pinkman - @ 04.05.2018 | #

Se zpěvákem, kytaristou a skladatelem Davidem Gilmourem jsme vždy v dobré společnosti. Ať už se s ním vydám ve stopách jeho Pink Floyd, nebo si zamluvíme společnou pouť na některý z jeho sólových výletů, pokaždé to bude stát za trochu té námahy. Šest let mezi sebou dělí první a druhé album. Sociálně kulturní společnost se během té doby promění k nepoznání, stejně propastný je rozdíl mezi obsahy těchto děl.

Do About Face kytarista vtiskl větší dávku svého charakteru a daleko lépe vystihnul jedinečnost vlastního ducha. Proto není problém k této desce správně dosadit jméno jejího hlavního interpreta.
Náladotvorné písničky z jedničky vystřídali atmosférické klenoty, vybudované Pink Floyd-ovskými proprietami ve velkém stylu. David povolil opratě melancholii. A to dost výrazně. Emoční gejzíry tu stříkají jako čerstvá voda z Fontána di Trevi. Pro úplnost si stačí prostudovat seznam hostí, kteří se na Davidově nahrávce podíleli. Plejáda rockové smetánky určitě nejdnou zasáhla při tvořivém procesu nahrávání a nutno podotknout, že je tomu jenom dobře.
Deska, patřící k zlatému fondu rockových dějin!
Momentální TOP skladba: trojice - Murder, Love on the Air, Blue Light.

viteslaf @ 04.05.2018 19:04:18 | #
O 200% lepší než Final Cut? To snad ne...
Samozřejmě, mezi Watersem a Gilmourem je propastný rozdíl. Jsem spíše Watersovec, ale tohle jednostranné hodnocení, nevím, nevím, pokud máte rádi Floydy, logicky byste nezatracoval ani jednoho, protože jak Waters, tak Gilmour navazují na Floydy. Nerozumím tomuhle hanění Final Cut, podle mého je to jedna z opravdu povedených desek, možná je to spíš fanouškovská zatrpklost, a to víte, těžko se snáší, když něco není jak bývalo.

K recenzi pinkmana: naprosto souhlasím!