara a oboje bicí také nevyčnívají a dodávají skladbě jenom nezbytné rytmické podloží. Náladotvorné a přemýšlivé, i když harmonicky čitelné. Duane Allman kouzlí rozechvělými tóny nad skladbou – něco santanovského v jeho hře cítím, ale pouze takový mlžný opar. Hraje jiným způsobem a je k blues více orientovaný než sanfranciský kytarový hrdina, který se svou kapelou startoval ve stejné době. Skladba má nejdelší formát na albu a z instrumentální podoby se vyklube zpíváná část. Dynamicky se skladba více zhutňuje, ale po několika bubenických breacích se vrací zpět do citované melancholie a hlas Gregga Allmana zní opět naléhavě a odevzdaně

WHIPPING POST – dobře vymyšlený riff v úvodu, na kterém stojí celá konstrukce skladby nabídne výtečné kytarové souhry s podporou baskytary. Tady je spojení rocku, blues a jižanského podílu asi nejčitelnější na celém albu. V téhle skladbě Allman Brothers Band deklarují svoje příští hudební směřování s výrazně zpěvnou sólovou kytarou a uvolněnou atmosférou. Emocionalita podání zpívajícího varhaníka Gregga Allmana je rozpoutaná stejně jako kytarové nástupy a jemné proměnlivé tónové nuance. Allman ani Betts si zde navzájem nepřekážejí a docela čitelně se dají jejich kytary od sebe odlišovat. Skladba se v závěru pouští na dravější půdu, těsně před vyvrcholením a ve finále podle černošského modelu v dravé erupci dochází ke katarzi skladby s pozvolným odezníváním….

Od začátku do konce jsem unešen atmosférou, muzikantskou souhrou, instrumentálními výkony, ale i melodickou zpěvností a bytelnými rytmickými postupy. Jižanské prostředí vytvářelo pevné kamarádské vazby na celý život, tenhle aspekt v téhle hudbě cítím a třebaže považuji Brothers And Sisters za jejich vlajkovou loď, tady znějí Allman Brothers Band dravěji a odevzdaněji a jako debut je prostě famózní.
Pět hvězdiček musím dát.