Living Colour - Vivid (1988)
Reakce na recenzi:
steve - @ 13.03.2017
Máte rádi funky? A znáte kapelu Living Colour? Že ne? Jaké funky to teda posloucháte :)
Living Colour jsou v f-slabikáři na předních stránkách. Ze špinavých zdí amerického Brooklynu je seškrábal Mick Jagger, na debutním albu si dokonce zahostoval a navíc jim umožnil připojit se k turné jeho mateřské kapely a sláva těchto maníků byla zpečetěna. Když kapela v roce 1988 nastartovala debutní deskou Vivid svoji kariéru, byl to pro cukrářské a tupírovací společnosti zásah do jejich živobytí. Zázračný úkaz, černošská kapela z New Yorku doslova přes noc vtrhla na rockovou scénu a rozcuchala zámořskou A.O.R. a pop produkci na maděru.
První, co vás praští přes frňák, je tvrdý a průrazný zvuk bicích, podobný se začal vytvářet zhruba v roce 1993/4, ne tak v době alba New Jersey (kapelu si každý jistě dosadí sám). Pro funky typická vysunutá živelná basa vytváří neustálé energické pnutí, spolu s originální kytarovou hrou a hlasem Corey Glovera je typickou značkou pro L. C.
Z desky vzešly dokonce čtyři singly, přičemž píseň Cult Of Personality se stala hymnou kapely a obsadila 13 místo Billboardu. Podobně aspiruji i třetí Middle Man a jestli se první půlka orientuje částečně na rock, najpozděl Funny Vibe a Memories Can't Wait zavelí krutou otočku k funky, které tu vyvěrá až do úplného konce. Černý Harlem s jeho historicko-kulturním pozadím na této desce mistrně ožívá a TEPE.
Hudba Living Colour pracuje ve službách názvu kapely, je krásně okatá, barevná a pestrá. Jediné co zamrzí, je občasné praskání při hrubších tónech, tolik typické pro remasterované, ale i klasické cd disky. Zajímalo by mě, jestli by takhle rušivě hrála i gramodeska nebo Hi-Res soubor. Dokázal by mi na tuto otázku nějaký přítomný hifista (jestli tu takový je) odpovědět?