Allman Brothers Band, The - The Allman Brothers Band (1969)

O jižanský rock jsem se dlouhá léta příliš nezajímal. Okrajově jsem znal Lynyrd Skynyrd, o kterých se občas někde psalo - některý dopisovatel je svým článkem trochu popostrčil nebo přirovnal jinou kapelu k této. Automaticky jsem bral právě je za první, největší a skutečnou vlajkovou loď southern rocku. O existenci Allman Brothers Band jsem se dozvěděl mnohem, mnohem později. A po ponoru do stylu, který obě party hrají, jsem nabyl přesvědčení, že právě Allmani jsou těmi nekorunovanými králi jižanského rocku. Rozhodně tu byli první oni, daleko dříve před L. S. a nutno podotknout že tím, jak spojili jižaninu a blues, i mnohem originálněji.

Začal jsem se s nimi seznamovat prostřednictvím debutu z roku 1969. A čím také jiným, když právě on patří mezi jejich vrcholná umělecká díla (většina jejich fans vám řekne, že stojí na úplné špici). A stačil mi jeden jediný poslech, abych kapituloval a tuto kapelu si rychle oblíbil.

V jejich hudbě je něco ukryto, něco (pro rockera milujícího sofistikovanější hudební odstíny, kterému nedělá problém rozkročit se mezi několika styly zároveň) velmi podmanivého a okouzlujícího. Není to jenom energie, která deskou proplouvá od úvodní předehrávky/spencerovky Don't Want You No More přes typické blues z delty It's Not My Cross T Bear po energické Black Hearted Woman (izolující v sobě santanovské obrazce). Je to především duch prazákladů rock'n'rollu, který desku stimuluje do podoby, ve které ji posluchač vychutnává se všemi jejími příměsemi a rockovými extrakty. Přesně takovou esenci vnímám v písních Trouble No More a Every Hungry Woman. A to ještě stále není vše. Hammondy spřažená Dreams se vám vryje svou nezbednou basovou figurou až do morku kosti a při Whipping Post se musí blahem tetelit každé stařičkým rockem bušící srdce.

Allmani jsou velice sympatickou a invenční partou. Neříkám, že je budu studovat podrobně a komplet, na to mají pro mě příliš rozvětvenou diskografii a southern svým pojetím jako styl není mým hlavním oborem, ale něco mi říká: "Horyno, nenechávej jejich debut stát o samotě!"

reagovat

northman @ 29.10.2018 09:16:23
horyna: zdravím, přesně moje pocity, které jsi vyjádřil mnohem lépe než bych to napsal já. Allman Brothers jsou podle mě zakladatelé celého žánru, i když mně se od nich líbí jejich desky do Brothers & Sisters, pak už se ta jejich tvorba podobá tvorbě těch ostatních. Díky moc .

oř @ 29.10.2018 18:31:14
Lynyrd S. jsou etalonem jižanského rocku. Díky Alabamě prodali miliony desek a zní jako ta nejfajnovatější jižanina jakou si lze představit. Pro mě jsou číslo jedna.

horyna @ 31.10.2018 10:25:25
Podle toho co jsem zatím zběžně slyšel, jsou první tři studiovky povinností přiřadit je do sbírky. Šťavnatá jižanina plná krásných melodií a southernovské atmosféry.

Jarda P @ 31.10.2018 11:42:16
Kdysi mě ABB odradili po poslechu Brothers and Sisters, které mě zklamalo, proto jsem po dalších deskách nepátral. Debut jsem si pustil pod dojmem recenze až včera a musím říct, že je to můj šálek kávy. Hodně bluesrocku, méně jižařiny. Další desky už mě neoslovují. V jižanské hudbě dávám ale jednoznačně přednost rockovějším Lynyrd Skynyrd.

northman @ 31.10.2018 14:29:10
Instrumentálku s názvem Jessica používal kolejní rozhlas, chtěl jsem slyšet celou desku, ze které je tahle parádní skladba. Po poslechu Brothers & Sisters mé nadšení opadlo. Když jsem si ale nahrál At Fillmore East, tak po prvních posleších se mi to taky nelíbilo, až časem jsem si je zamiloval a nedám na ně dopustit. V sestavě kde byly dvoje bicí, dvě kytary, basa, klávesy moc skupin tehdy nehrálo, pouze Frank Zappa se svými Mothers Of Invention měl podobnou sestavu na Uncle Meat.

Od Lynyrd Skynyrd jsem slyšel jako první desku Gimme Back My Bullets a to se mi vůbec nelíbilo a nic dalšího jsem od nich nechtěl. Teď se k nim vracím a koupil jsem si prvních pět desek a postupně je objevuji. Pro mě zůstávají Allman Brothers Band jednoznačně jedničkou žánru, i když to co hrají na deskách po Brothers & Sisters je moderní country, jejich první desky jsou hodně o blues a to mám rád.

Popravdě řečeno, první album od králů jižanského rocku Allman Brothers Band jsem poznal až po jejich Brothers And Sisters a jejich první album až po jejich vynikajícím živém dvojalbu, které mě opravdu nabudilo a protože jsem chtěl slyšet, jak kapela zněla v jejich začátcích, tak jsem svou pozornost upřel na první album. Předobraz Allman Brothers Band byl v kapele Hourglass, ale ty jsem neměl možnost objevit dodnes.
Pobavilo mě, jak kapela uvnitř alba jako skupina nudisty se nechala zvěčnit ve vodě a trochu tím poškádlila strážce morálky. Myslím, že v Evropě by jim tohle na albu neprošlo… S velkým gustem usedám a těším se zase na tenhle hudební zážitek…

DON´T WANT YOU NO MORE – hned úvodní nápřah se děje ve velkém bluesrockovém stylu, který je mi blízký. Skladba ovšem nepochází z dílny kapely, ale je to coververze od britských Spencer Davuis Group. Následně se po dravém rockovém nástupu hudba obrátí směrem k santanovské atmosféře. Gregg Allman sedí za hammondkami a oba bubeníci Butch Truck a Jai Johanny Johanson se představují v tom nejlepším slova smyslu. A je zde opět dravější část s proměn ou do řízného bluse rocku v němž zase řádí slide-kytarista Duane Allman v duetu Richardem „Dickey“ Bettsem. To mu se říká začátek v tom nejlepším slova smyslu!

IT´S NOT MY CROSS TO BEAR – druhá skladba je pomalé blues, kde hammondky drží background a sólová kytara zpívá jako by v kapele hrál Eric Clapton blahé paměti. Proto není důvod se podivovat nad tím, že se Clapton a Allman potkali na projektu Layla And Assorted Love Songs, kde jim to velmi dobře spolu hrálo bok po boku. Gregg Allman jako zpívající varhaník je výtečný. Cítí styl a má správný feeling, čímž kapela vjíždí na bluesové nádraží opravdu první třídou. Krásné proměny dvou sólových kytar – Allmana a Bettse. Kapel se dvěma sólovými kytarami zase tolik nebylo (samozřejmě jsou) a proto si dokážu podobného aranžmá považovat a vychutnat si jednotlivé jemnůstky hry a odlišnosti přístupu k jedné hudební formě. Berry Oakley na baskytaru je sice nějak utopen, asi ho překrývají oba bubeníci, ale v rytmice není co vytýkat. Další skvělý počin na albu!

BLACK HEARTED WOMAN – svižnější rockový podíl blues ze své formy nevytěsňuje, ale přichází sem už onen jižanský zpěvný tón, který je pro Allman Brothers Band tak typický a činí z téhle hudby přímočaře srozumitelnou a přitom výtečně nástrojově proaranžovanou záležitost od začátku do konce. Zjednodušeně řečeno: nikdy se tady „nefláká“ a hraje na plný plyn a navíc s pořádnou porcí entuziasmu. Není se čemu divit, že nástup Allmanů na počátku sedmdesátých let nabral velmi úspěšný směr a to nejen k rockovému publiku. V mezihře se blýskne Johanson na bicí a Trucks na percussion, trochu v jiném slova smyslu než u Santany a sílová kytara zpívá unisono s lidským hlasem, tak, že mi připomíná méně dravého Jimiho Hendrixe. Mocný závěr však ještě není tečkou a skladba doznívá v prokresleném rytmickém běhu….

TROUBLE NO MORE – tuhle skladbu si Allmani vypůjčili od legendárního Muddyho Waterse. Ten černošský element se zde nedá popřít, třebaže Gregg Allman zpívá chraptivým hlasem ve výškách. Tohle je černošské blues oblečené do bílého kabátu s vypilovanými elektrickými kytarami, dokonce doprovody obstarává i akustická kytara a bicí swingují jako o život. Duane Allman kouzlí na slide-kytaru svými chvějivými tóny a jednoznačně dává najevo, že je v téhle vodě tou správnou dravou štikou. Butch Trucks dodává více rockový pól a Oakley vystupuje ze své ulity a jeho basy se stávají pregnantnějšími zejména v opakujících se unisonech s kytarami. Paráda!

EVERY HUNGRY WOMAN – další bluesrockový kousek – velmi dobře proaranžovaný,
S výrazným podílem dvou bicích nástrojů, které dusají jako správně seřízená ojnice na parním stroji. Gregg Allman se do skladby pokládá a dává nám najevo, jak „trpí“ vedle stále hladové ženské. Kytarové linky jsou čitelně přehledné a zpěvné a hraje se zde opět s velkým zápalem, což je logická praxe všech kapel, které se etablují svým první albovým projektem a chtějí zaujmout. Muzikantsky vypilované, dravé, přesto nijak agresivní a útočné – jako jiné rockové kapely dané doby v USA (Blue Cheer, Johnny Winter, startující Grand Funk Railroad nebo Cactus)….

DREAMS – tohle je ovšem výrazný změna. Ve hře jsou výrazné hammondky a jejich tremolo vám prorezonuji až do posledního nervu v těle. Hudba se výrazně zklidní a spíše se zde mlží a vytváří zvláštní atmosféra. Hammondky kralují a kytary jsou víceméně v roli doprovazečů. Melancholicky podmanivé a večerně líné…. Sólová kytara zpívá s dlouhými tóny, ale opět nijak neútočí, spíš je součástí celého podniku. Baskytara a oboje bicí také nevyčnívají a dodávají skladbě jenom nezbytné rytmické podloží. Náladotvorné a přemýšlivé, i když harmonicky čitelné. Duane Allman kouzlí rozechvělými tóny nad skladbou – něco santanovského v jeho hře cítím, ale pouze takový mlžný opar. Hraje jiným způsobem a je k blues více orientovaný než sanfranciský kytarový hrdina, který se svou kapelou startoval ve stejné době. Skladba má nejdelší formát na albu a z instrumentální podoby se vyklube zpíváná část. Dynamicky se skladba více zhutňuje, ale po několika bubenických breacích se vrací zpět do citované melancholie a hlas Gregga Allmana zní opět naléhavě a odevzdaně

WHIPPING POST – dobře vymyšlený riff v úvodu, na kterém stojí celá konstrukce skladby nabídne výtečné kytarové souhry s podporou baskytary. Tady je spojení rocku, blues a jižanského podílu asi nejčitelnější na celém albu. V téhle skladbě Allman Brothers Band deklarují svoje příští hudební směřování s výrazně zpěvnou sólovou kytarou a uvolněnou atmosférou. Emocionalita podání zpívajícího varhaníka Gregga Allmana je rozpoutaná stejně jako kytarové nástupy a jemné proměnlivé tónové nuance. Allman ani Betts si zde navzájem nepřekážejí a docela čitelně se dají jejich kytary od sebe odlišovat. Skladba se v závěru pouští na dravější půdu, těsně před vyvrcholením a ve finále podle černošského modelu v dravé erupci dochází ke katarzi skladby s pozvolným odezníváním….

Od začátku do konce jsem unešen atmosférou, muzikantskou souhrou, instrumentálními výkony, ale i melodickou zpěvností a bytelnými rytmickými postupy. Jižanské prostředí vytvářelo pevné kamarádské vazby na celý život, tenhle aspekt v téhle hudbě cítím a třebaže považuji Brothers And Sisters za jejich vlajkovou loď, tady znějí Allman Brothers Band dravěji a odevzdaněji a jako debut je prostě famózní.
Pět hvězdiček musím dát.





reagovat

hejkal @ 16.06.2012 12:57:25
Ja tu cítim viac hutného blues rocku, než južariny, ale to nevadí. Skvelá nahrávka. Kam sa na to hrabe silne "krajinkové" Brothers and sisters. :)

Petr Gratias @ 18.06.2012 20:13:51
Souhlasím se Tebou, Hejkale....
Na prvním albu je skutečně bluesrock v převaze a to jižanství se zde klube....
Nicméně já mám Brothers And Sisters velmi rád.... jenom mě na něm mrzí, že je krátké....
Richard Betts na něm odvedl velký kus práce už bez Duana Allmana a právě sem vsunul více jižanství,
Live At Fillmore East je ale vynikající příklad hudebního mistrovství Allmanů naživo...
Zdravím!

Debut Allman Brothers Band ovplyvnil celý jeden hudobný smer (južanský rock), to si zaslúži pozornosť. Buď je možné o ňom písať litánie alebo stručne zhrnúť to zásadné. Asi sa prikloním k druhej možnosti, načo nosiť drevo do lesa.

Surový blues rock obohatený dvojgitarovým záprahom si poslucháč užíva celým albumom, menovite spomeniem aspoň dravú Black hearted woman, škrípavú Every hungry woman alebo hoci bluesovú Trouble no more.

Osobitne sa zmienim o záverečnej dvojici skladieb. Psychedelický blues Dreams je neskutočný. To sa musí počuť, osobne považujem túto kompozíciu za jednu z najlepších skladieb na svete vôbec. A aby toho nebolo málo, nasledujúca Whipping post je ešte lepšia. Toto je blues rock až na kosť. Otvorená zlomenina nikdy nebola surovšia. Paráda.

Dám iba päť hviezd.

reagovat

Pohybujíce se mezi Santanou, The Grateful Dead a The Cream Erica Claptona nabízejí Allman Brothers Band úchvatnou kombinaci nejen latinských rytmů, blues a rocku. Kytarové finesy, rify a sóla Duana Allmana a Dicka Bettse výborně prokreslená Hammondovými varhany a výborným zpěvem Grega Allmana v rytmice dvou bicích, ...to je zážitek k nezapomenutí.

Doporučuje dvacet z deseti tázaných rockerů.

já dávám "jen" 5/5.

Medwjed
reagovat

Jo, tak první Allmany si nechám hodně líbit.

Blues-rock jižanského ražení prvotřídní kvality, kde fanoušek kytar může jen slintat. Duane Allman a jeho kolega ve zbrani Dickey Betts ukazují, že i dvě sólové kytary vedle sebe mohou vzkvétat. K tomu řízná rytmika a nachraplaný hlas Grega Allamana. Milovníci blues-rocku musí být v extázi. :)

Deska plná excelentního materiálu, který graduje v závěrečných Dreams a především ve Whipping Post s grandiózně nařvaným refrénem.

S hustotou jakou tahle deska okupuje můj přehrávač není pochyb o tom, že musí přijít plný počet.

***** - Jedna z mých nejoblíbenějších jižanských kapel a jejich úchvatný debut. Co dodat?
reagovat