Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 08.05.2017

Po úspěšném albu Fandango, sestávajícím dílem z koncertních, dílem studiových nahrávek, vyrukovali Gibbonsovi hoši už za rok s novou studiovkou. Nese skoro symbolicky název jejich domoviny, osobní i hudební.

It´s Only Love zahajuje salva bicích a rozjíždí se klasický, střednětempý song, podle kterého gibbonsovce pozná i hluchoněmý. Jsou tu melodie a napětí a řadil-li jej kdosi v letité sparkovské recenzi do příbuzenství Rolling Stones, klidně se dá souhlasit.

Arrested for Driving While Blind je úderné boogie s neodolatelným Gibbonsovým přednesem a mechanickou prací nejen jeho strun, ale i celé rytmiky. Řízná sóla.

El Diablo je slavným hitem, který svým vyzněním jako by tuhle trojku charakterizoval. Blues načichlý dramatický
riff, přitažlivý hlas a duše suché texaské pouště, rychlé pistole v akci. Gibbonsova ruční přehlídka.

Snappy Kakkie rozorávají drtivé Beardovy bicí údery, do kterých vkliňuje Gibbons své lámané melodické akordy. Ostrá rocková formule, kterou ale zdobí nepřehlédnutelné texaské melodické vsuvky, sóla a vyhrávky.

Enjoy and Get It On je lehkonohá skladba. Upozaděná rytmika dává vyniknout melodické Gibbonsově kytaře a svůdnému hlasu. Jeho malebné, křehké vyhrávky a sóla dodávají skladbě životodárné kořeny...

Ten Dollar Man - drsná, skřípající kytarová hra se přelije opět v lehkou melodickou jízdu. Gibbons tu skvěle propojuje ostře rockové výjezdy a klidnější pasáže a celému triu to jde k duhu. A zase tu vystřihl úsečné sólo.

Pan Am Highway Blues se po krátkém těžkém intru přelije do tradičního odpíchnutého pouštního boogie. Název stoprocentní - uvolněná a dlouhá jízda texaskými pláněmi, míjíme nekonečna sloupů a otlučených benzínek...

Také Avalon Hideaway je v podobném duchu - volnost a velebnost prérie. Ano, i tady je rytmika dost stažená nazad a o to více vyniká umění Gibbonsovo za strunami i mikrofonem. Jeho žhavé strunné hrátky jsou neodolatelné...

She´s A Heartbreaker je návrat k rockové hmotě - opět dusající boogie, trochu líznuté Gibbonsovou country kytarou. I tady cítím lehký závan Stounů někde z konce šedesátek... Výrazně hulákaný refrén nás razantně probere.

Asleep in the Desert je závěrečnou instrumentálkou. Nálada opuštěné, kamenité pouště, vyschlých řečišť v Llanu Estacadu a pustých prašných kaňonů. Památník dávno zašlých časů, ale i Gibbonsovy melodické geniality. Výjimečné oživení alba a miniaturní démant v jejich tvorbě.


Sympatické, zvukově i hudebně lehké, vzdušné album, možná trochu opouštějící drsnou platformu předchozích desek. Musím s letitým pohledem hejkala souhlasit, bicí jsou trochu plechové, ale nějak zásadně mi to nevadí. Otázka je, zda to vzhledem k celkovému vyznění desky nebyl záměr. Dilema mezi 3 a 4. Gibbons hrozně zachraňuje svým darem z nebes, ale možná tu chybí více výrazných momentů, někdy mi i songy docela unisono splývají. 3/5