ZZ Top - Tejas (1976)

Po úspěšném albu Fandango, sestávajícím dílem z koncertních, dílem studiových nahrávek, vyrukovali Gibbonsovi hoši už za rok s novou studiovkou. Nese skoro symbolicky název jejich domoviny, osobní i hudební.

It´s Only Love zahajuje salva bicích a rozjíždí se klasický, střednětempý song, podle kterého gibbonsovce pozná i hluchoněmý. Jsou tu melodie a napětí a řadil-li jej kdosi v letité sparkovské recenzi do příbuzenství Rolling Stones, klidně se dá souhlasit.

Arrested for Driving While Blind je úderné boogie s neodolatelným Gibbonsovým přednesem a mechanickou prací nejen jeho strun, ale i celé rytmiky. Řízná sóla.

El Diablo je slavným hitem, který svým vyzněním jako by tuhle trojku charakterizoval. Blues načichlý dramatický
riff, přitažlivý hlas a duše suché texaské pouště, rychlé pistole v akci. Gibbonsova ruční přehlídka.

Snappy Kakkie rozorávají drtivé Beardovy bicí údery, do kterých vkliňuje Gibbons své lámané melodické akordy. Ostrá rocková formule, kterou ale zdobí nepřehlédnutelné texaské melodické vsuvky, sóla a vyhrávky.

Enjoy and Get It On je lehkonohá skladba. Upozaděná rytmika dává vyniknout melodické Gibbonsově kytaře a svůdnému hlasu. Jeho malebné, křehké vyhrávky a sóla dodávají skladbě životodárné kořeny...

Ten Dollar Man - drsná, skřípající kytarová hra se přelije opět v lehkou melodickou jízdu. Gibbons tu skvěle propojuje ostře rockové výjezdy a klidnější pasáže a celému triu to jde k duhu. A zase tu vystřihl úsečné sólo.

Pan Am Highway Blues se po krátkém těžkém intru přelije do tradičního odpíchnutého pouštního boogie. Název stoprocentní - uvolněná a dlouhá jízda texaskými pláněmi, míjíme nekonečna sloupů a otlučených benzínek...

Také Avalon Hideaway je v podobném duchu - volnost a velebnost prérie. Ano, i tady je rytmika dost stažená nazad a o to více vyniká umění Gibbonsovo za strunami i mikrofonem. Jeho žhavé strunné hrátky jsou neodolatelné...

She´s A Heartbreaker je návrat k rockové hmotě - opět dusající boogie, trochu líznuté Gibbonsovou country kytarou. I tady cítím lehký závan Stounů někde z konce šedesátek... Výrazně hulákaný refrén nás razantně probere.

Asleep in the Desert je závěrečnou instrumentálkou. Nálada opuštěné, kamenité pouště, vyschlých řečišť v Llanu Estacadu a pustých prašných kaňonů. Památník dávno zašlých časů, ale i Gibbonsovy melodické geniality. Výjimečné oživení alba a miniaturní démant v jejich tvorbě.


Sympatické, zvukově i hudebně lehké, vzdušné album, možná trochu opouštějící drsnou platformu předchozích desek. Musím s letitým pohledem hejkala souhlasit, bicí jsou trochu plechové, ale nějak zásadně mi to nevadí. Otázka je, zda to vzhledem k celkovému vyznění desky nebyl záměr. Dilema mezi 3 a 4. Gibbons hrozně zachraňuje svým darem z nebes, ale možná tu chybí více výrazných momentů, někdy mi i songy docela unisono splývají. 3/5


reagovat

Posledný album v rade, po ktorom sa skupina načas odmlčala, má všetky príznaky úpadku. Ak niečo na tomto albume udrie do uší, tak je to naozaj obludný zvuk bicích. ZZ Top patrí k tým boogie skupinám, ktoré si podľa mňa strašne ublížili po zvukovej stránke. 80’s MTV šou, 90’s podivné úlety ako napríklad čudná akože tvrdosť Rhythmeen alebo výgrc XXX (absolútne neidentifikovateľnú podivnosť Mescalero radšej ani nespomeniem). Je to škoda, pretože niektoré skladby mali podarené.

Ale k Tejas. Zvuk mravnejší než mníška pred narodením, skladby klasicky ZZ Topovské, z ktorých najlepšie vyznieva svižná Arrested for driving blind a absolútna klasika El Diablo. Závan nefalšovanej Ameriky sa šíri z živej Enjoy and get it on, vôbec, svižnejšie skladby tu patria k tým lepším (Ten dollar man, Pan am highway blues). Zaujímavý je pokus o pokojnú inštrumentálku Asleep in the desert, chcelo by to však ešte niečo naviac.

Nie je to úplne zlé, ak má človek rád boogie z Texasu, ale ani nič extra (absencia naozaj silnej (prípadne hitovej) skladby je neprepočuteľná) a ten rytmičák, čo v niektorých skladbách predbehol dekádu, ten totálne posr*li.

reagovat

Petr_70 @ 10.05.2017 14:42:57
Když poslouchám jednotlivé skladby, Gibbons mi zde v řadě momentů připomíná svým stylem hraní na kytaru mého oblíbence J.J.Calea. Proč tak ne, vždyť Texas a Oklahoma = stejné kořeny a podobné hudební základy.. :))