Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 30.12.2016

Pro mě zvláštní uskupení nesmírně hudebně nadřených hudebníků s jazzovou i jazzrockovou průpravou, kteří dali v 80. letech dohromady velmi vzácný případ čistokrevné černošské rockové kapely, úspěch měl už debut Vivid (1988). Je to jediné album, které mám od nich ve sbírce, ale má unikátní živočišnou drsnost...

Po krátké bicí deklamaci se spouští dokonalý metalický riffostroj Go Away, Corey Glover (v r. 1986 si zahrál Francise ve Stoneově bestselleru Četa - kdo si vzpomene?) ovládne prostor vokály s dokonalým černým cítěním, je ale doma hlavně ve funku a soulu s atmosférickou linkou. Wimbish boří za čtyřmi dráty i baráky. Ignorance is Bliss je přístupný melodický, krásně vystavěný song opět na bytelném funkovém základě, slyšte opět uchu lahodící Gloverovy vokály a výrazné kytarové sólo. Leave it Alone je postavena zase na poctivých, těžkých hardrockových riffech, pánové sem ale nenuceně zapasovali i vzdušné, až popové vokály, přesto to zní výživně a skvěle. Bi je dokonalým příkladem nespoutaného hudebního koktejlu LC - neúprosně vpřed postupující melodie, rockové kytary a syntíky a rytmika se protínají s funky basou Wimbishe, který na albu vůbec řádí jak černá ruka, a popově načichlým hlasem - tady se mr. Glover blýskl. Přichází ale už Mind Your Own Business, ostrá rocková sekačka, kde úvod pomalu ve stylu Faith No More střídá rychlopalný refrén, kde máte pocit, že všichni uprchli z léčebny pro duševně choré. Zábava na druhou, nikdy mě to ale extra nevzalo. Ausländer je divoká drsná jízda, postavená na basových a bicích úderech, opět propojení se sametovými vokály. I tahle věcička mě nějak míjí a asi se to už nezmění... Je tu ale Never Satisfied - pořádně vazbené kytary a ostrý Gloverův hlas přinášejí pořádný vichr, refrén je ale odlehčený, všeobjímající a Glover zase ukazuje, že umí vyzpívat skoro všechno. Ústředního motivu se zkrátka nezbavíte, opravdu vyvedená melodie a podání skoro alternativně rockové. Z popové sféry pak pánové oprášili a vytesali náramně krásnou baladu Nothingness, s orchestrálním úvodem a nádhernými melodickými zákoutími se skvělými výkony hlavně Glovera a Wimbishe - ten se tu snad upsal ďáblu. Postman je čelní srážkou drtivého sabatovsko-zepelinovského riffování s úsečným Gloverovým projevem. Rock, poctivý a otesaný až na samotný prazáklad, ode mě dostává palec hore! Pak na nás pánové vypálí divotvorný experiment WTFF s kytarovými synťáky a děsivou rytmikou. Čelní srážka LC a takového Franka Zappy, to tedy zcela určitě... This Little Pig ovšem začíná stejně šíleně srážkou kytary a Wimbishova hřmění na čtyřech drátech, pak se rozjede rychlopalný kanón jako totálně odbržděný desetitunový náklaďák a nikdo nemá šanci to zastavit. Buď uhnete, nebo skončíte dva metry pod zemí. Zase tam cítím otisk páně Pattonova souboru. Uff. Hemp je zvukomalebnou atmosférickou miniaturou s vloženým hlasovým samplem, pětiminutovka Wall uzavírá normální verzi alba. Totálně destrukční vstup Wimbishe, pak ale krásně vymyšlená pozitivně laděná melodie s rockovou mašinérií na pozadí. Gloverovy vokály jsou uklidňující, až velebné, v kontrastu s valící se rockovou lavinou se samply, efekty a drtícími basovými údery. Bonusovka obsahuje ještě vyklidněnou, až šedesátkově zasněnou T.V. News a živou verzi velebného soul-funkového hitu Love Rears Its Ugly Head. Pestrost, bohatost a nadšení až do závěru.

Skutečně nesmírně zajímavý stylový konglomerát, někdo by možná řekl slepenec nebo mišmaš. Nekoukají napravo a nalevo a sahají po stylech a z každého si podle mě berou to nejkvalitnější, cítím tu i dobový otisk alternativního rocku (Faith No More). Není to nějaká moje srdeční záležitost, ale kvalitu a hudební mistrovství tomu upřít nemůžu...